ZDENĚK HRUŠKA

Zdeněk pochází z Ostravska a běhá v RunSport Teamu, věnuje se hlavně 100 kilometrovým horským a trailovým závodům. Letos si na konto připsal například druhé místo na Pražské stovce nebo vítězství na Jesenické stovce.

Toužím posouvat svoje hranice a závody jsou pro to ideální příležitost…

Jak ses k běhání dostal?

Běhal jsem od mala, hlavně v rámci fotbalových tréninků. V zimě jsem chodil často běhat sám, abych se udržel v kondici. Běh mě bavil, ale fotbal byl pro mě na prvním místě. Změnilo se to, až když jsem si při fotbale opakovaně poranil koleno a musel několikrát na operaci. Dvakrát jsem podstoupil plastiku zkříženého vazu, ale ani poté jsem nemohl koleno při zápase vytěžovat na 100%. Tak jsem si řekl, že si místo fotbalu najdu něco jiného.

Když se koleno zlepšilo, začal jsem běhat jen tak pro radost. Poté mi sestra Eva a její přítel (teď už manžel) Vojta dali k 25. narozeninám startovné na Brněnském půlmaratonu. Začal jsem se tedy specificky připravovat na tento závod. Tehdy mě asi běhání opravdu chytlo. V té době jsem také četl knihu Born to run, a když jsem někde zahlédl upoutávku na 63km dlouhý Brněnský masakr, dostal jsem chuť si vyzkoušet, jaké to je běžet ultramaraton. No a tréninkem na Brněnský masakr pro mě začala nová kapitola života, pokud se to tak dá říct:)

Na co se specializuješ?

Mým nejoblíbenějším závodem jsou zřejmě 100km trailové a horské ultramaratony. Ale obecně cokoliv nad 50km je pro mě lákavé. Horní hranicí je prozatím 100mil, dále mě to moc neláká. Baví mě, když jsou závody běhavé.

Jak a čím se motivuješ před závodem?

Asi se ani moc motivovat nemusím, přichází to tak nějak samo. Zjistil jsem, že jsem soutěživější, než jsem si o sobě myslel. Toužím posouvat svoje hranice a závody jsou ideální příležitost.

Když tréninku obětuji hodně času a sil, mám pak chuť to v závodě prodat. Ne vždy se to povede. Často přepálím začátek a zbytek závodu si protrpím. Ale všechno to jsou zkušenosti do budoucna a myslím, že i do neběžecké části života:)

Také mě motivuje podpora rodiny, přátel a ostatních lidí, kteří mi fandí a podporují mě. To mě žene kupředu:)

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější závody?

Jesenická 100, Brněnský Masakr, Hostýnská Osma, Pražská Stovka

Nejdůležitější je skloubit intenzitu s objemem

Co je podle tebe nejdůležitější součást tréninku?

Nejdůležitější je podle mě skloubit intenzitu s objemem. Ultramaratony jsou stále rychlejší a pokud chcete bojovat o přední příčky, je třeba do tréninku zapojit intervaly a tempa. Určitě se najdou běžci, kteří sázejí pouze na velké objemy a přináší jim to výsledky. Můj případ to ale není:)

Jaký je tvůj týdenní tréninkový objem?

Záleží na fázi přípravy. Čím větší intenzita, tím menší objem a naopak. Za rok naběhám kolem 5000km, týdně typicky od 90 do 160km.

Tvoje nejoblíbenější běžecké oblasti?

Lesy kolem Tísku, okolí Brna a samozřejmě Beskydy, kam se ale bohužel nedostanu tak často jak bych chtěl.

Už asi tři roky téměř nejím maso

Jak se stravuješ? Co je základem tvé stravy před a po závodě?

Čím blíže závodu, tím více sázím na sacharidy. Cokoliv jiného mi sem tam dělá problémy strávit. Takže jsou to různé energetické, případně raw tyčinky, někdy si dám gel.

Po závodě se nejdříve snažím doplnit živiny. V současné době mi v tom pomáhá nápoj Shake-It, který je dobře stravitelný a má v sobě kombinaci sacharidů, bílkovin a tuků. Pak už sním v podstatě vše a ve velkém, jen nemám moc chuť na sladké. Oblíbené pozávodní jídlo je smažený sýr, který jinak v podstatě nejím, nebo pizza. Nepohrdnu pivem:)

A co si dáváš průběhu závodu?

Během závodu to jsou taky primárně sacharidy, snažím se sníst minimálně 200kcal za hodinu.

U kratších závodů to jsou hlavně energetické gely. Pokud závod trvá více jak 12 hodin, snažím se do sebe dostat i nějaké normální jídlo. Ovoce, čokoláda, oříšky, cola, polévky,…

Samozřejmostí je vypít hodně vody.

Využíváš nějaké gely nebo doplňky stravy?

GU gely jsou podle mě nejlepší na trhu. Většinou sázím na bezkofeinové varianty a ke konci závodu, nebo když je nějaká krize, si dám gel s kofeinem.

Jinak ještě používám solné tablety, zejména, když je horko. Někdy si dávám antacidu na zklidnění žaludku, ale není to pravidlo.

Během závodu cola, nebo někdy red-bull. Žádné další doplňky asi nepoužívám.

Jsi vegetarián nebo vegan?

Už asi tři roky téměř nejím maso. Sem tam si dám rybu, ale to opravdu výjimečně. Nerad o sobě říkám, že jsem vegetarián, protože když náhodou sním kousek masa (například zmíněnou rybu), nedělám z toho vědu. Ale přednost dávám jednoznačně bezmasé stravě.

Hlavní je nedělat experimenty před dlouhým závodem

Jaké jsou tvoje oblíbené boty?

Nejraději mám boty od Salomonu, konkrétní model pak podle podmínek.

A jaké bereš na závod?

Na dlouhé tratě S/lab Sense Ultra, na kratší vzdálenosti jejich lehčí varianty.

Bez jakého vybavení se neobejdeš?

– běžecká vesta, já miluju ty od Salomonu

– solné tablety

– vazelína (nebo jiný krém proti tření)

– GU gely

– někdy to chce čelovku, já mám fenix hl60r a je skvělá

– Ostatním bych doporučil cokoliv, co mají vyzkoušené a cítí se v tom dobře. Hlavně nedělat experimenty před dlouhým výběhem nebo závodem (taky bych mohl vyprávět:))

Děláš nějaké doplňkové sporty?

Snažím se kompenzovat běhání, takže posiluji (hlavně vlastní váha), stabilizační cviky, protahování.

V poslední době jsem se díky přítelkyni Marušce dostal k józe, která mě celkem pohltila a určitě bych ji běžcům doporučil jako skvělý doplněk k běhání.

Někdy si jdu zaplavat, projedu se na kole, chodím po horách. Každý pohyb je fajn:)

Máš nějaký další vzkaz?

Díky rodině a přátelům za to, že mi běhání trpí a fandí mi. Díky přítelkyni Marušce, že se mnou má takovou trpělivost a toleruje mi, že každou chvíli někde lítám.

A díky běhání za všechny zážitky a kamarády, které jsem si díky němu získal:)

Největší úspěchy

– 1. místo na letošní Jesenické 100, protože J100 byla první 100km trať, kterou jsem kdy běžel a na třetí pokus se mi povedlo zvítězit

– 2. místo loni na 5 Beskydských vrcholech s Radkem Chrobákem

– 1. místo na Nízkotaranské stíhačce letos s Ondrou Tabarkou

– 3. místo letos na Hostýnské osmě, protože to je úžasný závod s velkou konkurencí

– 2. místo letos na Brněnském masakru, protože to je moje srdcovka a porazil mě jen Jirka Čípa

– 2. místo na letošním 24. ročníku Pražské stovky. 100 mílová trať byla nejdelší v historii. Hodně to bolelo a jsem moc rád, že jsem to dotáhl do úspěšného konce.

Z dalších úspěchů si cenním 4. místa (2. v kat.) na letošním LH24, 5. místa (1. v kat.) na letošní B7 s Tomem Peterem, vítězství na loňském CUTTU v Jeseníkách, 2.-3. místo na Javornické 100. Je toho opravdu spousta, každý závod mi něco dal:)

/Za fotografie děkujeme Aleši Zavoralovi, Lukáši Podolákovi, Lukáši Budínskému, Filipu Surákovi a Vladimíru Popluhárovi./