Dráhová běžkyně zaměřující se především na stýpl a 800 m, dříve i reprezentantka v běhu do vrchu, která zvládá skloubit náročný trénink se studiem medicíny. Letos v dubnu při svém půlmaratonském debutu zvítězila Bára Stýblová na MČR a o týden později skončila 3. na MČR na 10 000 m. Nadcházející víkend ji budete moct vidět na republikovém šampionátu na 5 km.
Báro, velká gratulace k vítězství a zisku titulu na MČR v půlmaratonu. Jak závod hodnotíš a jak jsi spokojená?
Moc děkuju, je to super, každý titul se počítá. Původně jsem chtěla běžet pod hodinu čtrnáct, na to si myslím jsem i měla. Nakonec jsem závod rozeběhla opatrněji, a tak mi aspoň zbylo dost sil do finiše. Atmosféra na trati byla úžasná, a překvapilo mě, že mi všichni na trati fandili jménem.
Na rovince čtyři kilometry do cíle jsem zjistila, že se přibližuji jedné z pěti startujících keňských závodnic, což mě nakoplo závěr vystupňovat. Poté, co jsem jí doběhla, jsem uviděla před sebou v dálce další dvě Keňanky, které rozeběhly závod podstatně svižněji než já, na prvních deseti kilometrech byly o minutu a půl rychleji. Takže když mi píply hodinky osmnáctý kilometr a já v tu chvíli čekala devatenáctý paradoxně jsem si oddechla, že mám ještě čas je doběhnout, protože sil bylo dost. Nakonec to vyšlo úplně přesně a tu třetí jsem přefinišovala 200 m před cílovou páskou, což mi udělalo velkou radost.
Půlmaraton jsi běžela poprvé, věřila sis hned při prvním startu na vítězství?
Šla jsem do toho s tím, že chci vyhrát, ale samozřejmě jsem z té vzdálenosti měla trochu respekt. Stále jsem čekala nějakou krizi, nakonec žádná nepřišla, tak jsem si závod opravdu maximálně užila.
Ukázalo se ale že největší výzvou pro mě nebyla vzdálenost, ale občerstvování. Jak nejsem zvyklá běhat takhle dlouhé závody, nemám s tím vůbec zkušenosti.
První ani druhou občerstvovačku jsem nezvládla, buď mi vodu vzal někdo běžící těsně přede mnou, nebo mi ve vodě namočená houbička vyklouzla z ruky. Pak jsem zjistila, že je pro mě jako leváka mnohem jednodušší, když podávají kelímky z levé strany trati a podařilo se to.
Jak jsi musela změnit/přizpůsobit přípravu směrem k MČR v půlmaratonu?
Původně jsem vůbec nepočítala s tím, že poběžím, přípravu jsem směřovala k silniční desítce s cílem běžet na mistrovství Evropy. Zaběhla jsem si osobní rekord 33:06, přesto to bohužel na nominaci nestačilo. Když jsem se to dozvěděla, napadlo mě zkusit formu prodat aspoň na půlmaratonu. To byl začátek dubna, na nějaký speciální trénink tedy už nebyl moc čas, šla jsem jeden stupňovaný 25km běh.
Jen o týden později jsi běžela MČR na 10 000 metrů, jak závod probíhal? Neprojevila se už únava po půlmaratonu?
Z mého pohledu probíhal dost strašně, domluvily jsme se s Moirou na střídání, ale já toho už někdy po třech kilometrech měla dost.
Vůbec nevím, co se stalo, dráha je sice něco jiného, ale nenapadlo by mě, že poběžím minutu za předpokládaným časem. A pomaleji než Kbely, které jsem letos běžela nemocná jen pro poslední možnost získat akademický titul, Pečky jsem zase šla z plného tréninku a taky byl čas podstatně rychlejší. Také mám letos vyzkoušeno, a to dokonce 2x, rozbíhat první pětku za 16:22, tak jsem naprosto nečekala, že mi po trojce za deset minut až tak dojde a zbytkem se protrápím.
Možná se opravdu projevil půlmaraton, i když tam mi přišlo, že sil na další víkend zbylo dost. Je pravda, že jediný, kdo šel obojí jako já, byl Jirka Homoláč, kterému to taky moc nechutnalo. Každopádně můj osobák na dráze jsem i tak pokořila, nevzdala to a doběhla si pro bronz na MČR.
Studuješ 2. lékařskou fakultu, jak zvládáš náročné studium medicíny s tréninky? Nechybí Ti třeba možnost jet na delší soustředění do vyšší nadmořské výšky?
Za měsíc mě čeká poslední státnice, z chirurgie, takže teď už se téměř mohu ohlédnout a zhodnotit, jak náročné roky to byly. Každodenní výuka v nemocnici a učení se spolu s tréninky vyžaduje hodně disciplíny a odříkání. Člověk přijde na to, že obojí bohužel na sto procent dělat nejde, a snaží se neustále nacházet určitou rovnováhu. Nestíhá nic jiného a i tak žije pořád v únavě.
Každopádně se běh a studium medicíny skvěle doplňuje, jedno je super odreagování od druhého, kdybych nedělala obojí, dost možná u ani jednoho nevydržím.
Nemám tolik času k tréninku, abych trénovala dvoufázově, na regeneraci jinou než sezení u učení nezbývá vůbec čas. Snažím se dostatečně spát a čas, který mám, využít maximálně, letos vždy, když máme předstatnicový týden studijního volna, si dělám domácí soustředění.
Na vysokohorském soustředění jsem byla za svůj život dvakrát, bohužel ani jednou to nemělo požadovaný efekt na krevní obraz. Nevím, jestli budu mít ještě další příležitost někam na delší dobu vyrazit.
Trénuješ sama, nebo se připravuješ pod trenérem?
Od mého prvního tréninku atletiky v roce 2013 mám stále stejného trenéra, Luboše Dryáka. Máme tréninkovou skupinu, ale 99 % tréninků běhám sama, což mi vyhovuje, protože se nemusím nikomu časově přizpůsobovat a jdu běhat, když se mi to zrovna hodí.
Až dosud jsi běhala kratší závody, dráhu, krosy, do 10 kilometrů. Co je Tvoje nejoblíbenější disciplína a v čem se cítíš nejsilnější?
Asi mě baví hlavně ta pestrost, musím říct, že i letos při půlmaratonu jsem si říkala, jak už se těším na půlku na dráze.
Asi nedokážu říct, co je moje nejoblíbenější disciplína, každá má plusy i mínusy a závod od závodu je úplně jiný. Před loňským rokem bych jednoznačně zvolila stýpl, ale loni ještě před prvním závodem se mi ve vodním příkopu zablokoval kotník, což mě celou sezónu limitovalo a kazilo moje pocity při přeběhu překážek. Proto jsem si chtěla dát od stýplování kratší pauzu na delších hladkých tratích a přišla jsem jim teď víc na chuť.
Neláká Tě zaběhnout si i nějaký delší trailový závod?
Určitě, v terénu běhám ráda, teď hlavně podzimní krosy v rámci přípravy, dřív jsem reprezentovala i v bězích do vrchu. Jen je těžší najít pro takový závod v mém atletickém kalendáři prostor, protože už takhle mám závodní sezónu téměř celý rok. Ale třeba to brzy vyjde.
Pocházíš od Třebaně, kde je krásná příroda. Chodíš občas běhat i do přírody? A doporučila bys nám nějakou svoji oblíbenou trasu?
V Třebani to mám ráda, na běhání je zde ideální prostředí a klid, proto jsem se ani nestěhovala za studiem do Prahy a každý den do školy dojíždím. Je tu rovina podél Berounky i kopcovité těžší terény v Karlštejnských lesích nebo na Brdech.
Mám tu oblíbený desetikilometrový okruh, teď je na něj ideální období, protože pokvetou orchideje. Běží se od nás podél lesa přes Čabrak na Mořinku, poté cestou císařovny Elišky přes Karlštejn a po žluté zase zpátky do Hlásné Třebaně. V budoucnu se tu má bohužel stavět velká silnice Hlásná Třebaň -Jinočany, která ho zničí, tak běžte co nejdřív.
Čemu (jaké disciplíně, vzdálenosti) se chceš věnovat do budoucna?
To je pro mě opravdu těžká otázka, Naštěstí se mi zatím daří zlepšovat se kontinuálně na všech tratích. Loni jsem se soustředila primárně na stýpl, ale nakonec jsem z toho zaběhla osobáky na 400 a 800 m. Letos jsem si chtěla dát od překážek pauzu a víc to směřovat k pětce, tak by z toho mohl být osobák na patnáctistovce (smích). Jinak mě čím dál víc baví závody mimo dráhu, zatím to beru ale jen jako zpestření přípravy.
Jaké máš další plány na letošní sezonu?
Poběžím ještě silniční pětku na mistrovství republiky v Poděbradech a pak se budu soustředit na dráhu, tam bych chtěla na pětce prolomit 16 minut a zlepšit si i osobní rekordy na kratších tratích.
