Soňa Kopčoková je výrazná slovenská sportovkyně, která svou kariéru začala ve světě body fitness, kde dosáhla na nejvyšší ocenění. Je mistryní světa a Evropy v body fitness, držitelkou několika titulů a dlouholetou reprezentantkou Slovenska. Později našla novou vášeň v přirozeném pohybu, horách a ultramaratonech. Dnes je z ní známá ultrabežkyně a dobrodružná sportovkyně, která dokáže spojit sílu, vytrvalost a duševní odolnost. Běžela například legendární trať UTMB PTL (La Petite Trotte à Léon), což je extrémní běh dlouhý přes 312 kilometrů s převýšením více než 25 000 metrů. Letos se postavila na start další výzvy – 400km přeběhu přes poušť Ultra Gobi.
Soňo, jaké jsou Tvé dojmy po Ultra Gobi? Jaký to byl závod? Dalo by se to přirovnat?
Moje hlava je stále plná dojmů a emocí. Nic podobného jsem dosud nezažila. Všechno bylo jiné. Koncepce závodu. Trasa ve vysoké nadmořské výšce, ale přitom po rovině. Extrémní povětrnostní podmínky a teplotní výkyvy od -10 do +35 stupňů. Zcela odlišné kulturní prostředí. Výběr závodníků. Požadavky na povinnou výbavu. Samostatnost v oblasti navigace a stravování.
Jak jsi spokojená s výkonem?
Málokdy si po závodě říkám, že jsem spokojená. Snažím se najít věci, které by se v budoucnu daly zlepšit. Když se ohlédnu zpět, vidím, co jsem mohla udělat jinak. Ale za těchto podmínek jsem udělala maximum.
Jaký byl nejtěžší moment závodu?
Nejtěžším momentem závodu bylo, když jsem si uvědomila, že jsem se zranila. Rozhodla jsem se pokračovat za každou cenu. Navzdory bolesti a navzdory ztrátě pozice v závodě.
Co říkáš na terén, závod probíhal v poušti Gobi?
Přiznávám, že jsem se musela velmi snažit, abych v poušti našla krásu, zejména když jsem zvyklá závodit v Alpách. Ale krásu Ultra Gobi jsem nalezla v rozmanitosti krajiny a v přístupu k nám závodníkům.
Jaká byla atmosféra během závodu a po něm?
Organizace závodu byla perfektní. Nikdy jsem nezažila takovou atmosféru, takovou ochotu pomáhat a takovou vřelost jako na tomto závodě. Závod spolu se všemi doprovodnými akcemi, které organizátoři připravili, trval 10 dní. Číňané se postarali o každý detail a já odjížděla s batohem o 10 kg těžším, plným dárků od organizátorů. Kromě sportovních výkonů byl celý závod provázen předáváním čínských tradic a rituálů. To jsem se cítila jako v pohádce. Opravdu oceňuji, že pro nás organizátoři kromě sportovního zážitku připravili i zážitek kulturní a ukázali nám své tradice a historii.
Jak probíhala příprava? Popsala bys nám svůj běžný tréninkový týden?
Letošní příprava nebyla zrovna standardní. V lednu jsem měla nehodu na horském kole a dokonce jsem si vyslechla, že už nebudu moct běhat. Místo tréninku jsem tak musela absolvovat spoustu hodin rehabilitace a posilování. Jinak nemám úplně pravidelný tréninkový týden. Můj trenér Zdeněk Štěpánek přizpůsobuje můj trénink nadcházejícím závodům, mé kondici a tomu, v jaké jsem momentálně formě.
V rámci přípravy jsi ve druhé polovině srpna běžela stomílovku ve Švýcarsku, kde jsi skončila třetí, pomohl Ti závod v přípravě?
Byla to generálka pro můj pohybový aparát a způsob, jak připravit svou mysl na bolest a námahu, která mě čekala, a také jak upravit stravu a vybavení.
Myslíš, že se na Ultra Gobi ještě někdy vrátíš? A komu bys takový závod doporučila?
Nic víc bych si nepřála. Uvědomila jsem si, že existuje mnoho věcí, na které se nemohu připravit, aniž bych je nejprve zažila. Extrémní teplotní výkyvy, navigace, terén. Ráda bych se na start postavila s konkrétními znalostmi. Doporučila bych to psychicky silným běžcům.
Máš za sebou 400 km v poušti. Jaké další výzvy máš v hlavě?
Je jich nespočet. Letos se mi velmi líbily vertikální závody a skyrace, které jsou velmi populární ve Švýcarsku a Itálii. V první polovině roku se plánuji účastnit hlavně těchto typů závodů. Od léta se začnu věnovat delším vzdálenostem a na konci sezóny bych se ráda zúčastnila dalšího dobrodružného vícedenního závodu.
