Nejnovější

Můj pohled na dobrovolnictví (nejenom) na závodech

My, kteří běháme, často vaši přítomnost přehlížíme. Bereme dobrovolníky jako samozřejmost. Jako součást akce, která tam... prostě je. Špatně. I proto je tento otevřený dopis důležitý. A my, kteří souběžně závody pořádáme, se modlíme, aby vás bylo dost, abyste dorazili včas a... abyste prostě měli zájem. Možná je špatně, že vám dáváme \"jen\" triko a menáž, ale je to dobrovolnictví, ne placená brigáda. Pravidla jsou jasná. A jako běžec, jako rodič malého běžce, jako pořadatel běžeckých závodů musím... za nás všechny poděkovat. Jste borci. Bez vás bychom my všichni byli namydlení. Díky a díky. A protože je tato zpověď dobrovolníka upřímná, milá a plně vystihující situaci, očekávám, že prakticky každý čtenář, tedy běžec, tady zanechá vlastní Díky! Jak jinak :-)
Ale asi se pletu, dnešní doba drží palce spíše negativním komentářům, štěkům a e-závisti či e-ignoraci. Minimálně sociální sítě to stvrzují co článek, co post, co zpráva. Jeden udělá či napíše něco kladného, osobního nebo vyžadujícího notnou dávku odvahy, protože jde proti proudu, a dočká se jen negativních komentů, ironizace, zesměšnění. Schopnost diskutovat k věci jsme zaměnili za ochotu pomlouvat druhé. A nejhorší na tom všem je, že už to hejtři nedělají anonymně, nestydí se, ale společnost natolik otupěla, že se ti, co umí neustále a jen prohlubovat dno žumpy, nestydí pod to vše podepisovat.
O to více je zapotřebí napsat díky Pavle. Díky všichni dobrovolníci. Díky za nás běžce, rodiče dětí, které na závody s nadšením jezdí, i za nás, pořadatele.

Nejdiskutovanější