Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

POSLEDNÍ DISKUSE

Oldřich Čepelka


Diskuse


Pico de Teide
Pico de Teide

Zde je jen náčrt mého výstupu na sopku Pico de Teide na Španělském ostrově Tenerife v souostroví Kanárských ostrovů.

V zimě r. 1998 jsem si umanul, že vylezu na tuto horu. A tak zatímco jiní se na Kanárech opalují, já jsem během jednoho týdne prodělal aklimatizaci a vystoupal, během  dvou dnů, od hladiny moře na špičku vysokou 3715 mnm.

První část spočívala v sestupu z nadmořské výšky cca 2200 mnm jednou z mnoha soutěsek k hladině moře a zpět. Tato část byla vlastně, i když co do převýšení ne, jednodušší. Však také dostatek vody z pramenů, koupání v moři po sestupu a možnost osvěžení po výstupu k autu, kdy se již únava plně projevovala, pomáhala hlavně psychicky.

Druhá část byla podstatně náročnější. Počátek výstupové trasy je cca v 2100 mnm a stoupá poměrně strmě již v první fázi. Po zdolání asi poloviny výstupu se již začal objevovat sníh a potom již bylo sněhu a ledu tolik, že se mi ztratila cestička výstupu. A tak jsem dorazil k horní stanici lanovky z úplně jiného směru, než by bylo asi běžné a také podstatně unavenější, než bych čekal. Od tohoto místa je to na vlastní vrcholek sopky již jen asi hodina a cesta byla nejdříve vysekaná do ledového chodníku, ale po několika desítkách metrů již bylo nutno jít dle citu k obnaženým skalám, kde byl chodníček zase již vidět. Určitě tál vnitřním horkem z hory, protože zápach po síře a obláčky páry stoupající z trhlin dávaly jasně vědět, že v útrobách Země je pěkně horko. Na vlastním vrcholu kuželu jsou znát ochozená místa, který tam vyšlapalo mnoho bot návštěvníků. A i když je k výstupu na samotný vrchol hory potřeba permit z úřadu rezervace Pico de Teide, který je nutno i zaplatit a podepsat, mě nikdo nekontroloval. Nejen proto, že byl únor ale asi i proto, že po návratu k stanici horního konce lanovky jsem zjistil, že pro nárazový vítr již žádná lanovka dnes nepojede. A tak jsem musel pospíchat co nejrychleji dolů. Při vědomí, že výstup mi k ní trval cca šest hodin, již mnoho času do západu slunce nezbývalo. A proto jsem zvolil nejpřímější trasu. Okolo sloupů lanovky přímo dolů. V šotolině jsem používal metodu sjezd na lyžích a po kamenech skákal. V části sněhu a ledu jsem provozoval sjezd po podrážkách a rukavicích. I proto jsem byl za tři hodiny zpět. Když dnes vidím tu horu na fotce, vzpomínám nejvíce právě na tento lyžařský způsob sestupu. Podobně silně se mi vryl do paměti pocit při pohledu na moře obklopující ostrov kolem dokola. Vidět moře ze všech stran z výšky téměř čtyř kilometrů je pro suchozemce mocný zážitek. Čistý  vzduch umocňuje dojem malých vzdáleností a viditelnost byla tehdy úžasná. Tohle byla prostě akce, kterou mohu bez uzardění doporučit.

11. 02. 2016, 10:41:37

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze