Zátěžové testy nejsou už dlouho doménou jen výkonnostních a vrcholových běžců. Čím dál více na ně chodí i hobíci, a to navzdory nejrůznějším chytrým technologiím a umělé inteligenci, které se jim v tréninku snaží pomáhat. Stále totiž platí, že v dnešní době není problém získat o běžci desítky fyziologických i biomechanických dat, ale především je důležité je správně individuálně aplikovat do samotného tréninku. A v tom je zatím člověk – odborník stále nezastupitelný.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Proč jít na test?
„Proč na test, když vím, za kolik uběhnu desítku nebo půlmaraton?“ Odpověď je po- měrně jednoduchá. Když za- běhnu desítku v určitém čase, vím, jak na to jsem z pohledu celkové kondice a pořadí v mé věkové kategorii, vím jestli jsem se oproti minule zlepšil nebo zhoršil, ale neznám strukturu vytrvalosti. Ta je právě důležitá pro efektivní trénink. Jedná se o poměr obecné, tempové a speciální vytrvalosti s ohledem k cílům konkrétního běžce, ale i jeho věku a zdravotnímu stavu. Informace o nedostatcích (ale i přednostech) včetně určení tréninkových zón a dalších doporučení pro trénink jsou automatickou součástí zátěžového testu.
Testování není jen pro závoďáky…
I v případě běžců bez závodních zkušeností test pomůže zhodnotit předpoklady pro dosažení vytyčených cílů. Například zda je reálné zaběhnout půlmaraton pod dvě hodiny nebo jak zredukovat tělesnou hmotnost a neublížit si při tom.
V ideálním případě je součástí zátěžového testu i EKG, které monitoruje srdeční činnost v různých intenzitách zátěže a může odhalit případná zdravotní rizika (arytmie, hypertrofie levé srdeční komory, záněty myokardu a jiné). Velmi vhodnou součástí testu je i měření krevního tlaku, a to opět v klidu před testem i v různých intenzitách zátěže.
Jelikož se kondice běžce po určité době mění (ideálně se zlepšuje), jsou velmi užitečné i opakované testy za standardních podmínek, na základě kterých je potřeba zhodnotit dosavadní trénink, strukturu vytrvalosti a případně upravit tréninkové zóny.
Co nám říká zátěžový test
Zátěžový test je objektivní zpětnou vazbou pro hodnocení práce trenéra a motivací pro jeho svěřence. Jeho výstupem by mělo být:
- aktuální určení kondice (ideálně i zdravotního stavu)
- posouzení struktury vytrvalosti
- určení tréninkových zón
- posouzení individuálních tréninkových cílů a tréninková doporučení
Jaké testy jsou k dispozici a který si vybrat?
Základní rozdělení zátěžových testů spočívá v charakteru zátěže. Jde o testy do submaximálního nebo maximálního zatížení. Příklady nejčastěji používaných testů:
Laktátová křivka
Stupňovaný test (nejčastěji 4–6 čtyřminutových zátěží v různých rychlostech běhu) využívá velmi úzkou souvislost tvorby krevního laktátu s intenzitou zapojení kosterních svalů. Čím rychleji běžíme, tím se po určitém čase ve svalech tvoří více laktátu. Laktát se určuje z odebrané kapilární krve (nejčastější z ušního lalůčku) pokaždé zátěži. Test je vhodný pro kondiční běžce, protože není do maximálního zatížení. Test se provádí laboratorně na běžeckém pásu nebo i venku na stadionu.
Spiroergometrie
Test do maximálního zatížení s maskou, která měří spotřebu kyslíku a produkci oxidu uhličitého. Poměr těchto dvou plynů také poměrně přesně reflektuje fyziologické procesy, které v těle běžce probíhají při různé rychlosti běhu. V praxi může být problém s určením individuální metodiky testu tak, aby se daný běžec skutečně dostal na své maximum. Test nemůže být moc krátký, ale ani moc dlouhý. Na běžeckém trenažeru se zpravidla zvyšuje rychlost i sklon pásu. Výsledkem testu je maximální spotřeba kyslíku – VO2max.
Nezbytným předpokladem testování do maxima je perfektní zdravotní stav klienta, jeho znalost trenérem, popř. přítomnost lékaře!
Oba uvedené základní testy se v praxi mohou kombinovat nebo doplňovat o měření dalších fyziologických i biomechanických parametrů (např. EKG, saturace kyslíku, měření krevního tlaku, frekvence kroku, vertikální oscilace těžiště atd.)
Některá pracoviště propojují standardní sportovní prohlídku, kterou provádí tělovýchovný lékař, s vybraným zátěžovým testem. Běžec tak dostává nejen informaci o zdravotním stavu, ale také důležité informace pro individuální řízení tréninku.
Jak se na test připravit?
Aby byly výsledky testu skutečně co nepřesnější, je potřeba dodržet několik zásad:
- 2–3 dny před testem bez náročnějších tréninků s dostatečnou regenerací a spánkem
- Den před testem bez těžkých a tučných jídel a alkoholu
- Dostatečné pití (voda nebo iontové nápoje)
- V den testu lehké jídlo 2–3 hodiny před samotným testem
- Před testem nepít kávu a energetické nápoje
Kromě toho je důležitá je i zkušenost s během na běžeckém trenažeru. V opačném případě budou výsledky hodně zkreslené. V případě opakovaných testů (retestů) je vhodné test absolvovat vždy za stejných podmínek.
Testy jsou efektivní, ale nemusí ukázat všechno
V praxi se výsledky zátěžových testů často přeceňují bez ohledu na další skutečnosti jako např. aktuální kondice, zdravotní stav, ale třeba i pracovní vytížení nebo tréninkové období. Kromě zátěžových testů samotných je proto vhodné sledovat některé fyziologické parametry i v klidu. V tomto ohledu se doporučuje pravidelně sledovat ranní klidovou tepovou frekvenci, délku a kvalitu spánku či energetickou bilanci. To nás naučí lépe poznávat reakce svého těla na trénink i regeneraci.
Výsledky z funkčního vyšetření na cykloergometru nejsou vhodné pro řízení běžeckého tréninku!
Kdy chodit na zátěžové testy?
Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět a vždy záleží na přístupu k přípravě každého běžce. Zátěžové testy jsou vhodné v následujících případech:
- Na začátku běžecké přípravy (cca po dvou týdnech)
- Při změně tréninkového cyklu (např. při přechodu z objemových tréninků na rychlejší tréninky)
- Při stagnaci kondice nebo výkonnosti (běžec se nelepší a třeba ani nehubne, jak by si sám představoval)
- Po prodělaných onemocněních (zde má význam především zátěžové EKG)
- Před hlavním závodem sezóny (test běžecké formy a posouzení reálně dosažitelného výkonu)
Vždy je důležitá odborná a srozumitelná interpretace výsledků testu do tréninku daného běžce.
Vital Praha – Centrum zdraví, pohybu a aktivního životního stylu nabízí komplexní služby pro všechny sportovce bez rozdílu kondice i výkonnosti. Jedná se o zátěžové a funkční testy, sportovní lékařské prohlídky, sportovní psychologii, výživové poradenství i fyzioterapii.
