Zkušený běžec, který nás několikrát reprezentoval na zahraničních šampionátech v trailovém běhu a ve skyrunningu a má řadu pódiových umístění z domácích mistrovství. Jirka Petr je hlavně univerzální běžec, který umí na silnici, v terénu i vysokých horách na tratích od 10 km až po sto mil. Letos v létě si splnil jeden z běžeckých snů a postavil se na start královské stomílovky okolo Mont Blancu (UTMB), a i přes zdravotní problémy, které provázely jeho trénink, se mu podařilo závod dokončit se ctí. S Jirkou jsme probrali nejen jeho zážitky z tohoto závodu, ale i jeho trénink a plány do další sezóny.
Jirko, máš za sebou během 3 týdnů dva dlouhé a velmi náročné závody. Pojďme nejprve k tomu prvnímu, UTMB. Vím, že ses na start postavil i přesto, že příprava na něj nebyla ze zdravotních důvodů ideální. Jak jsi za takových podmínek spokojený se svým výkonem?
Mým hlavním cílem bylo závod hlavně dokončit. Celou dobu jsem měl vzadu v hlavě červíčka, který vzbuzoval obavy, abych nemusel závod předčasně ukončit vinou zdravotních problémů. Samozřejmě jsem měl i ambicióznější plán v podobě výkonu pod 25 hodin s doběhem za světla, což se bohužel nepovedlo, ale zase tolik to nemrzí. Na vině mohly být i těžké podmínky v noční části závodu.
Jak se Ti líbila trasa a atmosféra závodu?
Atmosféra na UTMB je po celý týden neuvěřitelná, tolik nadšených lidí z celého světa, ta energie by se dala přehazovat vidlemi… Všechny ty tisíce sportovců, místní tím závodem žijí, neskutečně to prožívají a výsledkem jsou další tisíce lidí podél trati, kteří fandí a dávají najevo respekt naprosto všem. To tě neskutečně pozitivně nabije. Vše graduje královským stomílovým závodem, a to už je atmosféra skoro extatická. Musí se to prostě zažít.
Už třikrát jsi startoval na CCC. Kdybys měl porovnat tyto dva závody co se týče trasy, atmosféry atd., jak bys je porovnal? Jaká z tras Ti sedí lépe a proč?
Na CCC jsem startoval již třikrát (poprvé v roce 2013) a jednou jsem bohužel závod vzdal. Stokilometrové CCC je samozřejmě kratší závod, svým způsobem asi o něco jednodušší, ale zase o to rychlejší. Nicméně oba závody svou trasu kopírují a oba jsou tedy krásné. Na CCC jsem asi nejvíc kvitoval, že odpadá (pro ty rychlejší) noc na trati. Startuje se ráno a celý den vás pak provází neskutečné výhledy na okolní hory. Na UTMB startujete večer a máte před sebou opravdu dlouhou a těžkou noc. Atmosféra je na obou závodech fantastická. Nedokážu říci, zda mi sedí více ta či ona trať, ale potenciál z hlediska lepšího výsledku u sebe vidím spíše na delší stomílovce. Ale bude to chtít ještě na sobě trochu zapracovat (úsměv).
Jen tři týdny po UTMB jsi stál na startu na nejdelší trase Julian Alps Trail Run by UTMB. Jak bys zhodnotil tento závod?
Běžet tři týdny po extrémně náročném UTMB další těžký horský závod je pochopitelně sázka do rizika, kdy tělo a hlava ještě prostě nemohou být stoprocentní. Do Julek jsme však měli s rodinou předem naplánováno jet, je to naše srdcová destinace a nevynecháme příležitost strávit tam vždy alespoň týden či dva v roce. Já jsem původně v plánu závodit neměl, ale po UTMB jsem se cítil relativně dobře, a tak jsem se nechal zviklat. Cílem bylo atakovat TOP10 a v ideálním případě zvítězit v mé věkové kategorii, a získat tím pádem přímou pozvánku na UTMB 2026. To se nepovedlo, kvůli potížím s žaludkem jsem doběhl až 25. a bral „jen“ bronz“ v kategorii 45+.
Jak se Ti líbila trasa ve Slovinsku?
Trasa je určitě krásná se scéničtější a atraktivnější druhou půlkou. Tu první totiž odběhnete v noci. Po ranním výstupu úchvatným skalnatým kuloárem na nejvyšší vrchol na trase – horu Stol, se před vámi otevře krásný pohled na celý hřeben Karavanem, údolí Bledu, kopce nad Bohinjským jezerem a majestátní vrcholy Julských Alp. Za to stojí se tam vydrápat!
Co bys doporučil někomu, kdo by se chtěl připravit na závod o délce nad 100 km? Co zařazuješ Ty a myslíš, že k naběhání objemu pomáhají i doplňkové sporty?
Nejsem trenér a můj způsob tréninku určitě není profesionální a ideální. Samozřejmě ale platí základní princip, že je třeba nejdříve naběhat mnoho a mnoho tréninkových kilometrů, a na to jeden rok nestačí. Ke stovce a delším závodům se musíte „proběhat“ přes objemový trénink a zkušenosti sbírat nejdříve na kratších závodech. Tam postupně pochopíte, jak vaše tělo reaguje na vyčerpání, naučíte jej i hlavu fungovat lépe a připravit se na těžší závod. Určitě je vhodné vyhledávat pro trénink spíše kopcovitý terén a zaměřit se v tréninku i na specifické disciplíny, jako jsou technické a dlouhé seběhy, nebo naopak dlouhá stoupání za použití holí. Pro mě ideální doplňkový sport představuje cyklistika, na kole jezdím poměrně hodně přes léto, ale i v zimě na trenažéru. Doporučil bych plavání jako dobrou kompenzaci a regeneraci, ale sám plavat nechodím (smích).
Jaké máš plány na zbytek letošní sezóny?
Přiznám se, že teď se cítím hlavně děsně unavený a nějakou dobu nebudu na žádné závody myslet. Nejdůležitější je pro mě nyní dát se zdravotně do pořádku. Pak se začnu těšit na tradiční podzimní a zimní krátké krosové závody a určitě se zajedu párkrát pozdravit s klukama z Beskyd na Lysacup. Nic velkého však pro tento rok již v plánu nemám.
Co plánuješ do příští sezony?
Plánů je mnoho a kalendář budu teprve plnit, ale určitě sezónu odstartuji v lednu na LH24 a pak se uvidí. V plánu mám ISTRIA 100 by UTMB, v červnu poběžím LAVAREDO by UTMB a určitě mám chuť zaběhnout si zase něco u nás a nebo na Slovensku. A pak snad UTMB. Ale ono toho bude asi více, jak se znám. Snad budu zdravý a běhání mě bude pořád bavit, to je největší cíl pro příští rok.
