Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

PRO POKROČILÉ BĚŽCE

POSLEDNÍ DISKUSE

Běžecké povrchy a jejich specifika

Běžecké povrchy a jejich specifika

Asfalt, lesní pěšina nebo atletická dráha. Běhat se dá prostě kdekoliv. Každý povrch má však svá pro a proti. Shrnuli jsme pro vás nejtypičtější druhy povrchu, jejich klady i zápory.



Různé povrchy působí na tělo běžce odlišnými způsoby. Rozdíl je v možnostech ovlivnění techniky běhu a rychlosti. Především se však liší v míře zatížení těla a riziku vzniku případných zranění. Problémem je především zpětný náraz, který se na tvrdém povrchu rovná až trojnásobku hmotnosti běžce. Některé povrchy jej dokážou tlumit a snižují tak riziko zranění. Kromě tvrdosti povrchu hraje svou roli i jeho rovnost či nerovnost. Křivý povrch zvyšuje tlak na kotník i kolenní kloub. Při výběru běžeckého povrchu byste tak měli brát v potaz jak jeho tvrdost, tak i případnou nerovnost.

Asfaltové cesty

Jsou tvrdé (beton je však až 10krát tvrdší), pevné a ve většině případů i rovné, nezatěžují tak příliš Achillovku. Na druhou stranu běh po asfaltu může mít negativní vliv na klouby. A to i když člověk běží po rovném povrchu a kotník tak zůstává v stabilní poloze, nehrozí jeho vymknutí. Problémem při běhu po asfaltu je především zpětný náraz. Ten působí na kolena, kyčle i záda. Asfaltové cesty jsou také velmi dostupné, většina lidí žije ve městech, kde jsou asfaltové cesty nejdostupnějším terénem.

Přírodní, lesní a polní cesty

Patří k téměř ideálním tréninkovým povrchům. Jsou měkčí, minimálně tak zatěžují pohybový aparát. Zároveň běžci poskytují i různorodé scenérie a krajiny, právě psychický relax patří mezi jejich největší benefity. Problémem může být však špatné počasí, cesty bývají často rozmočené a hlavně lesní pěšiny můžou být velmi nerovné (o kořeny a kameny se dá snadno podvrtnout kotník).

Škvárové a antukové dráhy

K nohám jsou mnohem šetrnější než např. asfalt či beton. Zároveň bývají také upravené, a tudíž poskytují rovný terén. Díky vyznačeným vzdálenostem jsou vhodné i k intervalovým tréninkům. I u škváry a antuky je největším problémem počasí. Při dešti i sněhu jsou dráhy často rozmočené a kluzké.

Písek

Písek patří k velmi rozmanitým povrchům. Pokud je suchý, pevný a rovný patří mezi ideální běžecké podklady. Minimálně zatěžuje klouby a současně intenzivně působí na lýtkové svaly a celý cévní systém. Bohužel se však mnohem častěji na pláži setkáte s měkkým a nerovným povrchem. Právě běh na tomto povrchu extrémně zatěžuje achilovky. Nedoporučuje se tak po pláži běhat delší vzdálenosti.

Umělé dráhy

Žádné kořeny ani obrubníky. Měkký podklad, který je však stabilní. Umělé povrchy nejsou tak šetrné k nohám jako škvára nebo antuka. I tak jsou však vhodné k tréninku rychlosti. Velkou výhodou je, že po umělém povrchu lze běhat takřka za každého počasí. Kvůli náklonu v zatáčkách je však dobré při běhu střídat směry.

Tráva

Většina běžců pokládá za ideální povrch rovný, posekaný trávník (přibližně na 2-3 centimetry). Jen minimálně zatěžuje klouby a šlachy. Současně však vysoce intenzivně zapojuje svaly. Bohužel najít rovný, posekaný, travnatý povrch je velmi těžké. Většina travnatých ploch je nerovná, zvyšuje se tak riziko podvrtnutí kotníku.

Sníh

Běh po sněhu může být příjemným zpestřením tréninku. Nesmí být však moc hluboký ani zmrzlý. A to je právě problém. V našich zeměpisných šířkách bývá totiž sníh často zmrzlý, nebo naopak mokrý či hluboký. Běh po nerovném zledovatělém sněhu bychom však mohli zařadit mezi nejméně vhodné povrchy pro běh.


02.11.2000, Redakce


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů