Ženská vítězka Čertovské výzvy v podobě 666 km Jana Bulíčková se na start příštího ročníku sice kvůli mateřským povinnostem nechystá, přesto ale na první ročník vzpomíná velmi ráda především díky skvělé komunitě a atmosféře, a to přestože její příprava na takový závod nebyla úplně ideální. Ale jak sama říká, ultra je především o nastavení hlavy.
Jano, vloni jsi zvítězila v Čertovské výzvě na 666 km. Jaký to pro tebe byl zážitek?
Celou Čertovskou výzvu jsem si užila díky skvělé partě organizátorů i účastníků, vzájemná podpora byla pro dokončení zásadní. Měla jsem velkou radost, že jsem se prochodila a proklusala až do cíle a zase si tím v nějakém ohledu posunula v hlavě hranice toho, co moje tělo zvládne.
Jak hodnotíš celou akci po sportovní i společenské stránce?
Určitě pro mě šlo o jedinečnou událost, zatím jsem žádnou jinou etapovou výzvu s takovou kilometráží neabsolvovala. Z běžeckého hlediska mi trať seděla tak napůl, vyhovovalo by mi trochu více kopců a trailu. Z organizačního hlediska nebylo snad co vytknout, pořadatelé v čele s Radkou Ouhrabkovou se o nás starali jak o vlastní, často upravovali detaily zázemí podle našich aktuálních potřeb. Spoluběžci byli skvělí parťáci, večer u piva se vždycky bylo komu vykecat z aktuální euforie nebo zoufalství. S přibývajícími kilometry se mnou emoce už dost mávaly.
Jaká etapa se ti nejvíc líbila a proč?
Z každé části mám nějakou vzpomínku, kvůli které to stálo za to, ale nejlépe jsem se cítila asi na Lužické, která byla šestá v pořadí. Konečně jsem se tam nastavila do módu, kdy jsem přestala úplně počítat časy a kilometry a jen si užívala relax v přírodě. To je pro mě obecně cíl na každém ultraběhu, co nejvíc vypnout. Je to i jeden z důvodů, proč mě baví závody, i když nejsem soutěživý typ. Mám pořadatelský servis a můžu se soustředit jen na zážitek.
Bylo pro tebe náročné zregenerovat vždy do další etapy?
O regeneraci se moc nedalo mluvit, hlavně mi nešlo moc spát, s tím zápasili i další účastníci. Takže mi nezbývalo než se ráno postavit v trochu zombie stavu na start a zkusit to zas rozběhat. První minuty to byl pochod marodů, ale pak to zas nějakou dobu šlo docela příjemně.
Měla jsi před nějakou etapou nebo během ní takovou krizi, že sis řekla, že to nezvládneš? A pokud ano, co ti pomohlo jít dál?
Propad přišel na dlouhé rovince na konci páté etapy. Úplně jsem ztratila chuť pokračovat, najednou mi to nedávalo smysl. Ten den byl úmorný, protože jsem kvůli bolístce nemohla běhat, celou trasu jsem odchodila. Ale další den jsem se probudila bez „špatné“ bolesti a už to šlo samo, dál jsem si závod užívala. Takže pomohlo se vyspat, i když mizerně. A taky jsem si víc uvědomila, že je mi ve výzváckém kolektivu báječně, tak proč bych končila.
Jak ses na akci připravovala? Jak probíhal trénink?
Jak je mým zvykem, nevěnovala jsem přípravě žádnou zvláštní pozornost. Příprava na ultra jsou pro mě předchozí ultra běhy. Nikdy mi nešlo příliš o čas, ale o zážitek. V tomhle případě jsem ale i na svoje poměry hodně přecenila své síly, když jsem si od posledního terénního závodu s parametry cca 250km/12 500m+ dala odstup jen 2 týdny. Teprve 2 dny před startem Výzvy jsem mohla lehce vyklusávat, na startu 666km čerta jsem si tak připadala hodně nepatřičně, ale zároveň i velmi správně. Usnadnilo mi to totiž nefixovat se na výkon a o to intenzivněji absorbovat zážitky.
To věřím, že to asi není úplně standardní příprava. Co bys tedy doporučila někomu, kdo by se chtěl připravit na příští ročník?
Trénovat neumím, ale třeba mít víc naběháno v silničních botách by se mi, myslím, bývalo vyplatilo. Důležité je podle mě dobře nastavit hlavu na nespěchání, 8 dní v pohybu je pro většinu lidí asi delší zátěž, než je zvykem. Ale hlavně se toho nebát jen proto, že to zní moc šíleně, přihlásit se a postavit se na start. Jsem důkazem, že i se zpackanou přípravou se to dá zvládnout a mít skvělý zážitek.
A půjdeš do ní ty?
Aktuálně se sžívám s mateřskou rolí a od ultra si dávám pauzu. Na příští výzvu se plánuju podívat jako dobrovolník, chci si užít atmosféru se super lidmi. Ale některý další ročník bych si zopakovala velmi ráda.
