HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Gulf Bank 642 půlmaraton: kulturně-závodní vložka při autostopu Kuvajtem

Gulf Bank 642 půlmaraton: kulturně-závodní vložka při autostopu Kuvajtem

Marek Žampach, dobrodruh, cestovatel a nadšený běžec si minulý rok zaběhl půlmaraton v Kuvajtu. Přečtěte si jeho zážitky a čím vším si musel projít, než se konečně dostal na startovní, respektive překročil cílovou čáru.

Pro začátek ztracené zavazadlo

Stojím v odletové hale dubajského letiště a pozoruji digitální ceduli s rozpisem odletů. Hledám ten svůj – let směr Kuvajt, směr Gulf Bank 642 půlmaraton. Tento závod jsem se rozhodl běžet v rámci své dobrodružné cesty autostopem po Arabském poloostrově. Dlouho jsem přemýšlel, proč má tento závod v názvu zrovna číslovku  642. Tolik prý podle organizátorů máme v těle svalů, které během závodu zaručeně rozhýbáme. Nevím, nepřepočítával jsem je.

Vyhledávám svůj let. K mému překvapení je zrušen z důvodů silných povodní v Kuvajtu. Věděl jsem, že tam mají nějaké deště, ale že by byly až takhle silné a pouštní město bylo pod vodou? Do závodu zbývají dva dny a já nemyslím, že se půlmaraton poběží. Přesto rychle píši e-mail organizátorům a žádám je o bližší informace. Večer přicházejí – počasí se umoudřilo a poběží se. Ve stejnou chvíli obnovilo provoz také letiště a já tak po téměř čtyřiadvacetihodinovém zpoždění sedím v letadle a letím směr Kuvajt. Nevím, co mě čeká. Uvažuji nad tím, jak může vypadat město den po velkých záplavách a hlavně – jak se v něm bude běhat?

Hned po příletu do arabské země jsem nucen řešit další zádrhel. Mé zavazadlo zůstalo v Dubaji. Nebyl by to až takový problém nebýt faktu, že obsahovalo běhačky, ve kterých bych rád zítra vyrazil na trať. Rozjíždí se téměř nekončící kolotoč zjišťování informací o mém batohu ale i marných pokusů a snah o jeho získání. Nakonec to po dlouhých hodinách vzdávám a přesouvám se do města vyzvednout startovní balíček. Pochybuji, že batoh dnes uvidím.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Půlmaraton ve funglnových (předražených) botách

Zázemí závodu je v krásném parku v centru města. Kombinace zeleně a vysokých mrakodrapů působí celkem magicky. Co mě překvapuje, je fakt, že včerejší povodně připomíná jen jedna nebo dvě kaluže nedaleko registrací. Nic jiného. Nerozumím tomu, ale nemám čas ani chuť se tím příliš zabývat. Raději se nechám unášet atmosférou závodu. Dávám se do řečí s několika běžci. Jsou tu Evropané, ale i místní Arabové ve svých tradičních dlouhých oděvech.

Pomalu se blíží večer a já musím vyřešit ještě jednu důležitou věc. Přesouvám se do obrovského Kuvajtského obchoďáku s úmyslem koupit běžecké boty. Závodit v nevyzkoušených nových botách není ideální, nic jiného mi však nezbývá. Jsem rád, že vůbec poběžím.

Nákup bot v této velice drahé zemi je něco, co bych si rozhodně nechal ujít. Stojím před sportovní prodejnou a přemýšlím, zda mám opravdu utratit takový balík peněz za boty, které mi vlastně ani pořádně nesedí. V poslední naději chci ještě jednou zavolat na letiště a ověřit stav batohu. Z mého telefonu se ale bohužel nemohu dovolat. Oslovuji jednoho místního a ptám se, zda bych mohl využít jeho telefon. V rychlosti mu líčím svůj příběh a on najednou vytahuje z kapsy bankovku a dává mi jí. Díky silné kuvaitské měně to je opravdu hodně peněž a já ji nejdříve nechci přijmout. Kuvajťan se ale usměje a řekne mi, ať si za část koupím něco dobrého po závodě (asi vypadám dost hladově) a za část si zajedu na letiště ověřit stav mého batohu osobně. Nakonec mě obejme a odejde. Jeden ze super zážitků, kterých bylo na arabském poloostrově plno. Darované peníze jsem použil na pokrytí části ceny běžeckých bot.

Mezi mrakodrapy po širokých silnicích

Další den přicházím na start s asi dvouhodinovým předstihem. Překvapuje mě fakt, že zde nejsou žádné šatny ani úschovna batohů. Organizátoři mi to zdůvodňují tím, že každý závodník určitě přijel vlastním autem a tak si své věci může nechat tam. V Kuvajtu totiž jezdí všichni všude autem. Všichni, až na mě. Já na start závodu přijel autostopem. Nakonec nechávám své skromné cennosti u ochranky nedalekého obchoďáku a po krátkém rozběhání a protažení se jdu postavit na start. Je zde narváno. Kromě mého půlmaratonu se tu běží pětka, desítka i plný maraton. Vedle mě stojí Asiatka, která běží již svůj 130. maraton.  Na poznání závodníků v mém okolí mám poměrně hodně času, protože nás organizátoři nechávají asi 45 minut čekat na startu, což v tlačenici, která zde panuje, není úplně příjemné. Rozehřáté svalstvo zase zatuhne. Alespoň, že počasí je příjemné. Panuje zatažená obloha s ideální běžeckou teplotou.

Přibližně kolem 8:15 zazní startovní výstřel a masa asi 5000 lidí se vydá do pohybu. Po výběhu ze startu nás čeká průběh velkým krytým tržištěm. Pokřikují na nás prodejci zeleniny, ryb a dalších věcí. Tato úvodní část závodu rozhodně patří k těm nejzajímavějším a nejexotičtějším. Nasávám arabské prostředí a pokračuji dále. Bazar vystřídají mrakodrapy a široké silnice. Atmosféra na trati je parádní a žene běžce vpřed. Pomalu se vracíme k obchodnímu centru Souq Sharq, kde závod začínal a míříme k vysokým Kuvaitským vodárenským věžím. Proběhneme kolem této krásné dominanty a dostáváme se do poslední fáze závodu. Nové boty mě začínají celkem tlačit, je nejvyšší čas doběhnout. Poslední desítky metrů vedou po měkoučkém červeném koberci, lemovaném vlajkami všech účastníků. Hledám tu naši. Než si stíhám uvědomit, že je na ní něco špatně a vlaje obráceně červenou barvou nahoru, už mi kolem krku visí krásná a poměrně těžká medaile. Kuvaitský Gulf Bank 642 half marathon je úspěšně za mnou.

Celý závod byl pro mě velkým zážitkem, který si rád zase někdy zopakuji. Tentokrát ale doufám, že ve svých botách. Mimochodem batoh jsem získal zpět až v České republice asi týden po závodě.

Pokud by někdo měl zájem si podobný závod zaběhnout je potřeba si připravit 15 Kuvajtských dinárů za půlmaraton a 22 za celý maraton, což je v přepočtu něco přes 1000 Kč za poloviční trať a o trochu více za plný dvaačtyřiceti kilometrový zážitek. V případě maratonu bych s registrací neváhal. Asi měsíc před startem, kdy jsem se registroval na závod já, byl již vyprodaný a tak jsem musel vzít zavděk alespoň kratší tratí. V diáři si pak zaškrtněte datum 16. listopadu, kdy závod pro letošní rok startuje.

Přidejte se k diskuzi

Odpovídáte na komentář: