HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

PŘEDČASNÁ SPECIALIZACE dětí a mladistvých – ano nebo ne?

PŘEDČASNÁ SPECIALIZACE dětí a mladistvých – ano nebo ne?

Vybudování sportovní výkonnosti trvá určitou dobu a má určitá pravidla. Je vhodné projít všechny etapy tréninku. Optimální věk, kdy je běžec střední a dlouhé tratě schopen podávat nejvyšší výkony, je nejčastěji uváděn 24–26 let. Čím delší trať, tím vyšší věk. Je to statistický údaj, samozřejmě jsou známi běžci na vrcholné úrovni i v mnohem vyšším věku. Pokud vývoj běžce probíhá přirozeně, měl by se v uvedeném věku protnout fyziologický vrchol organismu a vliv dlouhodobého tréninku. Individuálně nejlepší výkonnost pak může pokračovat i po další roky, záleží na individualitě. Případy, kdy si běžci zaběhnou osobní rekordy v 18 letech a pak se již nikdy nezlepší, nenasvědčují na optimální průběh vývoje výkonnosti. Důvodů, proč běžec přestává sportovat, může být spousta. Například studijní povinnosti, ztráta motivace atd. V některých případech bývá ale důvodem příliš akcelerovaný trénink. Tedy moc velká zátěž, příliš brzo. To je důležité téma, zejména v zemi naší velikosti. Určitě se u nás nerodí takové množství talentů, abychom s nimi mohli plýtvat. Proto stojí za zamyšlení, jak s nimi nakládat.

Sportovec tedy může ke svému maximálnímu výkonu dojít v zásadě dvěma způsoby. Prvním je specializace na daný sport nebo disciplínu už od doby, kdy dítě se sportem začíná. Druhý způsob je trénink odpovídající věku a vývojové úrovni jedince. Obě cesty mají své zastánce a mají svá pro a proti.

A čím je raná specializace specifická?

  • projevuje se tlakem na vysokou výkonnost co nejdříve a nejrychleji,
  • úzkým zaměřením na jednu disciplínu,
  •  zatížením na hranici únosnosti,
  • vrcholu ve sportu se dosahuje rychleji, už v žákovském a dorosteneckém věku,
  • problém s růstem výkonnosti (stagnace) okolo 18. a 19. roku věku,
  • u raně specializovaných sportovců je doba vrcholové výkonnosti poměrně krátká, pokles nastává dříve a je rychlejší,
  • co se týče absolutní dosažené výkonnosti, existuje převaha sportovců, kteří nešli cestou rané specializace

Specifika tréninku odpovídající věku běžců:

  • výkonnost přiměřená věku,
  • nejvyšší výkon až jako perspektivní cíl,
  • podíl všestrannosti
  • postupné zvyšování nároků,
  • trénink odpovídající mentalitě věku,
  • důraz na radost, hravost, přiměřené ocenění,
  • omezování tlaku na výkon
  • negativem je výkonnostní zaostávání takto připravovaných běžců za těmi, kteří trénují specializovaně. To je v období dospívání u sportovců problém, který je ale zkušený trenér schopen se svými svěřenci zvládnout.

Ze studií, které se zabývají vývojem výkonnosti mladých talentů, vyplývá, že vysoká výkonnost v mládežnickém věku neznamená vysokou výkonnost také v dospělosti. Ne vždy je na vině raná specializace, někdy se jedná o předčasně fyzicky vyspělé jedince, kteří zazáří, ale po pár letech jsou svými vrstevníky výkonnostně překonáni. Někdy se jedná o velmi talentované jedince, kteří se připravují správnou cestou. U těchto úspěšných mládežnických talentů je dalším rizikem psychické opotřebování, kdy na prahu dospělosti již nemají o co bojovat, všeho dosáhli. A v době, kdy mají začít trénovat opravdu intenzivně, již nemají motivaci pro tvrdou práci. Existují sice běžci a běžkyně, kteří se prosadili od žákovského věku až do dospělosti, ale to jsou naprosté výjimky.

Jak se k tréninku dětí staví Petr Vabroušek?

Já jsem Filipa do ničeho nikdy v životě netlačil. Tak, jak se mě od jeho šesti let všichni ptali, kdy jako Filip začne závodit a kdy začne jít v mých šlépějích, tak jsem jim zhruba nějakých devět let odpovídal – až bude chtít. On se mnou začal až v patnácti letech, jeden den se připojil k výběhu, druhý řekl, že chce jít znova.

Důležitá zásada tréninku mládeže je: dítě není dospělý v malém těle. Není tak důležité, v kolika letech začíná dítě se sportovní přípravou, ale mnohem důležitější je obsah této přípravy. Vhodný obsah a metodika tréninku zamezí brzkému opotřebování organismu dítěte a vytvoří u něj vhodné podmínky (tj. všestranně jej připraví) pro pozdější náročný specializovaný trénink. Na základě všestranné připravenosti je budování specializace mnohem úspěšnější.

Trénink mládežnických běžců ve věku 14–19 není totožný s tréninkem dospělých, pro optimální trénink mladých běžců je charakteristické:

  • důraz na rozvoj techniky běhu v různých intenzitách,
  • rozvoj koordinace a maximální rychlosti,
  • respektování toho, že každé dítě je jiné – má jinou tělesnou stavbu, jiné předchozí sportovní zkušenosti atd.
  • absolvovaný objem tréninkového zatížení je menší než u dospělých, postupně narůstá k individuálním doporučeným hodnotám v dospělosti,
  • nižší objem speciálního tempa a tempové vytrvalosti než u dospělých, jejich postupný nárůst v průběhu dospívání do předem definovaných cílových hodnot v dospělosti,
  • je vhodné již postupně rozvíjet tempovou rychlost,
  • silová příprava zpočátku pouze obecná, s koncem puberty postupný nárůst podílu specifické silové přípravy,
  • zvýšený podíl obecné vytrvalosti k celkovému objemu tréninku, který se postupně snižuje,
  • postupné zkvalitňování regenerace
  • přednostně hodnotit změny výkonnosti a techniky, ne absolutní hodnotu výkonu.

Ve vztahu k rané specializaci je nutné brát v úvahu fyzický a psychický vývoj člověka, ze kterého by měl vycházet samotný trénink a respektovat je. Je potřeba důsledně ve všech směrech odlišovat trénink dětí, dospívajících a dospělých. Pro tréninkovou praxi to znamená vědomě rozdělit dlouhodobou přípravu na etapu základního, specializovaného a vrcholového tréninku.

Jan Zemaník na skyrunningovém ME

Osobní zkušenosti Jana Zemaníka:

Sport a běhání jsem si vybral sám, nikdo mě k němu nevedl. Dokonce ani na hory jsem jako malý moc nechodil. Přestože jsem vyrůstal na Ostravici, v Beskydech – v centru českého běhání v horách. A brácha Kuba potom začal běhat spíše kvůli mně, trochu mě následoval (Kuba v květnu zaběhl nejrychlejší českou „pětku“ od roku 2000 – 13:50:61).

Je vhodné, když se talentovaný sportovec připravuje se zkušeným trenérem, je to určitě lepší varianta, než když je připravován rodičem bez trenérských zkušeností. Každý trenér roste s každým svým dalším svěřencem, a i když je rodič aktivní běžec, nemůže mít takové zkušenosti, jako aktivní trenér. Navíc velice často rodiče projektují do svých dětí své nenaplněné ambice. Ani mezi trenéry nejsou ale všichni stejně kvalitní, podobně, jako v každém jiném povolání, důležité je jejich vzdělání, individuální přístup, zapálení, zkušenosti, … U velmi talentovaných sportovců je potřeba se snažit předejít vyhoření a uspokojení na prahu dospělosti. Někdy pomůže nechat sportovce doplňkově závodit v různých disciplínách či sportech, na nejdůležitějších závodech ale vždy zvolit pokud možno jen jeden start. Je potřeba se vyhnout snaze o masivní sbírání titulů v mládežnickém věku.

Neexistuje jeden univerzální recept pro přípravu mládeže, ale při dodržení uvedených zásad se připravují podmínky pro možnost dosažení individuálně vrcholné výkonnosti v dospělosti.

Jakou zkušenost má redakce SvetBehu.cz?

Tadeáš Vyvijal (šéfredaktor):

Hrál jsem od mala fotbal. Sám bych si ho asi nevybral, ale naši chtěli, ať všechny jejich děti dělají nějaký sport. Postupem času na nás začali i tlačit. Chtěli, abychom se pořád zlepšovali a makali na sobě. Fotbal mě postupně přestal bavit. A k horám a běhu, kterému věnuji mnohonásobně více času a energie než dříve fotbalu, jsem si našel cestu sám.

Filip Peřinka (redaktor, profesionální trenér):

Začínal jsem od 6 let s karatem a měl jsem absolutně volnou ruku, vůbec žádný tlak na výsledek, naopak mě vedli k všestrannosti a aby mě to hlavně bavilo, výsledky pak přišli po několika letech postupným zvyšování tréninkových dávek. A to samé aplikuji na syna.

/foto: archiv Petra Vabrouška, Honzy Zemaníka a Filipa Peřinky/

Přidejte se k diskuzi

Odpovídáte na komentář: