Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

POSLEDNÍ DISKUSE

7 pohoří Jeseníky: Závod podle mých představ - osobní zkušenost běžce

7 pohoří Jeseníky: Závod podle mých představ - osobní zkušenost běžce

V neděli 16. července 2017, se v Koutech nad Desnou konal 3. díl nového běžeckého seriálu RaidLight Horská služba 7 pohoří, kterého se zúčastnil i běžec Robert Ichman, jež si vybral delší trať na 22,5 km s převýšením 1000 m+. V následujícím článku se s vámi podělí o svoje dojmy ze závodu....



Pole běžců nebylo velké, ale o to klidnější

Pro závodníky bylo připraveno nádherné místo zázemí závodu v Koutech na Desnou i hezké počasí - ač to tak ráno v Hradci Králové v 6 hodin ráno nevypadalo, když bylo 9°C a mlha, která se však postupně rozpouštěla - sucho, sluníčko, trošku větřík. Následoval výklad tratě, což bylo přínosné, ale těžší na zapamatování. Srovnání. START! A prostě se vyběhlo, ani se člověk nenadál. Já s číslem 17. Pole běžců bylo spíše nevelké, tím přehlednější, klidnější. Následoval krátký výběh po kamenité cestě, seběh a hned nato pozvolnější stoupání, které se měnilo v prudší a táhlé.

Jedná se o horský závod na 22,5 km nebo 8,5 km vedený nádhernou krajinou Jeseníků se startem i cílem v Koutech nad Desnou. Závod je součástí seriálu RaidLight Horská služba 7 pohoří. Více informací o 7 pohoří Jeseníky najdete v termínovce.

 

Organizátory jsme byli varováni na křížení tratí s vyznavači rychlé jízdy a měli jsme si dávat pozor na to, zda se proti nám nikdo neřítí. Avšak už jsem je viděl sjíždět, přede mnou běžec, zleva biker, málem ho smetl - no moc nebrzdil. Já už volal na dalšího - odhodlaný nezpomalovat - vždyť je to závod. Biker to snad pochopil a tak plynule jsme překonali tuto nástrahu tratě. Snad z radosti, že se nic nestalo, jsem doběhl běžce, který to přežil a předběhl ho, aby mne následně upozornil na změnu směru trasy, kterou v té rychlosti málem nezachytil. Tímto mu za to děkuji.

Čekal nás krátký úsek po sjezdovce

Čekal nás krátký úsek po sjezdovce, kde jsem ještě viděl závodníky přede mnou, kteří mi brzy zmizeli z dohledu a zároveň jsem se já ztratil z dohledu závodníkům běžícím za mnou. Nahoře už byl jeden z koordinátorů a zastavoval přijíždějící bikery, jak skvělá služba. Pak už nehrozilo riziko střetu běžce s bikerem, alespoň ne čelně, protože jsem asi 100 m za 2 bikery běžel po stejné trase. Krásná úzká cestička pokračovala vzhůru. Kousíček asfaltu jsem bral jako žert v tomto podniku, avšak s povděkem pro nohy.

Trasa vedla kolem věhlasné nádrže Dlouhé stráně

Trať byla volná, jedni povzbuzující turisté, kteří mi udělali místo, mě potěšili. Poté jsem stoupal po široké cestě, kde bylo už více turistů a já marně vyhlížel přítelkyni, která se vydala vzhůru. Doběh na vrchol Dlouhé stráně byl dopovázen více výletníky, což nikterak nevadilo, pokud alespoň trochu uvolňovali cestu. Vrchol byl tak plný lidí sedícími na velkých balvanech, že mi chvíli trvalo, než jsem se zorientoval. A to už jsem běžel kolem věhlasné nádrže Dlouhé stráně, která byla bohužel téměř bez vody. Alespoň jsem mohl vidět, jak je hluboká, monumentální. A to už se setkávám s přítelkyní, která kráčí po silnici podél nádrže, abychom se krátce pozdravili a já zas pokračoval po schodech dolů. Moc hezká část cesty dolů úzkou pěšinu, po měkké půdě, která po tvrdých schodech byla opravdu za odměnu.

Dále si už pamatuji jenom dlouhé seběhy

Dále si už pamatuji jenom dlouhé seběhy, 2. občerstvovačka a zase trochu nahoru, sil ubývalo, takže běžec přede mnou ne a ne se objevit, i když jsem v to malinko doufal. A tak běžím velkou část sám, kochám se občasnými výhledy a další dlouhé klesání a trochu rovinek a najednou vidím běžce, ale ne přede mnou, ale za mnou. Dlouho nepředbíhá, cíl daleko a tak se nechávám předběhnout.

Už jen 40 m do cíle a já poznávám, co je necelá 1 sekunda

V následném seběhu ho zkouším dohnat, skoro se to daří. Bolest už skoro nevnímám, chodidla dostávají zabrat, skoro se to daří. Dostáváme informaci, že už jen dolů, lidé křičí a já soupeře skoro dobíhám, poslední zatáčka za mostem a 40 m do cíle, jdeme oba na max a já už jen vidím, co je necelá 1 sekunda - pouhých 89 setin sekundy. Obsazuji 5. místo. Nedoběhl jsem ho. I tak v cíli vládne přátelská atmosféra. S celkovým časem jsem spokojen, čekal jsem delší trať nebo možná pomalejší.

Závěrem to byl moc pěkný závod, trasa a terén přesně podle mých představ, termín dobrý. Na trati byly hodně dlouhé seběhy (možná jenom pocitově), čekal jsem více technických stoupáníí, ale to jsou maličkosti. Líbila se mi téměř absence asfaltu, tak jak to bylo avizováno. Moc hezký potůček chci napsat a ona to říčka Desná, kde jsem se chtěl omýt, avšak po sundání podkolenky, jsem uviděl příčinu mé bolesti - puklý puchýř přes velkou část paty. Zdravotník pečlivě ošetřil, zalepil. I jemu jsem vděčný.


20.07.2017, Robert Ichman


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů