HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Rozhovor s Tomášem Peterem: „Pomalu jsem se smiřoval s koncem závodění, nakonec z toho je vítězství na LysaCupu“

Rozhovor s Tomášem Peterem: „Pomalu jsem se smiřoval s koncem závodění, nakonec z toho je vítězství na LysaCupu“

Tomáš Peter, profesionální voják a běžec z beskydského podhůří, ovládl tuto sezónu LysaCup-u. Že nevíte, co je to ten LysaCup? LysaCup je zimní etapový závod na Lysou horu. Od listopadu až do února se na nejvyšší vrchol Beskyd běží každý ročník zhruba 17 krát, vždy z jiného místa, etapy mají do 10 km a převýšení se pohybuje od 500 do 1000 m. Závodu se každý víkend účastní kolem 300 běžců. Ten, kdo nasbírá nejvyšší počet bodů z jednotlivých výstupů, se stane králem Lysé hory. Alespoň do další sezóny. Trůn a žezlo teď patří Tomášovi a jeho „nástup“ byl překvapením i pro stálice závodu. Né, že by Toma neznali, běhalo mu to vždy dobře, ale rok 2019 byl pro Toma vše, jenom ne hladká jízda. O jeho náhlém „probuzení“ ale i jiném, jsme si popovídali v Brně.

Tomáš Peter
Začínal s bojovými sporty, ale poté co ho kamarád vytáhl v roce 2011 na jeho první horský závod, a to B7, tomuto sportu propadl. Rád si zaběhne ultra, ale také krátké běhy do vrchu. A jako správný „Beskyďák“ miluje terén a na silniční maraton by ho nikdo nedostal. S oblibou běhá sám, ale i ve společnosti svých skvělých přátel.

Práce na úřadě mě postupně udolávala, pracovat v armádě je jedno z nejlepších rozhodnutí

S jakou myšlenkou si se účastnil své historicky 1. etapy LC a jaké byly tvé pocity po ní?
Já jsem opravdu nevěděl, do čeho jdu, protože jsem začínal se závody jako B7, 5BV, Slezký maraton a nikdy nic tak krátkého neběžel. S kamarády jsme ani pořádně nevěděli, co si na sebe vzít. První etapu jsem běžel s batůžkem a camelbakem. Sezval nás tam kamarád ze základky, utvořili jsme tým a ani jsme se všichni neznali. A překvapilo nás, že se dá ten jeden kopec vyběhnout až nahoru, byl to nový zážitek. Taky jsem si řekl, že je to hodně rychlé, že asi budu muset začít trénovat.

Vítězných 5BV – 5 Beskydských vrcholů 2018

Před tím, než ses dal k vojákům, jsi 7 let pracoval na úřadě. Kdy nastal zlom, ve kterém sis řekl, že je čas změnit práci?
Když to vezmu skrze běh, tak se dá říct, že jsem běhal, protože jsem v práci hodně seděl, už to byla taková nutnost jít si někdy vyčistit hlavu. Pak už toho začalo být na mě v té práci moc – nic nešlo udělat hned, a to mě udolalo tak, že už ani ten běh mi od toho nedokázal ulevit. A pak jsem si jednoho dne řekl „dost“. Armádu jsem měl v merku déle a myslím, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě.

Vnesla ti nová pracovní pozice něco i do běhání?
Díky armádě jsem poznal kus České republiky. Po výcviku jsem měl možnost si zaběhat na Šumavě nebo v okolí Litoměřic, české středohoří je nádherné, není jak Beskydy, jsou to takové malé krtince, které vystupují z krajiny. Předtím jsem ani nebyl tak velký vlastenec, ale co jsem zavítal do více koutů, tak i jako ten voják jsem si řekl, že bych byl ochotný za tu vlast bojovat. I kdybych ten voják nebyl.

LysaCup je koncentrace kamarádů, výhledů a osobních výzev

Vraťme se k LysaCupu. Co podle tebe přitahuje běžce k LC?
Hodně lidí chodí na Lysou horu už jen proto, že mají rádi výhledy, chaty, že se potkají s kamarády u čaje. Je to o komunitě, a když se to spojí s Lysa Cupem, máte všechno v jednom. Hory, příroda, kamarádi, takový koncentrát. Je to taková velká rodina, když jde člověk na LC, jde za lidmi, ten závod je spíš bonus.

Proč je podle tebe závodění důležité?
Já ani nevím, co bych dělal jiného. Je to zas o té komunitě – na závodech se potkávám s přáteli. Je to i zpětná vazba toho běhání, jestli jsem se nějak zlepšil a jestli to někam směřuje. I ta radost, když člověk překoná sám sebe, svůj osobní rekord – je to o výzvách. Člověk se samozřejmě opět někam honí, ale je to jeho volba.

