Jani, jak dlouho běháš a co Tě k běhání přivedlo?
K běhání jsem poprvé přičichla asi ve 12 letech. Bavilo mě běhat „patnáctku“ v tělocviku s holkama, a pak jsem si většinou chtěla ještě zlepšit čas s klukama (smích). Tak mě spolužák vzal s sebou na atletický trénink v České Lípě a od té doby už jsem v běžeckých botách víceméně zůstala.
Hádám, že od té doby se trochu změnila délka tratí, které běháš. Jaké distance máš nejradši?
Začínala jsem v žácích na 300 m a 800 m. Osmistovku jsem nenáviděla. Přišla mi strašně dlouhá a pořád rychlá. Nenáviděla jsem řeči trenéra, jak jednou budu dobrá na „patnáctku“. Smála jsem se, že to běhat nikdy nebudu, a nakonec byl můj standard 400, 800, 1 500 a 4x 400 m. Na dráze při extralize, kam jsme se s ženským českolipským týmem dostaly, jsem si nakonec zaběhla i pětku. Tím ale pro mě dráha skončila. Chvíli jsem pak koketovala s horským kolem. Pak přišla rodina a já postupně zjistila, jak je fajn vyčistit si hlavu v lese a v kopcích. Tomu jsem propadla a u trailů už jsem zůstala. Běh si vyloženě užívám.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Jakých svých výsledků si nejvíc vážíš?
Asi skutečně těch týmových z doby na dráze. S týmem žen. Když jsme poprvé postoupily do I. ligy a pak i do extraligy. Takže osobních rekordů ani moc ne, nebyly úplně špatné, ale mohly být určitě lepší, když si vzpomenu, kolik času jsme tomu věnovaly my tenkrát a kolik vidím u běžců stejného věku dnes. Jen ambice byly trochu línější (úsměv). V současnosti je to spíš fakt, že téměř ve všech závodech se nějaká ta „bedna“ pořád ještě podaří, a to i mezi ročníky výrazně mladšími. Běh mě i díky skvělému trenérovi Milanu Némethovi stále baví, a to je pro mě důležité.
Jsi vystudovaná fyzioterapeutka s vlastní praxí. Jak je podle Tebe důležité dbát na kompenzaci běžeckého pohybu?
Já jsem ráda, že tyhle dvě věci mohu díky mnohaleté praxi propojovat. Ráda si zkouším řadu věcí na sobě, dokážu si toho hodně prakticky představit, a pak to aplikuji na své klienty. Mám radost, když pak řeknou: „Jo Jančo, měla jsi pravdu, funguje to, cítím se líp!“ Naopak mě mrzí, když nemůžu něco rozklíčovat. Proč se nedaří problém vyřešit. To mě pak trápí a ještě doma nad tím pořád přemýšlím. Ale většinou je to v situaci, kdy se problémy projevují už delší dobu a jsou zacyklené. Z toho se pak těžko tvoří něco rychle pozitivního. Tam je hodně vidět, jak je prevence důležitá a jak je v případě problému potřeba ho řešit co nejdřív. Všichni běžci chtějí běhat, co nejdéle jim to tělo dovolí (myslím věkově), ale samo to bohužel nepůjde.
Co je podle Tebe nejdůležitější? Doplňkové sporty, protahování, posilování, nebo fyzioterapie?
Svým způsobem od všeho něco. Ze zdravotního hlediska doporučuji pravidelnou preventivní fyzioterapii. Někdo rád přijde častěji, jiný jednou za dva měsíce. Je to pro ně i určitá motivace, aby na sobě pracovali sami. Je jim pak trapné říct mi, že vlastně sami nic nedělají (úsměv). Pokud si uvědomíme, z jakých jednotlivých částí se běžecký krok skládá, vyplyne z toho potřeba flexibility, mobility i síly. To všechno se mí klienti se mnou učí, natáčí si to, aby pak doma neleželi na zemi a nepřemýšleli, jak to vlastně bylo.
Z mentálního hlediska doporučuji i jiné sporty. V momentě, kdy přijde nějaký dlouhodobější problém, který nás vyřadí z našeho oblíbeného běhu, je fajn mít adekvátní náhradu, která mě může v kondici udržet. Navíc tím rozbijeme běžecký stereotyp, což je obecně pro tělo prospěšné. Samozřejmě, že záleží, o jaké úrovni běžce hovoříme. Elitní běžec bude běhat i v zimě. Nebude řešit, jestli se mu náhodou nechce dnes víc na běžky nebo na skialpy. I když zrovna pro trialového běžce je to skvělý doplněk a řada běžců ho využívá v rámci silově vytrvalostní přípravy.
Jaké doplňkové sporty pro běžce doporučuješ?
Jak jsem už vlastně nakousla před chvíli, záleží, jakým směrem je běžec zaměřený. Silnice? Dráha? Trail? V jakém jsme období tréninkového cyklu? Silničář i dráhař dobře využije koloběžku. Neztratí odraz, i vytrvalost je zde zachována. Trailový běžec dá přednost kolu, běžkám, skialpům. Dá se zde využít objem, vytrvalost, síla potřebná v kopcích. Ale každý je individualita a musí si najít, co mu vyhovuje, kde neztrácí kvalitu z přípravy.
A kdybys měla vybrat jen pár cviků pro běžce, jaké by to byly?
Asi nebudu úplně konkrétní, ale kde sama hodně začínám, je oblast pánve, kyčlí. Nejprve zlepšení kloubní mobility, to je úzce propojeno se svalovou flexibilitou. A pak se teprve mohu věnovat posilování. To platí u každého segmentu. Ať už se jedná o trup, dolní končetiny nebo horní končetiny. Na ty obecně se mezi běžci zapomíná. Stejně jako na cvičení v oblasti hrudníku pro lepší využitelnost rotability hrudníku nebo vitální kapacity plic prostřednictvím práce bránice. Je těžké vypíchnout jen něco. Vždy by to mělo být z každé oblasti tělesného schématu něco.
Dbáš Ty sama na cvičení? Najdeš si na něj čas?
Tady se trochu červenám (smích). Za roky běhání, trochu mě děsí uvědomit si, že je to více než třicet pět let, mám své určité problémy, a když něco lidem v práci ukazuji, uvědomuji si, jak mi to dělá dobře a říkám si, proč to vlastně necvičím pravidelněji. Stačí program na deset minut, ale pravidelně. Takže ano, trochu cvičím, ale mohlo by to být intenzivnější. Cítím to pak, zejména když běžím něco delšího nebo intenzivnějšího. Pokud si večer zacvičím, vstávání druhý den ráno není tak bolestivé (smích).
Co je podle Tebe největším nešvarem sportovců, s jakým se ve své praxi setkáváš?
Velká intenzita a úzká zaměřenost. Trénink není pestrý. Běhají velké objemy a mnohdy na zbytečně vysokých tepech. To vidím skutečně nejčastěji. Většinou to vede k přetrénování, a tím k častějším problémům pohybového aparátu. Jejich výkony se nezvyšují, jak by při takovém tréninku předpokládali, a jsou z toho frustrovaní.
A dalším je podlehnutí trendu trénování z hodinek. Aniž by to běžci s někým zkonzultovali, měli udělaný zátěžový test, který je objektivní adekvátně k nim samotným. Tady mi chybí přirozený feeling sebe samého. Jak se skutečně ten den cítím, ne jak mi to říkají hodinky. Na to nám trenér vždycky dbal a klidně v průběhu tréninku ten trénink změnil. A v neposlední řadě je to pak porovnávání se na sociálních sítích. To je ale na dlouhé povídání.
Na to bude možná prostor na akci, kterou v listopadu pořádáš v Jizerských horách. O co se konkrétně jedná?
Jedná se o akci s názvem Běžecký speciál a moc se na ni těším. Mám ji v hlavě už několik let. Za posledních zhruba 15 let, kdy se zaměřuji na běžecké poradenství, běžecké analýzy a rozbory, se mi hromadí informace a zkušenosti, které bych moc ráda předala dál. Akce bude zaměřená na teoretické povídání o běhu, který je ale součástí i jiných sportů jako triatlon, canicross a další sporty, a to nejen z (mého) pohledu fyzioterapeuta, ale budeme se věnovat i zdravotním neduhům, principům hojení a rizikům z pohledu lékaře – ortopeda Romana Mizery, který působí jako lékař Bílých tygrů. A v neposlední řadě se podíváme na fyziologii zátěže, jak jsem zmiňovala před chvílí, interpretaci zátěžových testů do praxe, jak naše tělo při zátěži funguje, a to z pohledu běžce, fyziologa a výživáře Davida Gerycha.
Pro koho je Běžecký speciál především určený?
Akce proběhne 8. listopadu v Jizerských horách v krásném prostředí zrekonstruované sklářské huti Huť Marie 1904, kde jsou prostory jak pro teoretické přednášky v dopoledních hodinách, tak pro praktický blok, který proběhne odpoledne ve cvičebním sále a posilovně. Mám ráda diskusi. Chci, aby se měli účastníci možnost zeptat na vše, co je zajímá. Pak už bude jen otázka, zda budeme mít na všechno odpověď (úsměv). Akce je určená v podstatě pro všechny, které běh zajímá nebo s lidmi v té oblasti profesně pracují. Ať už jsou to fyzioterapeuté, lékaři, trenéři, běžci, rodiče běžců, manželky a manželé běžců pro lepší pochopení svých drahých poloviček. Mým cílem je podělit se o zkušenosti z praxe srozumitelnou formou. V odpoledních hodinách si pak účastníci mohou otestovat běžeckou obuv z Kerda sport Liberec, který je pro ně bude mít na Huti připravené. A pokud bude nálada a zájem, nebráním se lehkému společnému proběhnutí po okolí, které lze případně zakončit v sauně v prostorách Huti Marie.
