HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pádler.cz

POSLEDNÍ DISKUSE

Vertikální superzážitek z dolomitské Marmolady!

Vertikální superzážitek z dolomitské Marmolady!

Náš redaktor Martin Mikloš si o víkendu  30. 6. 2018 zaběhl skvělý závod v italských Dolomitech spolupořádaných Čechy. Přečtěte si jeho osobní dojmy z ledovcového verticalu!



Když ke mně poprvé doputovala informace o možnosti účasti někoho z redakce na „nějakém šíleném vertikalu“ v Dolomitech, cítil jsem, že není co řešit. S upřesněním parametrů závodu (7,5 km / 1800 m+) a zjištění faktu, že akci spolupořádají Češi, bylo rozhodnuto definitivně. Jen najít parťáky, domluvit podrobnosti a na konci června vyrazit na jih. Marmolada Super Vertical je totiž závod, který si nechcete nechat ujít!

Dolomity nám ukazují svou nejvlídnější tvář

Po kotrmelcích s naší sestavou nakonec vyrážíme ve složení já a Haňa jako zástupci Beskyd, dále ostravský „princ“ Tomáš a brněnský triexpertcupový fantom Vlastík. Po pohodovém nočním přejezdu a povinné kávě v Canazei se ve čtvrtek ráno dostáváme do malebného, pod štíty dolomitských věží ukrytého, kempu La Marmolada, který už rok patří rodině Blanky Milfait. Té Blanky, která se ve světě proslavila svými marmeládami a vydala ze svých cest několik velmi čtených knih. A právě Blanka s manželem Pavlem stojí od letošního roku také za organizací závodu, se kterým mají do budoucna velké plány. Po celé tři dny našeho pobytu nás navíc přesvědčují, co znamená přátelskost a pohostinnost s velkým P. Vůbec celý česko-italský personál působí nezvykle kompaktně, mile a nic není problém. Že by vliv té luxusní přírodní krásy všude okolo?


 

Prohlédněte si i další fotografie k článku...


 

Závod startuje v sobotu v 9:30, do té doby jsme stihli dva lehké tréninkové výběhy a výšlapy. Přece jen závodit ve výšce nad 3 000 m n. m. by bez alespoň drobné aklimatizace nemuselo být moc příjemné. Často vzpomínám, že při našich dřívějších výstupech na alpské „čtyřky“ byla hranice 3 000 m n. m. z pohledu komfortu zásadní. Teď se navíc nebudeme šinout pomalu, ale půjdeme na krev rychlostí stovek výškových metrů za desítky minut.

Den D je tady a dostavilo se nejhezčí počasí za poslední dny! Je to klika, už ráno víme, že si užijeme azuro i famózní výhledy. Asi 150 nadšenců na startu, tedy naplněný limit pro tento závod, proslovy organizátorů, soustředění. To nakonec zcela rozseká Pavel, který hovoříc k davu do mikrofonu přejde z italštiny do češtiny a v předstartovní zdravici nás hecuje, ať těm špageťákům natrhneme (víte co).

Dvouhodinová cesta k nebesům

Start! Jde se na to, máme před sebou nějaké dvě hodiny, abychom se dostali z výšky 1 450 do 3 250 m n. m. Vzdálenost trati je nakonec po korekcích u ledovce uváděná jako 8,5 km a jedná se o její premiéru, protože v předchozích letech začínal závod mnohem výše. Nyní patří akce k těm nejtěžším vertikalům v Evropě! Čeká nás svah s průměrným sklonem 22.5%, přičemž první dva kilometry jsou mnohem mírnější, běhavější, takže sklon druhé části je ještě výrazně tvrdší…

Hned po startu se skupina rozbíhá tempem 4:30 na kilák, což samozřejmě nebude trvat dlouho. Chvilku slávy si užívá i Vlastík, který se svým oranžovým trikem září jako správný Predátor na samotném čele a ví, že co nenaběhne na úvodní „rovince“, to už v extrémním kopci bude těžko dohánět. Je totiž nutné říct, že už na startu byli všude okolo neskutečně vyšvihaní Italové, Rakušané či Španělé, až šla hlava kolem. Často se jedná o specialisty na vertikaly, ostatně prize money čekající na vítěze byly hodně vysoké! K vidění byly také speciálně zahnuté hole do stoupání, což pro nás byla velká novinka. Po pravdě, občas nás přepadl pocit, aby to z naší strany nedopadlo jako velký průser :)

 

Závod je v plném proudu, počasí luxusní, dva lehčí kilometry za námi a přichází první stojky. Svahy po loukách připomínajících dopadiště skokanských můstků střídá velké suťové pole (moréna) nad jezerem Fedaia. To jsou místa, kde ještě před pár desítkami let ležel ledovec. Na jeho torzo se však dostáváme záhy. U hrany ledovce je občerstvovací stanice (pro mě tak osvobozující!) a povinné nazouvání nesmeků či maček – bez nich by byl pohyb po ledovci utrpením. Síly samozřejmě ubývají a o nějakém pohodovém užívání si nemůže být ani řeč. Ostatně toto platí pro úplně jakýkoli závod, který jdete na plno. Je to dřina, pracovat musí i hlava a jde se krok za krokem. Na ledovci doslova. Ostré slunce vysává energii podobně jako každý odraz nohou do stále prudšího svahu. Na posledním kilometru vystoupáme hrubě přes 300 výškových metrů… Naštěstí se dostavují i krátké mžitky štěstí, takové to chvilkové uvědomění si, kde jsem, proč tam jsem, které navíc umocňuje periferní pohled po okolní kráse. Tu prostě vnímáte i s řezajícím potem v očích a nekonečně prázdnou softflaskou.

Cíl! Je to tam, poslední metry byly fakt očistec. Výška, ostré slunce a především tréninkové manko posledních týdnů mi to daly ke konci pocítit. Ale nedělám si iluze, že by to měl někdo jinak.  Vlastík, který se v cílové brance objevil jako 14. už se nahoře opaluje. Já nakonec beru 24. příčku a hned dvě místa za mnou dochází Tomáš. Spolu jsme to táhli celý závod, mohli prohodit pár slov a tím si navzájem trochu pomoct. Z TOP20 jsme vypadli na ledovci – nutno říct, že ke konci nás docvakly fakt skvěle šlapající mašiny!

V cíli měli, po vzoru ostatních závodů, ten nejlepší čaj na světě! Po zmátoření se opět soustředíme na sportovní průběh. Někde v tom dlouhém hadu dole na ledovci asi šlape Haňa. To ji fakt nezávidíme… Přichází ale za chvíli, udrží za sebou šlachovitého Itala s vizáží horského vůdce a ocitá se někde těsně za půlkou výsledkové listiny. Uff, máme to všichni za sebou a ta hodinka na vršku Punta Rocca je za odměnu!

Tady jsme rozhodně neskončili!

Kluci dolů sjíždí lanovkou (v ceně startovného!) s vidinou účasti ve večerním závodě kolem jezera Fedaia, tou dobou ještě netušíc, že se utopí v moři espress, piva a pohody v údolí. My s Haňou sbíháme po trase dolů. Konečně výhledy naplno, nikde nikdo, nádhera neskutečná! Dole probíhá vyhlašování vítězů a pozávodní pasta party. Nejrychlejším mužem byl Alex Oberbacher, jehož čas 1:25:07 je z říše snů. Největší aplaus zaplněného a sluncem zalitého kempu si vysloužila sympatická vítězka ženské kategorie Paola Gelpi. Náročný závod zvládla za 1:42:37!

Zážitky a zkušenosti balíme do batohů a jedem zpět. Co si budeme povídat, tenhle výjezd se fakt povedl! Už teď se nám hlásili další Češi, že příští rok chtějí na Marmoládě závodit také.

Pojedete i vy?

 

Kompletní výsledky: http://marmoladafullrunning.com/classifica-msv/

FB závodu: www.facebook.com/Marmolada-Super-Vertical-1438814369746493/

FB pořadatelů: www.facebook.com/CampLaMarmolada/


05.07.2018, Martin Mikloš


Diskuse


Blanka a její parta
Blanka a její parta

Ahoj ahoj ahoj, děkujeme ještě jednou za účast, zlikvidované zásoby grappy a milou společnost! Budeme se na vás všechny my všichni těšit za rok, a Mia Ronja pozdravuje Prince ze severu  :-) Do posledního jste byli nahoře na Hoře BORCI!

07. 07. 2018, 22:22:13

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze