Tomáš Křivda je tahounem nastupující generace orienťácké reprezentace. Jasným cílem je sprintové Mistrovství světa v Dánsku, ale nebojí se ani klasických orienťáků nebo atletické dráhy – na letošním MČR na 10 000 m dokonce obsadil 4. místo. Nejen o svém tréninku, motivaci, ale také třeba o velkolepých štafetách Tiomila povídá v dnešním rozhovoru.
Ahoj! Orienťácká sezóna je v plném proudu a vypadá to, že jsi do ní naskočil v neskutečné formě…
Jo, povedlo se mi během zimy udělat obrovský kus práce, za kterou teď začínám být odměňován. Obecně si myslím, že je teď můj přístup mnohem více profesionální a snažím se nenechat nic náhodě. Není to jen o dřině při běžeckých trénincích, ale taky o posilování, správné regeneraci, práci s fyzioterapeuty, stravě a spoustě dalších, ne méně podstatných, faktorech.
Již tento víkend tě čeká obhajoba titulu z MČR ve sprintu, jak se na tento závod těšíš?
Těším se moc. Aktuálně máme na sprintech v Česku poměrně široké pole favoritů a obhájit zlato nebude nikterak jednoduché. Závod v pražských Stodůlkách bude hodně rychlý, ale myslím, že tratě určitě nabídnou spoustu voleb postupů. Očekávám, že se budou dělat takzvané chyby z rychlosti. Závodník nebude schopen v zásadní moment zpomalit z vysokého tempa, aby si stihl pečlivě načíst následující postup a může tak lehce přehlédnout nějaký plot či umělou překážku, a udělat tak chybu, která pak v cíli bude rozhodovat. Nicméně vím, že trenér mě připravil dobře. Forma by měla být stoprocentní až na závody SP ve Švédsku za dva týdny, ale i teď na MČR budu připraven a věřím, že se mi titul obhájit povede.
Vlastně celá první polovina sezóny je laděná do sprintů a na konci června vyvrcholí prvním Mistrovstvím světa pouze se sprintovými disciplínami. Je právě MS v Dánsku tvou letošní hlavní metou?
Určitě ano. MS v Dánsku jsou letošní nejdůležitější závod sezóny. Těch vrcholů je samozřejmě víc, ale top formu bych nejraději prodal právě v Dánsku. V tréninku jsem se však během zimy jen na sprintový trénink neupínal. Snažil jsem se také naběhat hodně hodin v terénu během zahraničních kempů v jižní Evropě. Myslím, že to nijak na škodu mému mladému tělu není. Rychlost v sobě nějakou mám a na cestu sprintového specialisty se vydávat nechci. Takže jsem se snažil budovat i dobrý základ pro lesní ME v Estonsku, které bude v srpnu a samozřejmě i podzimní sérii SP ve Švýcarsku. Trénink zaměřený na sprinty jsem začal mít až od začátku dubna na sprintovém soustředění v Belgii. Od té doby v tréninku zařazujeme více rychlosti tak, aby forma začala postupně gradovat právě k SP a později pak na MS.
Jak teď vypadá tvůj běžný tréninkový týden? Kolik vůbec naběháš kilometrů?
Jednoduchá otázka, trochu složitější odpověď. Samozřejmě každý týden je jiný. Týden má jen 7 dnů, a to je moc málo na to, aby obsáhl všechny typy tréninků, které oběhám. Můžu ale asi dát ukázku tréninkového týdne, který jsem šel po MČR na 10 000 m.
- pondělí – 1) klus 8 km, 2) klus 12 km
- úterý – 7x 7 min od 4:00/km do 3:30/km, pauza 4min klus
- středa – 1) klus, 2) orienťácký trénink sprint
- čtvrtek – 20min 3:30/km + 5x (1 min 3:05/km a 2 min 3:45/km)
- pátek – 15 km klus
- sobota – 1) OB trénink sprint, 2) OB trénink sprint
- neděle – lauf 28 km v kopcích
Týdně teď běhám v průměru 130 km. Někdy víc, někdy míň. Samozřejmě záleží, kolik mám zrovna tréninků v intenzitě. Podle toho se to pak odvíjí. Průměrně pak asi třetina všech naběhaných kilometrů je v lese nebo ve městě s mapou. Proto spíše eviduji trénink v hodinách, které jsou více směrodatné. Týdně většinou natrénuji 10-14 h.
Říká se, že orienťák je sport zkušeností. Kde nabíráš zkušenosti ty? Běháte třeba společně tréninky v rámci reprezentačního týmu i mimo tréninkové kempy?
Mimo tréninkové kempy toho obzvlášť v lese na mapě moc neoběhám. Ale snažím se to právě dohánět pobyty v zahraničí na tréninkových kempech. Letos jsem od prosince byl každý měsíc alespoň jeden týden na jihu (Evropy, pozn. red.), kde jsem nasbíral cenné hodiny tréninku s mapou v terénu. Během léta se snažím trávit co nejvíce času se svým skandinávským oddílem a tréninkem ve vyhlášených severských lesích. Myslím, že mi to takhle celkem funguje a v budoucnu zatím žádné změny neplánuji. Mimo samotný trénink je pak určitě přínosné komunikovat se zkušenějšími běžci a rozebírat jednotlivé tréninky a závody. Právě od nich člověk často pochytí cenné rady.
Během tréninkové přípravy jsi absolvoval mimo jiné MČR na 10 000 m a obsadil skvělé 4. místo. Jak atletický trénink zapadá do tvého plánu a co na tvé výkony říkají atletičtí soupeři?
Co říkají na moje výkony atleti netuším. Nicméně jsem rád, že občas mohu poměřit síly i s klukama, kteří se na takové závody zaměřují. Přesně jak říkáš, tak MČR, jsem běžel z plné přípravy a možná i proto jsem nebyl schopný zůstat v boji o medaile až do úplného konce. Přesto jsem byl s výkonem spokojen. Bylo to velmi zajímavé zpestření začátku závodní sezóny a doufám, že někdy příště dostanu příležitost si zaběhnout nějaký podobný závod, kde budu mít třeba i více prostoru se na závod připravit a trochu vyladit. Přeci jen, honění se za osobáky na atletických distancích hlodá i nás orienťáky a osobně mi to ne zřídkakdy dodává i spoustu motivace do tréninku.
Máš ještě nějaké další ambice na atletických závodech nebo jde spíše o zpestření orienťáckého roku?Asi je to furt jen zpestření a nabrání právě třeba nějaké motivace. Výkony v OB jsou dost špatně měřitelné a porovnávat mezi sebou se nedají. Takže člověk si rád čas od času udělá jakýsi „reality check“, jak na tom fyzicky vlastně je a porovnání s nejlepšími atlety je vždycky fajn.
Pojďme se na tvé výkony podívat ještě z druhé strany… Na závodech světového poháru atakuješ nejlepší dvacítku. Co myslíš, že tě dělí od absolutní světové špičky?
Možná to jsou právě ty zkušenosti. Každoročně vidím, že se posouvám vzhůru směrem mezi nejlepší orienťáky. Rád bych to letos zase posunul vzhůru, aby třeba nejlepší dvacítka byla standard a čas od času se přiblížil i té desítce. Myslím, že do loňska jsem na nejlepší ztrácel i v tréninku, a to se obzvlášť v lesních závodech hodně projeví. Ti nejlepší orienťáci trénují přes 600 hodin ročně, k čemu jsem měl zatím relativně daleko. Obecně si myslím, že tu byl teď v Česku jakýsi trend, že stačí naběhat mnohem méně kilometrů. Při pohledu do tréninkových deníků několika nejlepších běžců ze špičky je však vidět, že běhat šest až osm tisíc kilometrů ročně je standard a pokud chce člověk být součástí světové elity a pravidelně běhat v top10 a konkurovat nejlepším, tak se bez tvrdého tréninku jen tak neobejde.
O uplynulém víkendu jsi běžel švédské velkolepé 10členné štafety Tiomila se svým klubem Kalevan Rasti. Proč vlastně celá řada Čechů nereprezentuje svůj český klub, ale běhá za nějaký skandinávský z trojice Norsko-Švédsko-Finsko?
Na severu se konají každoročně dva velké štafetové závody. Možná trochu tradičnější Tiomila ve Švédsku na přelomu dubna a května a finská Jukola, největší štafetový závod světa, který se koná v polovině června. Pro skandinávské oddíly jsou to cíle sezóny. Je tam neskutečná prestiž štafety vyhrát. Potenciální úspěch přináší klubu mimo jakousi popularitu i velkou možnost nabrat sponzory a třeba získat další silné závodníky do svých řad. Závodu se účastnilo letos v mužském závodě přes 300 desetičlenných týmů. Ještě potřeba zmínit, že obě štafety se běhají přes noc. Startuje se se západem slunce a nejlepší štafety dobíhají krátce po východu slunce. A tím, že jsou štafety na severu právě tak prestižní, tak si skandinávské elitní oddíly právě snaží do svých týmů získat také reprezentanty ze zahraničí a posílit tak tím celou štafetu a šance na úspěch.
Prozradíš nám, jaká byla atmosféra závodu, a hlavně, jaký byl tvůj výkon?
Atmosféra byla jako vždy velkolepá. Spousty diváků a závodníků, kteří už měli svoji část závodu za sebou, zůstávají přes noc v aréně, aby fandili svým dalším úsekům. Já běžel až předposlední, 9. úsek za svůj finský oddíl, takže vlastně samotnou atmosféru jsem mohl užít až ráno, když jsem do arény přijel. Do té doby jsem jen v sobotu odpoledne sledoval v televizi dámský závod, který se běhá přes den. Večer jsem pak šel spát lehce po osmé hodině večerní s budíčkem na 1:30. Lehká snídaně a přejezd autem asi 40 min do centra závodu. Bohužel kluci v první půlce štafety párkrát zaváhali a nepovedlo se nám udržet čela závodu do rozhodujících ranních úseků. Já vybíhal po páté hodině ranní ze 17. pozice a po solidním výkonu a druhém času na svém úseku jsem v poměrně velké konkurencí předával na 11. příčce. Mikka Kirmula pak ještě zvládl jednu štafetu předběhnout a skončili jsme tak desátí. Cíl jsme měli určitě vyšší, ale nakonec jsme s desátým místem museli být spokojeni. Závod se pro nás od začátku nevyvíjel nejlépe a od poloviny závodu jsme museli hodně dohánět. Pevně však věříme, že se nám lépe povede právě na Jukole, která se poběží už za měsíc a kousek.
Kdybys měl na závěr popsat svou oblíbenou trialovou trasu, kam bys čtenáře Světa běhu pozval?
Napadá mě spousta trailů, které jsou ale už trochu profláknuté a všichni je znají. Doporučit tak můžu trail kousek od mé domoviny. Jedná se o trail z Olešnice v Orlických horách, ze které můžete běžet po hranici s Polskem až na Šerlich a určitě nebudete litovat. Dále se dá výběh směřovat několika směry. Varianta je určitě prozkoumat polský Rezerwat Torfowisko pod Zielencem nebo pokračovat dál na Pod Homolí a užít si nádherný trail po červené na Pěticestí.
Díky za rozhovor a na viděnou třeba v Orlických horách!
Tip redakce
Přijďte zafandit na sprintová MČR v Praze
Již tento víkend (14. a 15. května) se v pražských Stodůlkách poběží MČR ve sprintu a MČR sprintových štafet. Sobotní závod bude startovat od 12:00 a nedělní od 9:15. Divácky atraktivní podívaná přímo v Praze! Po závodech si může veřejnost zaběhnout orienťák na tréninkových a začátečnických tratích. Více na webu obkotlarka.cz/zavody/mcr2022.
