POSLEDNÍ DISKUSE

Tréninkové deníky a plány

Upřímná zpověď z prvního běhu aneb zrození běžkyně



Luboš Šafránek
Luboš Šafránek

Výborně jsem se pobavil Kateřino , dokonale popsaný zážitek .

Taky se amatérsky proběhnu , takže vím o co go .

Hodně zdaru do dalších km .

17. 04. 2018, 08:35:04
Kateřina
Kateřina

Dík Luboši, to psaní mi jde podstatně lépe než to běhání. :D

17. 04. 2018, 10:40:37
Milan
Milan

Born to Run jsem nečetl ale mám kolegu v práci, co má tu teorii zmáklou dokonale : )) Já jsem začal běhat na vysoké škole, když jsem si zapsal jako tělocvik kondiční běh. Vedl to takový drobný človíček dosti pokročilého věku ale tehdy mi přišlo, že pro udržení tempa s ním si musím sáhnout až to netušených hloubek. Běhalo se v kopcích nad Malou Chuchlí a ty kopce mi přišly úplně smrťácký. Avšak co se nestalo, přišel čas, kdy jsem si už mohl běžet, noha střídala nohu a já byl celou dobu v pohodě. Dokonce jsem se pak dostal do takového stavu, že se mi zdálo, že mohu běžet jak chci rychle. Že prostě stačí víc zatnout trup a prostě si jen tak letím šílenou rychlostí, bez nějaké větší námahy a že mám pořád ještě rezervu pro přidání. Jednou jsem si to třeba jen tak pro pobavení rozdal s autobusem MHD, kdy jsem asi tak 500m běžel opravdu naplno vedle něj. Když jsem pak do něj na zastávce naskočil, tak jsem byl celkem předmětem nečekaného obdivu cestujících : ))

K pravidelnému běhu jsem se pak vrátil ve své první práci po vejšce. Po hrozných zkušenostech se mnou mne tehdy v práci asi chtěli zařadit do řady a tak mi naložili nesplnitelný úkol. Našlo se dost důvodů, proč jsem jej neodmítnul ale moje hlava si vždy po krátkém spánku sama vyobrazila něco na způsob rozdělané práce a začala to řešit, což bylo ještě mnohem víc vysilující, než práce skutečná. Tak jsem musel vstát a protože bylo třeba půl čtvrté ráno a venku krásné červnové rozbřesky, vytáhlo mne to ven a tak jsem začal denně v praconí dny ráno běhat. V pátek jsem už byl ale vždy úplně grogy a jen jsem se vlekl. Běhání ale náramně dobíjí baterky a po sprše zakončené studenou vodou se člověk vždy cítil jako vyměněný. To cítíte, jak vám v žilách klidně koluje ta zpěněná ale zchlazená krev, což dodává pocit síly. klidu a vyrovnanosti. Utekly asi dva a půl měsíce, úkol šel v termínu do výroby a já si jel od toho odpočinout s jednou partou do Roháčů. Příjemné překvapení bylo, že jsem si tehdy mohl po těch Roháčích běhat kopec nekopec, hora nehora. Ono tam kde jsem pravidelně běhal, tak to bylo taky hodně kopcovité, takže fyzička přibývala rychle.

Utekla hodně dlouhá doba v níž byla i dlouhá doba, kdy jsem neběhal. Dnes běhám večer po práci a to mi docela vyhovuje. Běh zcela oprostí člověka od únavy z práce a vyčistí hlavu, takže má hned dobrou náladu. Platí to i když je člověk hodně sedřený. Běhání samozřejmě také uzdravuje od mnohých zdravotních neduhů.

Na závěr pár mých názorů. Já když běhám, tak potřebuji cítit svobodu - musím cítit volnost, asi jako pták. Hlavu mám přitom vpřímenou, s oblibou sleduji oblohu, z hluboka nasávám vzduch a cítím se tak úplnou součástí Země a vesmíru. Proto nějaké telefony, sledující aplikace, gps či co, tak to by tento pocit volnosti narušilo. Běhám v přírodě, kde nikoho normálně nepotkávám, což je ve srovnání s během po městě asi velká výhoda. Už se mně lidi ptali, jak dýchám, tak běžně nosem a pusou zcela současně. Běhám i v zimě, nejhorší je to když je trochu pod nulou a je vlhký vzduch, to se moc dobře nedýchá. Když je ale nasněženo a zamrznuto, tak to je běhání radost. Když jsem venku v přírodě, tak se cítím bezpečně. Druhým bych ale asi doporučil, běhat pro všechny případy s někým a mít u sebe raději telefon.

Tak třeba můj delší příspěvek zde dodá někomu potřebnou motivaci : ))

17. 04. 2018, 23:52:06
Kateřina
Kateřina

Milane, dík za sdílení Vaší zkušenosti. :)

18. 04. 2018, 21:59:43
Martin
Martin

Ahoj Kateřino,mé běžecké začátky se datují do dob, kdy na někoho kdo běhá, se ostatní dívali jako na blázna a náznak mobilního telefonu, natož chytrého existoval možná v románech pana Vernea. Uběhlo několik desítek let a z běhání se stal fenomén spojený se spoustou teorie o běžeckém stylu, způsobu tréninku, běžecké výživě, měřících zařízeních ve formě sporttesterů a různých mobilních aplikací a v neposlední řadě i vyladěného běžeckého outfitu. Já jsem svůj darovaný sporttester po několika výbězích uložil do krabičky a leží tam stále, běhám pořád na pocit a jím všechno na co mám chuť. O svém běžeckém outfitu raději nehovořím. Díky svému "diletantskému" přístupu nikdy nedosáhnu výsledků, které by na startovní čáře mohly budit respekt soupeřů, ale díky mé zarputilosti "býti běžcem" se výsledky začínají dostavovat, neboť soupeřů v kategorii s postupem času ubývá a já probublávám samovolně k lepším a lepším umístěním. 35 let mě běhání opravdu baví i když na svůj první "závod" jsem čekal něco málo přes dvacet let. S houstnoucím sportovním provozem ve městě a jeho přilehlém okolí, se mé běžecké výlety posunují stále dál a dál, do míst, kde když potkám náhodou podobného blázna tak vím, že se určitě pozdravíme minimálně zvednutím ruky, když už frekvence dýchání v kopci neumožňuje spolehlivou artikulaci. Moje snaha, pozdravit se s míjejícím běžcem, se při přeběhu městem začíná jevit jako staromódní přežitek. Takže kdyby Tě náhodou zdravil úplně nemožně "vystajlovaný" utrmácený běžec bez navigace, sporttesteru a mobilního telefonu, tak to možná budu já.Born to run jsem přečetl jedním dechem. Moc pěkná knížka i když spíš než za opravdovou realitu ji považuji za nádherný mýtus. Není však delší výběh, kdy by moje myšlenky netěkly k některé pasáži z této knihy. Třeba kameny, které tě při došlapu zradí, nebo ti naopak pomohou při odrazu mě tak trochu zavedou do světa Caballa Blanca.Milá Kateřino, já jako sudička stojící nad kolébkou běžeckého novorozeněte Ti přeji, abys u běhání vydržela. Je to fakt bezva.

22. 04. 2018, 00:06:08


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze