HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Po třech letech jsem opět závodil na RUN TOUR v Plzni a bylo to skvělé – osobní zkušenost účastníka

Po třech letech jsem opět závodil na RUN TOUR v Plzni a bylo to skvělé – osobní zkušenost účastníka

Když jsem běžel v květnu 2012 první ročník závodu Run Tour v Plzni, tak jsem si ani neuvědomil, že budu mít takovou pauzu mezi těmito závody. Důvod je prostý. Závody na tak krátkou vzdálenost mě moc nelákají, poněvadž jsou na mne moc rychlé. Raději mám delší závod třeba půlmaraton a maraton.

Pořadatelé ale připravili na letošní rok opět novou trasu a musím říci, že velmi zajímavou, a tak jsem neodolal a na závod se přihlásil. Celá trať má start v Mlýnské strouze, která je nově zrekonstruovaná a tudíž moc hezká, dále se běží okolo Náměstí Republiky a do Štruncových sadů, kde je hlavní stadion fotbalistů Viktorky. Jen jsem si trochu nedovedl představit, jak pořadatelé zvládnou masu více jak 700 závodníků v celkem úzkých uličkách zdejších parků. Obavy byly zbytečné, vše zvládli skvěle, ale popořádku.

Čas závodu v poledne mi moc nesedí, přesto jdu do toho

Je sobota 19. září a 13 hodina. Sluníčko krásně svítí a teplota 22°C, prostě babí léto jak se patří. Hodina startu mě trošku děsí, poněvadž tuto dobu beru jako čas oběda a ne závodění, ale jsem na to připraven. Trochu pošťuchování v koridoru před startem je normální. Je to taková závodnická rutina. Začíná se ale projevovat to, čeho jsem se trochu obával, úzkých uliček. Po boji jsem se protlačil do přední části startovního pole a čekal na úvodní výstřel. Musím říci, že jsem si žádný velký cíl na závod nedával, ale v koutku duše si věřil na čas pod 45 minut, což by mi udělalo velkou radost. Možná proto jsem si stoupnul k vodiči na tento čas, abych ho měl na dohled a mohl se podle něho řídit.

Start a další drobný problém. V úvodních řadách se totiž usadili běžci, jejichž rychlost běhu není příliš velká, a tím pádem nám rychlejším jaksi překáží. Takže nasadím tradiční slalom mezi závodníky a asi po jednom kilometru se dostávám do svého obvyklého tempa. Kontroluji si čas na hodinkách a myslím, že úvodní slalom je příčinou toho, že běžím až moc rychle. Musím trochu přibrzdit, nerad bych přepálil začátek a pak se do cíle jen loudal. Zpomalím na přijatelnou rychlost a sleduji podél trati diváky, jak nás všechny vytrvale povzbuzují. To je jeden z příjemných aspektů, které tyto městské závody přinášejí, a vlastně po celou dobu závodu máte stále někoho, kdo vás neustále nutí podat ten nejlepší výkon, i když třeba prožíváte běžeckou krizi.

Druhé kolo se běží velmi příjemně díky malé skupince běžců nadšenců

Aby byl závod více atraktivní právě pro diváky, tak je rozdělen na dva okruhy po pěti kilometrech. Na konci okruhu mě čeká krátký průběh asi dvaceti metrovým podchodem pod hlavní silnicí a pár metrů do cíle, v této době vlastně náběh do druhého okruhu. Polovinu mám za sebou, říkám si pro sebe a nade mnou svítí čas 21 minut. Jsem spokojen, jen běžím sám. Musím se k někomu přidat, abych měl nějakou větší motivaci ze sebe vyždímat lepší čas. Po chvilce se to podařilo a běžím společně ve skupince se čtyřmi kluky. Občas vedu já, chvilku zase oni. Postupně se takto střídáme a přibližujeme se k cíli. Zhruba na sedmém kilometru je občerstvovací stanice. Při tak krátkém a rychlém závodě není ani třeba pít, jenže dosti vysoká teplota mě donutí si vzít kelímek a alespoň si ústa propláchnout čistou vodou. Zbytek vody si naliji za krk a trochu se zchladím. Účel byl splněn.

Magický duch stadiónu Viktorky Plzeň splnil očekávání

Už z dálky vidím kilometrovník s číslem 9 a do cíle už chybí opravdu jen kousek. Snažím se zrychlit a utéci ostatním z naší malé skupinky. Probíhám kolem nově zrekonstruovaného stadiónu Viktorky, který už zažil i atmosféru Ligy mistrů. Vzpomínka na tuto událost a ohlušující radost při vstřelení a oslavy gólu, způsobí husí kůži na zádech a také nový náboj či energii na cestě k vytouženému cíli. Posledních padesát metrů a cíl. Mačkám hodinky a koukám na výsledný čas 42:29 minut. Mise splněna, pomyslím si v duchu a pochválím sám sebe za dobrý vlastně taktický výkon. Medaili, kterou jsem v cíli obdržel je nejen vzpomínkou na tento závod, ale i na skvělou atmosféru, kterou pořadatelé a diváci podél trati vytvořili.

Největší překvapení závodu mě však čeká až ve výsledkové listině

Po dvaceti minutách odpočinku jsem zavítal na místo, kde již visí průběžné výsledky. Samozřejmě jsem na ně zvědavý, kdo byl na závodech nebyl. Je potřeba zjistit, zda jsem třeba předběhl kamaráda a mohl si tak trochu z něho utahovat. Není to ale vůbec podstatné. Koukám a nemohu uvěřit. Ve své kategorii jsem nakonec skončil druhý a podle času moc nechybělo a mohl jsem pomýšlet i na vítězství. Skvělé! Jenže jak jsem už uvedl, není to vůbec důležité. Můj pocit z pohybu a zážitků na trati je víc než samotný výsledek. Jestli jsem tři roky závody ze seriálu Run Tour neběžel, tak nyní tak dlouhou pauzu nedopustím a za rok to zkusím znovu.

Výsledky v hlavních kategoriích:

10 km – muži:

1. Ábel Kibet Rop

2. Lászlo Gregor

3. David Kučera

10 km – ženy:

1. Zita Kácser

2. Pavla Zahálková

3. Radka Churáňová

5 km – muži

1. Patrik Vebr

2. Pavel Procházka

3. Pavel Vodička

5 km – ženy

1. Denisa Kozáková

2. Barbora Šambergerová

3. Helena Hejduková

Kompletní výsledky najdete na www.run-tour.cz

Informace o závodu

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: