Rozbor postupů v OB

/Denisa Kosová obhajuje titul (foto: Antonín Švarc)/

V sobotu 19. září proběhl u Bystřice nad Pernštejnem závod MČR na klasické trati v orientačním běhu. Na závodníky čekaly fyzicky velmi náročné kopcovité tratě nedaleko vodní nádrže Vír. Tituly v hlavních kategoriích vybojovali Denisa Kosová a Miloš Nykodým.

Máme zde opět vrchol orienťácké sezóny – Mistrovství světa (dospělých). Letos se koná v Estonském Tartu. Na programu je 5 disciplín – sprint, sprintové štafety, klasická trať, krátká trať (middle) a štafety. Reportáže ze závodů si rozdělíme a jako první je zde článek o sprintové části. Z dramaturgického hlediska můžeme být spokojeni, protože sprintová část z českého pohledu gradovala. Jako první se přímo v Tartu odehrál ženský závod ve sprintu, poté následovali muži. O den později se o šedesát kilometrů západněji, ve Viljandi, uskutečnily sprintové štafety.

O víkendu 10. a 11. června se bojovalo o cenné placky na mistrovství České republiky na krátké trati v Lipnici nad Sázavou. Podívejte se na rozbor trati a výsledky, jak mistrovství proběhlo a kde se odehrávalo nějvětší drama.

Reportáže z letošní vrcholné akce v orientačním běhu zakončujeme třetím dílem, kdy si popíšeme závod ženských a mužských štafet. Na tento závod nám zbylo nejvíc prostoru, bohužel pro české barvy to byla smutná tečka za vcelku solidním šampionátem. Ale takový je orienťák. Nelze čekat, že každý den bude posvícení, obzvlášť ve Skandinávii.

Juniorské Mistrovtví světa sice nepřineslo tolik medailí jako to akademické, nicméně organizačně byl závod vynikající stejně jako atmosféra. Většina medailí ale zůstala na domácí, švýcarské půdě. Matouš Furst si vyběhl 5. místo na klasice.

Mistrovství světa dospělých, každoroční vrchol sezony se letos konal ve Švédsku s centrem ve Stromstadu, který se nachází co by kamenem dohodil ke švédsko-norským hranicím. My si reportáž z této akce rozdělíme na sprintovou (sprint jednotlivců, sprintové štafety) a lesní část (krátká trať, klasická trať, štafety). První, tedy sprintovou přinášíme nyní, zhruba za týden bude následovat ta lesní.

Bronzový mužský závod jsme si již přednostně popsali, nyní v posledním článku o Mistrovství Evropy v Jeseníku dokončíme ženskými štafetami a také se za tímto šampionátem trochu ohlédneme.

Na poslední dva závody – krátkou trať (middle) a štafety – se dění přesunulo asi dvacet kilometrů severně od Jeseníku, do Černé Vody, kde je jednak výchozí bod cyklistických Rychlebských stezek, ale také velice specifický terén plný rozsáhlých kamenných polí, hustníků a divokých potoků.

Nejdelší závod letošního Mistrovství Evropy se běžel v Bílé Vodě u Javorníku. Poctivá klasická trať stavitele Martina Janaty, v členitém terénu nejsevernějšího výběžku Rychlebských hor, s nabídkou širokého spektra voleb postupů – charakteristických prvků této disciplíny.

S reportážemi z Mistrovství Evropy v Jeseníku bychom po sprintových štafetách a sprintu jednotlivců měli správně pokračovat v pořadí Klasická trať – Middle – Štafety, ale vzhledem k výsledku posledního závodu uděláme výjimku a popíšeme si závod mužských štafet, který v sobotu 28. května přinesl českým barvám velkou medailovou radost.

Mistrovství Evropy v neděli 22.května pokračovalo druhým závodem – sprintem jednotlivců – v nádherných kulisách Lázních Jeseník. Oba závody – žen i mužů – byly dramatické až do samého konce a v obou se rozhodlo až na doběhu.

Sprintové štafety – nejnovější, nejdiváčtější a nejdramatičtější disciplína orientačního běhu. Poprvé na Mistrovství Evropy. Závod jako stvořený pro přímý televizní přenos, což bezezbytku potvrdily.

Legendární noční štafetový závod ve Švédsku. Deset mužských úseků, roztažených v čase od půl deváté večer do sedmi hodin ráno. To je Tiomila. Vedle toho se odpoledne před startem mužů běhá i pětiúsekový závod žen.

Víkendové Mistrovství České republiky ve štafetách a v družstvech je za námi. Na úvod několik dojmů, které stojí za to vypíchnout.

Baptiste Rollier a Denisa Kosová z OK99 Hradec Králové v Jeseníkách vybojovali domácí mistrovské tituly na klasické trati. Dokázali se tak nejlépe poprat s náročným terénem, kde nejrychlejší postup často nebyl ten nejkratší, protože průběžnost ve vyšších partiích lesa ztěžovalo vysoké borůvčí a kamenitá podložka.