Závodit super, o tom žádná, ale člověk musí i trénovat a trénovat se dá i s partou kamarádů. Aby bylo pro nás závodníky hobby běžce dlouhodobě udržitelné, je super nápad čas od času okořenit trénink i společnými výběhy. Náš kamarád a úspěšný závodník Tomáš Kyncl z Holic pro nás vymyslel letní výběh v Polsku v okolí pevnosti Srebrna Gora, kam jsme dojeli autem.
Srebrna gora je pevnost v polské části Dolnoslezském vojvodství nad obcí Stříbrná Hora. Jedná se o jednu z největších pevností tohoto typu v Evropě. Silberberg byla postavena mezi lety 1765–1777 a pojmula až několik tisíc pruských vojáků, kteří bránili Prusko proti Rakousku-Uhersku.
V hlubokých lesích jsme nepotkali ani živáčka, naběhali 18 km, nastoupali 730 metrů, sestoupali 800 metrů. Přeběhli jsme i 2 staré přibližně 20 metrů vysoké viadukty, které jsou součástí zrušené staré železniční tratě. Běžeckou trasu si podle náročnosti lze velmi lehce naplánovat na mapy com.
Po prohlídce pevnosti jsme se občerstvili v nedalekém poutním místě Bardo ve stylové kavárně a pekárně Fabryka Magdalena, kde pečou perníky podle starých německých receptů. Pak už jen dobrat minerální vodu z pramene Dlugopole zdroj a hurá domů.
3 otázky na Tomáše Kyncla
Kromě východočeských závodů se rád účastníš i trialových závodů i v Polsku. Jsou závody v Polsku odlišné?
Dalo by se říci, že Poláci neznají malých akcí a tudíž ani startovné za 200 Kč. Zatím všechno. co jsem tam běžel, bylo jak účastí, tak úrovní zázemí srovnatelné např. s Vysokomýtským půlmaratonem u nás, startovné bylo tak 600 Kč a výš. Zvláštní je, že doma běhám obyčejné přespoláky, větší akce bych spočítal na prstech jedné ruky a k masovkám mám doslova averzi. Ale v Polsku mě to baví, potkám jiné tváře, procvičím polštinu… Mám to v Polsku rád, tak jsem zkrátka zkusil i závody.
Vzpomínáš na svůj první závod v Polsku?
Na první ryze polský závod (předtím jsem několikrát běžel česko-polský) si vzpomínám dobře. Za prvé proto, že se neodehrál nijak dávno (loni) a za druhé proto, že se mi tam podařilo vyhrát kategorii. Normálně nechci vědět, jak jsem dopadl, a čekám na vyhlášení, aby to bylo překvapení, jestli a jak jsem uspěl. Tady ale měli velkou světelnou tabuli, na které rolovaly výsledky, tak jsem neodolal a juknul na ni. Našel jsem se snadno, českých vlaječek za jménem tam nebylo mnoho. Chvíli jsem na to první místo koukal a pak mě polila ohromná radost.
Na jakém posledním závodu jsi v Polsku byl?
Můj poslední závod v Polsku byl horský půlmaraton první červencový víkend. Krásná trať nahoru dolů, panoramata. Ke konci už jsem vadnul, tak jsem do sebe vrazil sisinku, abych nezvadnul úplně. Tak půl km před cílem koukám jako blázen. Míjím do cíle desítky se blížící slečnu se psem přehozeným přes ramena. A žádná čivava to tedy nebyla. Já v cíli opět neodolal zvědavosti a zeptal se světelné tabule, jak to dopadlo. Jo!, v kategorii první. A to nebylo všechno. Závod běžela i Simona Müllerová a Simča brala krásné druhé místo v kategorii. Radost tedy byla tentokrát dvojnásobná.
