Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

BĚŽECKÉ OSOBNOSTI

POSLEDNÍ DISKUSE

KVĚTOSLAV HÁNA - nestárnoucí běžecký elegán

KVĚTOSLAV HÁNA - nestárnoucí běžecký elegán

„Vítám ťa, chlapče, su rád, že ťa vidím,“ odpovídá mně už hezkou řádku let na pozdrav svým typickým nářečím a nezbytným úsměvem sympatický Květoslav Hána, nejstarší účastník brněnského běžeckého poháru Triexpert Cupu.



Poprvé jsem se s ním setkal před více než 40 lety na Brněnské pětadvacítce. Pohledný, štíhlý a opálený s čelenkou ve vlasech připoutával jako magnet pohledy partnerek či manželek nás mladších, takže jsme na něj i trochu žárlili. Dámy na něm mohly oči nechat, svým vzezřením jim připomínal tehdy velice populárního filmového Vinnetua, a tak mu také mezi sebou říkaly.

Květoslav Hána se narodil 11. dubna 1937 ve Svatobořicích a žije ve Veselí na Moravě. Je ženatý, má dvě dcery – Martu /1964/ a Blanku /1970/, v současné době pečuje o nemocnou nepohyblivou manželku a ve volných chvílích se věnuje běhu. Celý život byl zaměstnán v ČSD ve Veselí na Moravě u zavazadlových spěšnin.

Květo, svým způsobem jsi vlastně rekordmanem, protože běháš už 61 let. Co tě drží při běhu?

Těším se hlavně na každý závod, protože se na něm sejdu s kamarády, se kterými si mám vždy co říci. To je přece to nejkrásnější, co na sportu může být.

Co tě přivedlo k běhání?

Jako dorostenec jsem hrával ve Svatobořicích fotbal. Když jsem jednou přišel po zápase domů, maminka mně řekla: „Bože, chlapče, ty jsi samá modřina, stojí ti to za to?“ Pak se krátce nato konal v Kyjově Běh Mladé fronty, tam jsem jel na kole a běžel tři kilometry, které jsem vyhrál. Když jsem se vrátil domů a oznámil svůj výsledek mamince, byla spokojená, že jsem uspěl a že mě nikdo nekopl. A abych jí udělal radost, fotbalu jsem zanechal. Zpočátku jsem ale běh vůbec netrénoval, jen jsem jezdil doslova od rána do večera na kole, a v běhu jen závodil.

Kdo měl na tebe největší vliv?

Byl to legendární Jaroslav Štrupp, s nímž jsem se setkal, když jsem byl na vojně v Psárech u Prahy. Ten mě vlastně pro běh trvale získal. Začal jsem běhat za Duklu Psáry a svůj první maraton jsem absolvoval v čase 3:23 v Ostravě. Po vojně jsem pak rok oblékal dres Spartaku Sokolovo, tam jsem se seznámil s vynikajícími maratonci Václavem Chudomelem a Rudolfem Kočičkou, trénoval nás dokonce bývalý reprezentant a účastník mistrovství Evropy v roce 1934 Josef Bena. Měl jsem tehdy jít pracovat do Kladna, to ale nakonec padlo, a našel jsem si zaměstnání na železnici, kde jsem vydržel až do důchodu. A není jistě bez zajímavosti, že se Jarda Štrupp za mnou přestěhoval do Veselí.

Běhal ještě někdo v rodině?

Jeden čas jsme běhali všichni – já, manželka i obě dcery, teď už manželka ze zdravotních důvodů nemůže.

Jak nyní trénuješ?

S dcerkami běhám 3x týdně, já sám pak spolu se závody téměř denně.

V Triexpert Cupu jsi nejstarší, ale v cíli také asi nejsvěžejší závodník. Jak dlouho chceš ještě běhat?

Závody neběhám naplno, takže probíhám cílem natolik svěží, že bych mohl pokračovat dál. Chci běhat co nejdéle, proto se nijak nepřepínám a závody absolvuji s úsměvem.

Kdys ve své kariéře trénoval nejvíc?

Když mně bylo 45 let, to jsem tehdy běhal 300 km měsíčně. V tom roce jsem v hodinovce na mistrovství Slovenska  výkonem 17 433 m porazil reprezentanta Karola Petöcza z Interu Bratislava.

Kde jsi všude běžel a s jakými výsledky?

Díky běhu jsem procestoval velký kus světa. Závodil jsem v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Kanadě, Americe, Portoriku, Anglii, Austrálii, Africe a na Maltě. Byl jsem 11násobným mistrem Dolního Rakouska, kde jsem 15 let nenašel přemožitele. Jako veterán jsem se stal mistrem Evropy na 3 000 m na Maltě a mistrem světa v krosu na 8 km v Portoriku. Na veteránském mistrovství světa v Austrálii jsem byl z pěti závodů 4x třetí a v krosu druhý.

Rád vzpomínám i na svých 39 startů na maratonské trati. Ve Vídni, kde jsem běžel první tři ročníky, jsem nejdříve dosáhl času 3:01:43, ve druhém jsem byl jen o tři sekundy pomalejší. Osobní rekord  mám 2:47:31 z Nového města nad Váhom, ale snad ještě více si vážím času 2:50:03 z roku 1980, kterého jsem dosáhl na obtížné trati MMM Košice-Seňa-Košice.

Jak jsi dokázal zvládnout své běžecké cestování finančně?

To se mně podařilo jen díky sponzorům, Vodohospodářským stavbám a obci Svatobořice-Mistřín. Můj dík patří především řediteli zmíněné firmy a starostovi obce.

Jaké vlastnosti by měl mít podle tvého názoru dobrý běžec?

Musí ho běhání bavit, mít radost z pohybu, být ochoten své zálibě něco obětovat, dodržovat životosprávu a být především zdravý. Neměl by také závodit „na doraz“, tím by se mohl zničit.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Že jsem šťastně ženatý, můj velký dík patří manželce, která mně ve sportování hodně pomáhala. Za další úspěch považuji to, že jsem zdravý.

A jaké jsou tvé nejlepší osobní výkony?

3 000 m – 9:27, 
5 000 m – 16:13, 
10 000 m – 31:55,
hodinovka 17 435, 
půlmaraton 1:12:53, 
25 km 1:27:37, 
maraton – 2:47:31.

To je kvalita, kterou ti může většina běžců jen závidět. Dokážeš alespoň odhadnout, kolik jsi za těch 61 běžeckých sezón absolvoval závodů?

Díky své velmi dobře vedené statistice to vím docela přesně – je jich celkem 2002.

Květo, děkuji ti za rozhovor a přeji, ať ti to ještě moc a moc dlouho běhá.


01.08.2014, Jiří Šmiták


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů