Předchozí rozhovor jsme spolu dělaly v době, když byla Tereza zraněná. Obdivovala jsem ji za její psychickou sílu a trpělivost. A ta očividně přinesla své ovoce. Terka letos výrazně výkonnostně vyrostla. Skončila 2. na mistrovství republiky ve skyrace, 6. na prestižním závodě Transgrancanaria a nedávno brala stříbrnou medaili na závodě Mozart 100 by UTMB, čímž získala možnost startovat příští rok na finále série v Chamonix. A v létě bude bojovat o nominaci na mistrovství světa v horských bězích…
Terko, velká gratulace ke 2. místu v závodě Mozart 100. Jaké máš čerstvě po závodě pocity?
Mockrát děkuji za gratulaci. Kromě únavy a bolesti všech svalů stále cítím pozávodní endorfiny a také velkou vděčnost, že jsem závod zvládla a mám z něj skvělý zážitek.
Jak pro tebe závod probíhal? Sledovala jsem, že jsi byla většinu trasy na čelních pozicích. Měla jsi 2. místo jisté, nebo jsi bojovala i o vítězství (případně právě o 2. místo)?
Na vítězství jsem si nikdy nemyslela, protože jsme od začátku měla tip na vítězku, který se také potvrdil. Navíc rozestup mezi námi byl docela dost velký. O dalších pozicích jsem tak dobrou představu neměla, ale určitě na startovní čáře stály běžkyně, které byly papírově lepší a zkušenější než já. Na 2. místo jsem se dostala poměrně brzy, už někdy kolem 20. km, ale bylo mi jasné, že nemám vůbec vyhráno. Zhruba od 55. km mě začaly další soupeřky stahovat, zároveň já jsem začínala být unavená, to byl nepříjemný moment. S běžkyní, která skončila 3., jsme se pak potkaly od zhruba 65. km několikrát, a to ještě na poslední občerstvovačce. Nikdy jsem se ale nenechala předběhnout. Musela jsem proto zůstat soustředěná opravdu do poslední chvíle. Takovou honičku bych si obecně představovala na tříhodinovém závodě, ale ne na závodě, který běžím celý den. Umístění jsem uvěřila opravdu až za cílovou páskou.
Jak se ti líbila trasa? Doporučila bys zdejší terény českým běžcům, kteří tuto oblast ještě neznají? V čem se liší od skutečných alpských terénů?
Trasa je moc hezká, oproti jiným alpským terénům je velmi běhavá a až na pár úseků nijak technicky náročná. Běží se mezi jezery u Salcburku a zážitkem je samotný cíl přímo v centru města. Tam se ale člověk dostane zhruba 900 metrů před cílem, kdy předchází dlouhý seběh a pak ještě 200 výškových metrů se schody nahoru a dolů.
Jak ses na tak dlouhý závod připravovala? Jakou jsi měla kilometráž, abys měla naběháno, ale zároveň aby to tělo zvládlo uregenerovat?
Závod jsem měla stanovený jako cíl někdy od prosince loňského roku, a proto jsem letos nabíhala jednak více kilometrů, ale také jsem hodně běhala přes kopečky. Zpětně vidím i výhodu v tom, že jsme měli poměrně dlouho všude v okolí sníh, který mi nedovoloval běhat ve vysoké intenzitě. Od jara jsem navýšila intenzitu a přijde mi, že regenerace, v kombinaci s dalšími závody, je pomalejší a člověk na sebe musí být opatrnější. Co se týče kilometráže, bylo to průměrně kolem 130 km týdně s 3–4 tisíci výškovými metry.
Letos máš zatím skvělou sezonu. 6. místo ve Španělsku na závodě Transgrancanaria, 2. místo na MČR ve Skyrace, teď také 2. místo. Změnila jsi něco na přípravě? Spolupracuješ v přípravě s nějakým trenérem?
Jak jsme uváděla v předchozí otázce, určitě jsem navýšila objem i výškové metry, snažím se pravidelně také trochu posilovat, dobře jíst i spát. Vlastně jsem ten trénink trochu více zprofesionalizovala, jestli se to tak dá nazvat. Pořád ale chodím normálně do práce, která je poměrně náročná, což je i z časového hlediska docela oříšek. Proto musím hodně podrobně plánovat. Jako nejefektivnější řešení jsem si našla běhy z práce a do práce mezi Libercem a Jabloncem, ale běžecké boty s sebou nosím prakticky neustále. S trenérem nespolupracuji, ale konzultuji tréninky s manželem, který stále otálí s tím, zda by mě trénoval, nebo ne. Myslím, že se bojí, že ho nebudu poslouchat.
Zároveň to vypadá, že ses víc posunula k delším tratím, čím to? Baví tě víc delší závody, nebo kratší a rychlejší?
Baví mě kratší i delší závody, asi nemohu říct, které z nich více. Na kratších závodech mě baví to, že po nich člověk poměrně rychle zregeneruje a může závodů za sezónu zvládnout celkem dost. Obzvlášť vzpomínám na rok 2022, kdy jsme závodili všude možně snad každý týden. Zároveň jsem ale vždycky nějak vnitřně věděla, že nejsem úplný rychlík. K delším závodům jsem chtěla běžecky vyspět, nejen získat zkušenosti, ale taky trochu zrychlit, posílit tělo i hlavu.
Na jaké trasy by ses chtěla zaměřit do budoucna?
Vzhledem k mému věku a práci se do budoucna vidím více na delších tratích, pokud mi to zdraví dovolí. Chtěla bych si vybírat pár závodů za rok, které bychom spojili s menší dovolenou a poznáváním nových míst. Láká mě vyzkoušet si i závody na jiných kontinentech, kde je jiné klima a terén. V době studií jsem hodně cestovala, mimo jiné i v Jižní Americe, a ráda bych se do některých zemí vrátila a poznala je právě tímto způsobem.
Před více než rokem jste se s manželem Tomášem přestěhovali do Jablonce nad Nisou. Jak změnu oproti Praze vnímáš? Myslíš, že ti zdejší kopcovité terény pomohly k lepší formě?
V Praze jsme bydleli hned u Stromovky a kousek od Šárky, takže si na podmínky k běhu nemohu stěžovat. Ale hory jsou přeci jenom hory a cítím, že zejména v kopcích jsem o dost silnější. Stěhování považuji za jedno z našich nejlepších rozhodnutí, i když to pro dva rodilé Pražany není úplně obvyklé.
Jak nejradši regeneruješ? A věnuješ se regeneraci pravidelně?
Velký relax je pro mě vaření a pečení a poslední dobou s manželem sledujeme seriály, což je asi jediný okamžik, kdy si doma skutečně sednu a nic jiného nedělám. Jinak občas se projedu na kole, jdu plavat, cvičím jógu nebo jdu do sauny, je to spíš taková aktivní regenerace a není úplně pravidelná.
Je pro tebe důležité, že manžel Tomáš je taky běžec? Řešíte spolu často trénink a závody?
Neřekla bych, že je to pro mě důležité, ale poznali jsme se na běžeckém závodě a s během je spojený celý náš vztah, takže si to ani neumím představit jinak. Myslím, že v běžecké komunitě se budeme pohybovat i po tom, kdy už třeba nebudeme tolik závodit. Z toho vyplývá, že trénink a závody jsou pro nás naprosto běžné denní téma. Jaké poběžíme závody, vybírá spíš Tomáš, protože pořád chodí s novými nápady. On má zároveň jasnou představu o svém tréninku a já se často nechávám inspirovat.
Kdo bývá před závodem víc nervózní?
Před závody, myslím, býváme nervózní oba dva, zejména noc před závodem bývá dost hrozná, když se vzájemně budíme. Ráno jsme oba už trochu ve svém světě a děláme každý svou rutinu. Tomáš by určitě ještě dodal, že moje nervozita se projevuje tím, že jsem na něj nepříjemná (smích).
Jaké máš další cíle do letošní sezony? A máš nějaký běžecký sen, který by sis chtěla splnit?
Mým letošním velkým cílem a zároveň i snem je dostat se na mistrovství světa v horských bězích ve Španělsku, které se koná v září. Zbývá ale ještě kvalifikační závod v Krkonoších, na základě kterého se teprve rozhodne, zda budu moct jet, nebo ne. Pokud ne, chtěla bych si letos zaběhnout ještě jedno ultra. Mám nějaké nápady, ale zatím to nechávám otevřené. Mým snem je asi dál běhat zdravá a jednou úspěšně zaběhnout celé UTMB, ale na to musím ještě potrénovat a získat další zkušenosti. Mozartem jsem se kvalifikovala na finále v Chamonix příští rok, kde bych chtěla běžet závod CCC. To zatím vidím, co se vzdálenosti a obtížnosti týče, jako své maximum.
