Kdy už je běh něčím jiným než běháním aneb běh a závislost

Kdy už je běh něčím jiným než běháním aneb běh a závislost

A proč tak běháš? Nejsi ty náhodou závislý? Je známo, že při běhání se vyplavují endorfiny, hormony štěstí. V současnosti se hodně debatuje, zda na nich může vznikat závislost. Kde je hranice mezi koníčkem, intenzivním tréninkem a závislostí?

Zažívá to spousta z nás, běžeckých nadšenců, ale nikdo to nechce přiznat. Vedle klasických závislostí (alkohol, kouření, automaty atd.) se objevuje nová, běžecká. Jak se od nepaměti říká „všeho s mírou“, tak to přesně platí i mezi běžci. Namítnete, co může být na takové „zdravé běžecké“ závislosti špatného? Ale pozor, může to mít fatální následky. Jak tomu předejít, tak o tom si přečtěte následujících pár slov.

Nejhorší chybou je totiž stav, kdy začnete být během doslova posedlí. Jak se v praxi definuje takový „závislý běžec“? Trénuje každý den (někdy i dvakrát), nikdy si nedá den volna a chůzi nebo přestávku v běhu považuje za projev slabosti. Ano, i takoví jsou mezi námi, ve vašem okolí. Osobně jsem se s několika z nich i setkal a bohužel stále setkávám.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Smutné je to, že tito „neúnavní běžci“, jak jsou nazýváni, jsou mnohými i obdivováni. Dávají tak špatný příklad svému okolí, což je jedna z mnoha negativních stránek této závislosti. Škodí však nejvíce sami sobě. Nutno podotknout, že stále mluvím o běžcích z řad vyloženě amatérů či hobby běžců.

Závislý běžec je vlastně takový běžecký workoholik

Workoholik se vyznačuje tím, že žije jenom prací, je na ní až chorobně závislý, běžný život pro něj ztrácí význam. Podobně lze parafrázovat i závislého běžce. Jakmile má volnou chvilku, tak vyběhne k tréninku. Nevynechá snad žádný závod ve svém okolí a když je mu to málo, tak se nezdráhá za závody i dlouze cestovat. Potřebuje stále zažívat ten pocit „fyzického týrání“ svého těla. Často se dostane do fáze, kdy dokáže překonat jakoukoliv, mnohdy i silnou bolest, aby si vlastně sám pro sebe dokázal, jak moc je skvělý. Čím delší běh a námaha, tím lepší. Ano, velkou roli v tomhle často hraje ješitnost a přiznejme, i očekávaný obdiv okruhu svých příznivců. Bohužel už nedomyslí následky, které mohou nastat.

Máte dotaz týkající se vašeho tréninku nebo výživy? Nebojte se nás zeptat! Váš dotaz zařaďte do příslušné rubriky v sekci“DISKUSE“ a my vám na něj odpovíme.

Nejde nikdy nahradit to, co kdosi v minulosti zanedbal

Tito běžci se rekrutují převážně z lidí, pro které byl hlavně v mládí sport tabu. Trpěli například nadváhou, kouřili, samozřejmě i holdovali alkoholu a když pocítili, že jim takto proklouzává život mezi prsty či hrozí zdravotní rizika, tak hurá sportovat a nejlépe běhat, protože běhání je dneska trendy. Tohle vše si uvědomí až ve zralém věku a najednou chtějí to, co zanedbali, rychle dohnat, ba co víc, ty zameškané roky dokonce předhonit. Počáteční nadšení a úspěchy jim ještě zvednou sebevědomí. Mnohdy neupřímné pochvaly kolegů ještě více znásobí jejich úsilí a závislost je na světě. Den, kdy prostě nevyběhnou, je v jejich mysli obrovskou ztrátou. Kompenzují si tím právě to promeškané období, kdy sport byl tím, čím pohrdali. Někdy opravdu platí známé přísloví „pozdě bycha honit“.

Následky se nemusí projevit záhy, ale s odstupem času

Ono to nějakou dobu samozřejmě jde. Člověk se cítí silný díky pocitu, že to, co si nevybral v mládí může nyní dohánět dvojnásobnou měrou. Celkem rychle začne posouvat svá osobní maxima. Zprvu velmi skokově, postupně už o pár vteřin a najednou jdou výsledky dolů. Začne hledat chybu v sobě, zvýší si tréninkové dávky a dojde pravděpodobně k tomu nejhoršímu – přetrénování nebo zranění. Dlouhou dobu neúměrně přetěžované svalstvo a klouby se najednou začnou dosti vehementně bránit. Začne pobolívat koleno, kotník, pata, Achillovka, různé svaly, úpony atd. A místo pokračování v běžecké kariéře je tu najednou stop a velká frustrace. Nyní čeká dlouhá pauza, kdy běh bude sledovat jen zpovzdálí. Navíc se k tomu určitě přidá i stres, poněvadž dotyčný nemůže konat svoji tak „oblíbenou“ činnost.

TIP: Přečtěte si také článek na co všechno byste neměli zapomenout před velkým závodem?

Nezříkejme se rad od odborníka či zkušeného běžce

Přitom stačilo opravdu málo a vše by bylo v normálních kolejích. Jen poslechnout radu nějakého odborníka či zkušeného běžce. Bohužel i v této situaci si tito lidé myslí, že mají vše načteno z knih a prostudováno z internetu a rad od odborníků tudíž jaksi netřeba. Sledují také lidi, kteří běhají dlouhé ultra běhy a denně naběhají hodně kilometrů, už ale nevidí, jak tito běžci odpočívají, že mají výbornou regeneraci, stravu, zdravotní péči, a hlavně adekvátní odpočinek. Vše navíc pod dohledem zkušeného dlouholetého trenéra.

Rád bych tímto poukázal na určitý jev, který se mezi amatérskými a hobby běžci vyskytl a je potřebné se nad tím zamyslet. Především by to měli udělat právě ti, kdo už takto závislí jsou. Běh by měl vždy bavit, tělo a mysl posilovat, a ne mu způsobovat zranění či traumata svojí zbytečnou a nesmyslnou „závislostí“.

Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.

Jiří Mašek

O autorovi – Jiří Mašek

Jiří Mašek, redaktor Světa běhu, je nadšeným běžcem už více jak 10 let, jehož specialitou jsou silniční závody na půlmaraton a maraton. V současnosti je členem týmu vodičů pro závody ze seriálu RunCzech. Pravidelně ale běhá i horské závody, poněvadž má moc rád pohyb v přírodě. Oblíbenou lokalitou, kam jezdí nabírat nejen fyzické, ale i psychické síly, je Šumava a Krušné Hory.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: