Klasik duatlon Příbram 2017 aneb jak jsem si užila svůj první duatlon – osobní zkušenost běžkyně Jitky Fojtkové

Klasik duatlon Příbram 2017 aneb jak jsem si užila svůj první duatlon – osobní zkušenost běžkyně Jitky Fojtkové

V sobotu 16. září v Příbrami v areálu Nový Rybník odstartoval Klasik duatlon Příbram. Na programu byla dlouhá trať na 5 – 60 – 15 km, která se konala jako MČR v dlouhém duatlonu, a krátká trať 5 – 20 – 5 km, které se zúčastnila i běžkyně našeho běžeckého týmu SvetBehu.cz Jitka Fojtková.

Vodní disciplínu nahradil běh

„Že ještě nemusím nejdříve skákat do vody,“ pomyslím si na startovní čáře mého prvního duatlonu. Vodní disciplínu triatlonu tentokrát nahradil běh. Pro mě jedině plus, s vodou docela bojuji. Teplota ukazuje 12 °C a předpověď hlásí déšť. Naštěstí je k nám počasí prozatím nakloněno, je zataženo, ale neprší.

Jedná se o závod v duatlonu, který se koná v Příbrami. Více informací o závodě Klasik duatlon Příbram najdete v termínovce.

Ve 12:30 je odstartován hlavní závod v délce 5 – 60 – 15 km. Protože jsem si zvolila kratší variantu (5 – 20 – 5 km), musím ještě 5 min vyčkat, než se vydám do boje.

V hlavě mi celých 5 km zní rady mých kamarádů: „Začni zvolna, prvním během můžeš hodně ztratit!“ Snažím se tedy dbát na jejich doporučení. Trať je krásně zvlněná, probíhá se kolem 2 rybníků. Do depa vbíhám jako 3. žena. Jako první nasazuji helmu, zapínám ji. Nechci být totiž penalizovaná za základní nerespektování pravidel. Až poté se přezouvám a vyjíždím na mírně kopcovitou 20 km trať.

Hned po pár set metrech nás čeká nejvyšší převýšení…

Tvrdý začátek. Dávám si pozor, abych si udržovala 10metrové odstupy od ostatních jezdců, čas na předjetí je ohraničen 25 sekundami. Ještě nemám odhad, proto si v duchu počítám sekundy. Když kolem mě projíždí rozhodčí, trnu, jestli náhodou neporušuji nějaké pravidlo. Naštěstí vše probíhá v pořádku. Dojíždím opět jako 3. žena. Netuším, jak daleko přede mnou jsou ty první dvě.

Běh po kole mi sedí

V depu se snažím nezdržovat, rychle obouvám běžeckou obuv a vydávám se na trať. Pět kilometrů ubíhá jako voda. Zrychluji. Běh po kole mi sedí. Jen lituji, že není delší. Druhá žena je najednou na dohled. Mé tempo je rychlejší, stahuji ji. Běží se mi skvěle. Začíná už pršet. Mně to ale nevadí. Zbývá mi však pouhý 1 km… A tak souboj s časem prohrávám. Pomyslnou cílovou pásku protínám jako 3. žena. Vzhledem k tomu, že už vydatně prší, nezdržuji se u haldy laskomin jako normálně, a spěchám se převléci. Zatímco já jsem v suchu, ostatní závodníci na dlouhé trati se potýkají s nepřízní počasí více jak půlku závodu. Nikdo se však nevzdává!

Krásný závod, skvělá organizace… Škoda jen toho propršeného dne.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: