Nejlepší krásný terén, výborný občerstvení a pohodový závod

Byla jsem vloni a byla skvělá atmosféra! Když probíháte špalírem tleskajících a povzbuzujících vozíčkářů a dětí z Jedličkova ústavu, je to neopakovatelný zážitek!

Hrozná organizace, takový sranda závod. V pořadatelství žádná profesionalita. Vysoké je i startovné, hlavně u dětí je to nepochopitelné. A spojení kategorie hoši a děvčata u dětí je jen výsměchem a jde vidět, že pořadatelé tomu moc nerozumí.....

Nedávno jsem začal běhat. Po prvním běhu mě bolely kotníky a záda, tak jsem si řekl, že je asi něco špatně. Zjistil jsem, že mám špatné pohybové návyky (asi většina lidí) a při dalším běhu jsem se soustředil na techniku, tj. dopad na celou plochu chodidla, ruce, předklon, dýchání atd. Rozhodně se běh zlepšil. Dost času také věnuji běžecké abecedě, která je dle mého super. Každopádně mám problém s dechem, uběhnu ani ne 1km a již neudýchám. Pravděpodobně se to bude zlepšovat (doufám). Je to úplně jiný pohyb, jelikož pravidelně chodím dlouhé přechody hor a to udýchám naprosto s přehledem i s báglem. Po posledním běhu mě bolí místo kousek pod pánevními výstupky z boku směrem k hýžďovým svalům. Nejsem si jist, jestli dělám špatný pohyb nebo jsem zapojil svaly, které do té doby nic nedělaly. Každopádně běhání super.

No především se mi zdá, že to až příliš řešíš a moc přemýšlíš, to k těm výčitkám. Co se týče pravidelnosti, no ono to jinak nejde, pokud chceš běhat aby to za něco stálo, tak to vyžaduje určitou pravidelnost, a ze začátku se asi člověk musí trochu nutit. Ale garantuji Ti, že pokud Tě běh opravdu chytí, tak se rozhodně nutit nebudeš a budeš se na další výběh těšit. Co se týče nutkání na konci běhu přestat běžet, je to trochu boj s hlavou a proto se zkus "kousnout" a poručit tělu to nevzdat a běžet dále, myslím tím ale běh na pohodu (při tom tělo opravdu neztrháš), ne na krev, tam už je nějaké přemáhání kontraproduktivní. Když už fakt nechceš, tak aspoň vynechej tu tramvaj a zbytek trasy dojdi, i chůze má význam, svézt se tramvají je opravdu trochu potupné a nevěřím, že v tu chvíli už nemůžeš, prostě si jen líný. Zkrátka, míň přemýšlet a víc běhat (chodit) a ono to půjde samo.