Orientační běh – to nejsou jen závodníci, trenéři nebo organizátoři závody. Jsou to i mapaři. Tedy tvůrci map, které jsou naprosto nezbytní pro fungování tohoto sportu. Jak taková mapa vzniká, jaké pomůcky jsou potřeba nebo jak vypadá klasický den mapaře? O tom všem jsme si povídali s jedním z nejlepších českých mapařů Alešem Hejnou, který nás pustil do mapařské kuchyně.

Na mistrovství světa se v současnosti rozděluje celkem 5 sad medailí. Původně jediná individuální trať – klasická (long) byla rozšířena o krátkou trať (middle) a sprint. Dále se běhají klasické štafety 3 běžců a nově také sprintové štafety, kdy v jednom týmu běží postupně 2 ženy a 2 muži.

Orientační běh je z hlediska vybevní velmi nenáročný sport. Stačí vám kvalitní a odolné běžecké boty, buzola a speciální čip. Oproti normálnímu běhu budete ještě potřebovat i hlavu, který u orientačního běhu vypnout nemůžete.

Pokud jste se rozhodli, že si zkusíte orientační běh, je třeba dobře vědět, kde se na takový závod přihlásit, co je k tomu potřeba a jak závod běžet. Běžet podle mapy je totiž úplně něco jiného než klasický běžecký závod.

Většina z nás je zvyklá na turistické mapy, které používáme pro plánování výletů a túr. Ale co když se nám dostane do ruky mapa na orientační běh? Najednou vidíme jiné barvy a značky. Zde najdete popis znakového klíče těchto map a dalších odlišností od klasických turistických map.

Obecná sportovní pravda zní – trénuj to, v čem chceš být dobrý. V případě orientačního běhu je to trochu složitější. Už v článku o orientačním běhu (odkaz) jste se dozvěděli, že špičkový orientační běžec musí být rychlý na asfaltu, po cestách i v drsném terénu. Pokud se běžec chce rovnoměrně připravit a všestranně se zlepšovat, je potřeba trénink vyvážit mezi tyto povrchy.

Jak se zachovat v závodě, abychom úspěšně doběhli do cíle? Podle čeho a jak se vlastně orientovat, může nám někdo pomoct?