Většina z nás je zvyklá na turistické mapy, které používáme pro plánování výletů a túr. Ale co když se nám dostane do ruky mapa na orientační běh? Najednou vidíme jiné barvy a značky. Zde najdete popis znakového klíče těchto map a dalších odlišností od klasických turistických map.
První je potřeba si uvědomit, že turistické mapy jsou produkovány nejčastěji v měřítku 1 : 50 000, lze najít i 1 : 25 000 a cyklomapy pak v měřítkách menších, okolo 1 : 100 000. To znamená, že 1 cm na mapě odpovídá 500 m, 250 m, resp. 1 km ve skutečnosti. Mapy pro orientační běh ale zobrazují daleko menší území, zato ho potřebují mít zakresleno hodně podrobně, takže sahají po větších měřítkách, a to od 1 : 2 000 po 1 : 10 000, tedy 1 cm na mapě odpovídá 20 až 100 metrům. Když má člověk v ruce takovou mapu poprvé, často je dezorientovaný z toho, že koukne na mapu a běží a za dva kilometry si uvědomí, že požadovaný cíl je dávno za ním a on je už téměř mimo mapu.
Barvy na mapách pro orientační běh
Dalším odlišným prvkem jsou barvy. Les je značen bíle a dále jsou uplatněny odstíny zelené od nejsvětlejších pro průběžný les po tmavou, která značí les neprůchodný (hustník). Zeleným šrafováním je znázorněn podrost, hustota čar reprezentuje průchodnost. Čím blíže jsou čáry u sebe, tím hůře se dané území bude překonávat. Světle hnědá a okrová jsou vyhraněny pro paseky, pole a louky. Šedá značí zástavbu. Co zůstává stejné snad ve všech mapách, jsou modré vodní plochy a toky.
| Kategorie značek | Barva |
| terénní tvary | hnědá |
| skály a balvany | černá, šedá |
| voda a bažiny | modrá |
| vegetace | žlutá, zelená |
| umělé objekty | černá |
technické značky | černá, modrá |
| značení tratí | červená, fialová |
Vysvětlení jednotlivých značek
Pod pojmem terénní tvary se neskrývají jenom vrstevnice (s ekvidistancí 2 – 5 m), ale mnoho dalších, v terénu viditelných, tvarů jako jsou například rýhy, jámy, prohlubně či kupky. Černě či šedě jsou značeny srázy, balvany, jeskyně či sklaní masivy. Kromě řek a potoků jsou mezi značkami pro vodstvo i rybníčky, prameny, studny, vodní příkopy a bažiny. Kromě ploch značících lesy, louky pole a podrosty, jsou časté i zaznačené samostatně stojící stromy. Do kategorie umělých objektů se řadí silnice, cesty, pěšiny, průseky, lávky, železnice, elektrické vedení, tunely, ploty, kamenné zídky, budovy, potrubí, posedy nebo krmelce. Technickými značkami se rozumí magnetické poledníky (čáry na mapě, které ukazují k severu) či výškové kóty. Značení trati se většinou sestává z červeného (fialového) trojúhelníku pro start, kružnic pro jednotlivé kontroly a dvojité kružnice pro cíl. Tyto prvky mohou být pospojovány přímými liniemi, pokud je potřeba kontroly absolvovat v určitém pořadí.