Víme, že tenhle rok to bylo pro tebe běžecky „trnité“. Pro zdravotní problémy ses začal smiřovat s myšlenkou, že se závoděním končíš. Jaké to pro tebe bylo?
Nemohl jsem najít cestu, jak se těch zdravotních problémů zbavit, běhat naplno a s radostí. Hodně jsem přemýšlel nad tím, co pro mě závody znamenají, a zjistil jsem, že se dá fungovat i bez nich. Pro mě bylo důležitější, že můžu běhat s kamarády.

S jakým vědomím si teda následně nastupoval do téhle sezóny LC?
Bez očekávání. V létě jsem běhání už odstavil na druhou kolej, více jsem si užíval kola a chození po horách. S kamarádem jsem šel pěšky dva týdny ze Salzburgu do Insbrucku a vůbec jsem neřešil, že jsem neběhal. Byla to opravdu taková svoboda, že prostě nemusím. Až na podzim jsem si byl zaběhat s Haňou Holoubkovou a některé výběhy s ní jsem nemohl udýchat, tak jsem zjistil, že asi budu muset zas nějak začat trénovat. První etapu LC jsem ani nešel, ani jsem neplánoval, že bych běžel všechny etapy. Běžel jsem až druhou etapu ze Zlatníku a moc ji neřešil. Šel jsem na pohodu a nepočítal sem s tím, že etapu před vánocemi vyhraji.

Tým Beskydských nomádů při jedné z etap v roce 2013

Po dlouhých závodech jsem unavený i více jak dva týdny, LysaCup je úplně jiný

Vánoční edice LC byla tento rok pro tebe i letošním prvním vítězstvím. Záhy jsi začal sbírat vítězství i v dalších etapách. Co to s tebou udělalo psychicky?
Začátek jsem si hodně užíval, ale ke konci jsem už cítil tlak, mnohdy to už i bolelo, kluci mi to nedávali zadarmo. Po pěti vítězstvích jsem věděl, že na to mám, ale nevěděl jsem, jestli to takhle dokážu udržet až do konce. Vítek Otevřel byl bodově přede mnou do předposlední etapy.

LysaCup představuje po organizmus celkem slušný zátah. Řešíš nějak speciálně regeneraci?
Je to intenzivní, ale je to hodně krátké, takže se po závodě dá ještě zaběhnout jeden kopec. U ultra-závodů jsem unavený dva, někdy i tři týdny. U LC jsem schopný jít na druhý den na hory. Snažím se neběhat už takovou kvantitu, spíše kvalitu. Prokládám běžecké tréninky s jiným druhem pohybu, protahování se věnuji po každém výběhu. Pak ještě chodím do sauny, ta je dobrá i pro posílení imunity.

Jak kombinuješ krátké výkony do hodiny s dlouhými závody?
To se uvidí (smích). Teď jsem čtyři měsíce trénoval běhy do dvou hodin. Myslím, že kombinovat to ale půjde hezky. I ultra je o tom, jak rychle jej zaběhnu. Objemy mě teď čekají na jaře a uvidí se, možná na jarních závodech pohořím.

Liší se tvůj zimní trénink od toho letního?
V podstatě ne. V létě jsem zvykl kombinovat běžecký trénink s kolem. Sezóny ale neřeším.

Stává se někdy, že se ti běžet prostě nechce?
Skoro pokaždé (smích). Podle mě je to lidský pud, desítky tisíc let člověk neměl dostatek potravy a bylo pro něho přirozené energii šetřit. Nikdy jsem ale nelitoval, že jsem vyběhl. Je to jenom o překonání vlastní pohodlnosti. V tom diskomfortu se potom člověk jenom zlepšuje. Na tom gauči se nezlepším.

Silvestrovský etapa LC – závodníci běží v maskách, Tom v pracovní uniformě

Čeká mě přeorientování na delší vzdálenosti

Co máš v plánu teď, když je LC u konce? Čekají tě nějaké další zajímavé výzvy?
Za měsíc a půl bude Ještěd SkyRace, hlavní motivací je, že tam máme s kamarády už v podstatě zabraný celý hotel. Pak už klasicky v Beskydech Perun Maraton, tam se sjede špička, tak to bude možnost si změřit síly. Pak podle času možná LHUT, rád bych se vrátil i na B7.

A co příští sezón LC? Budeš se o své místo prát i v roku 2020?
Je to velká výzva. Asi bych to ale chtěl zkusit. Aspoň ještě jeden zářez na poháru bych rád udělal. Když člověk přijede do Beskyd, vidí, že všichni řeší běhání a závody, číší z nich nadšení, je to taková naše beskydská horečka.

Chtěl bys ještě něco dodat?
Závěrem mužů říci, že cítím obrovskou vděčnost, že jsem zdravý, mužů běhat a celkově dělat co mě baví s lidmi, které mám rád.

Děkujeme za rozhovor a ať se podaří i zbytek sezóny!

/foto: Jakub Stryk, Lukáš Podolák, archiv Tomáše Petera/

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: