Zkušená ultraběžkyně a jedna z hlavních trenérek běžeckého klubu Running zones Brno, kde se věnuje tréninku od dětí až po dospělé různých úrovní. Povídaly jsme si nejen o jejích běžeckých začátcích či aktuálních výsledcích, ale i o jejím komplexním přístupu k tréninku od běhu přes silovou přípravu až po stravu.
Lindo, kdy a jak jsi s běháním začala? U jakých distancí?
Běhám od svého prvního kroku 🙂 Krom atletiky v pubertě jsem hrála basket za školu, tam jsem se naběhala dost. S během samotným a trailovým jsem pak začala po třicítce. Zašla jsem si ze srandy na 5 km na Triexpert v Brně. Za rok jsem pak nastoupila na svoji první stovku v Malé Fatře.
Jaké závody máš nyní nejraději?
V posledních letech mě táhnou hlavně několikadenní etapové závody v zahraničí. Rozmezí je mezi třemi až sedmi dny a zhruba 25 až 50 km na den.
Jak ses dostala k delším závodům? A čím jsou pro tebe tyto závody zajímavé?
Vyrostla jsem u Malé Fatry a zhruba kolem té třicítky jsem začala dost intenzivně vnímat, že se dá po horách pohybovat i rychleji než jen chůzí nebo skimo. Když jsem si do svých horských dobrodružství přidala běh, adrenalin a endorfiny už mi nedovolily zpomalit. Každý trailový ultra závod má své kouzlo. Je to objevování nových míst, struktur terénu, nové rychlosti při seběhu a další překonávání sebe sama, nový dosažený limit atd. Myslím, že ultráci ví, o čem mluvím (úsměv).
Kdy ses začala věnovat trénování ostatních? Jak vznikl projekt Running zone Brno?
Trénování ostatních běžců jsem se začala věnovat v Běžeckém klubu Brno, který založili kamarádi běžci. Klub se ale rozpadl a oni se vrátili k individuálnímu trénování. Já jsem se s partnerkou začala věnovat budování běžecké komunity a trénování běžeckých skupin. Daly jsme dohromady partičku moc fajn běžců a založili klub Running zone. Už sedmým rokem vedeme běžecké lekce a kurzy pro dospělé i děti.
Největší radost mi pak dělají trailové kempy na Slovensku, v Rakousku nebo i u nás. Snažíme se klub rozvíjet, jak se dá, a ten záběr, co máme, je už teď opravdu velký. Díky tomu jsou mezi našimi svěřenci jak děti, tak dospělý hobíci i profi sportovci, kterým připravuji běžecké plány na míru.
Čemu se ty věnuješ v rámci Running zone Brno nejvíce?
Mým hlavním zaměřením je trénování běhu, ať už skupin, nebo individuálně. Dále organizuji kempy, v srpnu pořádáme trailový závod za Brnem. Také vedu příměšťáky a dětskou atletickou přípravku, no, je toho dost. V rámci svého rozvoje jsem si minulý rok dokončila lektora DNS, takže aktuálně makám na zavedení lekcí DNS u nás v klubu. Chci tím běžcům trochu rozšířit obzory a možnosti jejich těla. Není to totiž vždy jen o běhání, kompenzace i regenerace jsou skoro stejně důležité a je třeba je dělat správně, aby si člověk spíš neubližoval.
Jak moc je podle tebe posilování a koordinace pro běžce důležité?
Čím jsem starší, tím víc cítím, že síla těla a jeho celková funkčnost jsou klíčové k tomu, aby vydrželo fyzickou zátěž ultra běhů. A hlavně bez zranění.
Co bys poradila někomu, kdo chce začít s dlouhými běhy?
Doporučila bych začít po menších tréninkových dávkách a „nepřetrénovávat“ se, poslouchat své tělo a rozum. Možná se sejít s nějakým zkušeným trenérem nebo běžcem, který má s ultra zkušenosti a ideálně nemá zranění, což často ukazuje na chybu v jeho stylu trénování.
Každopádně bych se v tréninku neomezovala jen na běh. Stav středu těla je pro ultra důležitější, než by se mohlo zdát.
Jak často se ty konkrétně věnuješ posilování středu těla? A myslíš, že stačí posilovat s vlastní vahou, nebo jsou vhodné i činky či jiný odpor?
Na posilování středu těla makám docela často. Během týdne cvičím třikrát až čtyřikrát cca 15minutovou sestavu s vahou vlastního těla. Se zátěží cvičím zhruba jednou týdně jako silový trénink v zimní přípravě. Pro pokročilejší běžce je trénink se zátěží (kettlebelly, medicinbaly, odporové gumy atd.) stěžejní pro získání síly a progrese výkonu. Trénink s vlastní vahou je základem pro každého, i nesportovce.
Co Ty a strava? Máš nějaký speciální přístup? A co radíš svým svěřencům?
V mém případě to není nic speciálního. Je potřeba pestrá strava, v mém případě je třeba hodně sacharidů a vyhýbat se tučným jídlům.
V rámci závodů jsem začala konzultovat svoji přípravu stravy na závod se skvělou výživovou poradkyní a sportovkyní Anďou Horákovou, se kterou vždy předem probírám stravu před závodem, během něj i po něm. Konzultaci s poradcem bych doporučila asi každému, komu záleží na jeho těle a kdo chce žít v rámci možností zdravě.
Trénuješ svěřence, ale zároveň sama běháš pod trenérem? Proč? Pomáhá ti využívat něčí rady, i když sama víš o principech tréninku hodně?
Myslím, že mě instrukce od trenéra drží v pomyslných kolejích a nedovolí mi vybočit. Kdybych trénovala sama sebe, nebyla bych asi tak efektivní a poctivá v provedení tréninku ani v jeho plnění. Můj trenér má nadhled, který mi může v jistých situacích chybět. Ví přesně, kdy ze mě vymáčknout maximum a kdy povolit. Já bych to takto sama se sebou asi neuměla, i když s ostatními to dokážu.
Jak jsi pod vedením Zdendy Kříže spokojená? V čem konkrétně je jeho přístup pro tebe přínosný?
Trénovat pod Zdendou mě baví. Má velice pestré tréninky, ať už na dráze nebo v lese. Ne vždy je to běh, sem tam mě posadí na kolo, pošle na bazén nebo na skialpy. Dokáže mi trénink přizpůsobit závodům, práci i rodinným povinnostem. Ví, kdy potřebuji volno, kdy musím makat, drží dobrý balanc.
Jaké máš letos cíle?
Etapák mám letos už za sebou. V dubnu jsem úspěšně absolvovala Costa Brava stage run, kde jsem byla 3. Byl to úžasný závod spojený s dovolenou na pobřeží Španělska.
Na konci června mě čeká Malofatranská 100, kam se vracím po deseti letech, a ke konci roku bych si ráda zaběhla svoji první stomílovku v Kapském městě, což je moje srdcovka.
Jakého svého výsledku si nejvíc vážíš? A máš nějaký běžecký cíl nebo sen, který by sis chtěla splnit?
Těžko říct. Těch závodů je teď už hodně a každý měl něco do sebe (úsměv) Pokud bych měla něco vyzvednout, tak asi výhru prvního místa v naší kategorii na sedmidenním Transalpine run, kterou jsme daly společně se Silvií Petrjánošovou za úžasné podpory Martina Odstrčila. Aktuálním snem je asi ta stomílovka v Africe, kam se moc těším.
