HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Julie Rampírová – jednou bych chtěla stát po boku světové skyrunningové špičky

Julie Rampírová – jednou bych chtěla stát po boku světové skyrunningové špičky

Mladá skyrunnerka Julie Rampírová, nová členka týmu Salomon-Suunto, ve sportovním prostředí vyrůstala. Každý milovník Beskydské sedmičky si jistě velmi dobře pamatuje její maminku Kláru Rampírovou, která se nejednou blýskla na největších ultra horských závodech. Julie jde pomalu v jejích stopách, hory miluje ve všech podobách. Jak se k běhání dostala, co dělá mimo sport a kam by to jednou ráda dotáhla?

Lyže jsem měla na nohách prakticky hned po tom, co jsem se naučila chodit

Julie, víme o Tobě, že jsi všestranně zaměřená, jezdíš na skialpech, lezeš, běháš, lyžuješ,… Jak ses ke sportu dostala?
Ve sportovním prostředí jsem vyrůstala, oba mí rodiče byli a stále jsou velcí outdooroví nadšenci a horalové. Nikdy jsme pro ně s bráchou nebyli překážkou, ale spíš výzvou, jak si dobrodružství užít společně. A tak nás všude tahali s sebou. Na skály, pod stan, na kola, vodu nebo dlouhé horské túry. V zimě byli rodiče prakticky každý víkend na skialpech, po našem narození se toho ale nechtěli vzdát, a tak nás jednoduše tahali uvázané za sebou na běžkách. Lyže jsem měla na nohách prakticky hned po tom, co jsem se naučila chodit. Tehdy mi vůbec nedocházelo, jak výjimečné dětství jsme měli a kolik nás toho rodiče už ve velmi raném věku naučili. Takže ke sportu jsem se nemusela nijak dostávat, vyrostla jsem v něm.

Prošla jsi nějakou atletickou přípravou, nebo jsi rovnou začala běhat a lyžovat v horách?
V první třídě mě rodiče přihlásili do oddílu běžeckého lyžování. Ze začátku to byla spíš hra, s přibývajícími roky a úspěchy na republikových závodech jsem se ale dostala do reprezentační skupiny. Jako nejmladší a jediná holka jsem často trénovala na horách sama a daleko za skupinou, kolikrát za krutého počasí, a domů se pravidelně vracela za tmy. Každý rok jsme v rámci zpestření sezóny vyráželi na známý silniční závod Hornická desítka, kde jsem pravidelně porážela všechny místní atletky. Trenér Frýdecko‑Místeckého oddílu Josef Nejezchleba mě pravidelně lákal, abych se k nim přidala a začala se věnovat běhům na dráze. Bylo mi 14, chtěla jsem kamarádky, a ne se jen dřít na horách s partou kluků, kteří mě brali jako tu malou holku, na kterou se musí vždycky čekat. A tak jsem začala závodit za TJ Slezan Frýdek‑Místek. Kvůli atletice jsem později i změnila střední školu a dostala se do oddílu SSK Vítkovice. S přibývajícím časem a stovkami kilometrů odběhaných na tartanu mi ale hory začaly chybět, a tak jsem často tajně bez vědomí trenéra vyrážela po škole trénovat do hor. Postupně ale musela pravda vyjít najevo a já pak mohla konečně s klidem pověsit tretry na hřebík a vrátit se zpět tam, kam mě to táhlo.

Na který sport se nejvíc zaměřuješ a co tě nejvíc baví?
Jsem hlavně běžec, ale velkou část tréninků absolvuji i na silničním kole. Taky mě baví rychlé výstupy ve vyšších horách, jako jsou Alpy nebo Tatry, kde už to chce mít i určité zkušenosti s lezením. V zimě se snažím co nejdříve splnit zkoušky, a pak už jsem prakticky jen na skialpech. Můžu na nich odtrénovat velké objemy bez větší zátěže na klouby a dát tělu na nějakou dobu odpočinout od běhu. O to víc se pak těším, až zase na jaře nazuji tenisky.

Kde nejčastěji trénuješ?
Přes všední dny jsem v Olomouci, kde studuji. Není to úplně ideální místo na trénink horských běhů, ale snažím se alespoň využívat rovin na rychlé tempové běhy nebo úseky na dráze. Každý čtvrtek pak hned balím kufry a vracím se domů do Beskyd nebo za přítelem do Hostýnských vrchů. Tady máme naštěstí kopce v dosahu pár minut.

LH24

Vysněné mám Sierre‑Zinal, Dolomyths run nebo třeba Marathon du Mont Blanc

Vloni ses zúčastnila juniorského MS ve skyrunningu. Plánuješ se této disciplíně víc věnovat? A jaké byly tvé skyrunningové začátky?
Určitě ano, mám ráda trasy s velkým převýšením v technicky náročném terénu. Což je i do jisté míry definice skyrunningu. Můj první závod tohoto typu byl Ještěd skyrace, to mohl být rok 2016? Mamka se o něm zmínila den předem při tréninku kopců, znělo to až moc lákavě, a tak se ještě ten večer vyráželo do Liberce. Přenocovaly jsme v autě na parkovišti v místě startu. Byl to docela punkový výlet, trenér v atletice o tom samozřejmě nic nevěděl. Navíc se mi tehdy podařilo zvítězit. Tam se ve mně poprvé začala rodit myšlenka, že bych definitivně opustila atletický ovál.

Jakého sportovního výsledku si nejvíc ceníš?
Loňský rok jsme s přítelem zvítězili ve velké konkurenci skvělých běžců na extrémním zimním závodě LH24. Už jen kvůli samotné náročnosti tratě a možnosti probojovat se závodem společně to pro mě bylo jedno z nejkrásnějších vítězství. Jako velký individuální úspěch si považuji prvenství na Jesenickém půlmaratonu, na skialpech pak vítězství na Mistrovství ČR v juniorské kategorii.

Jakých závodů by ses chtěla zúčastnit, máš nějaký sportovní cíl?
Každé léto teď trénujeme v Alpách, zamilovala jsem si Dolomity, údolí Zinalu, Chamonix… A tak jsou na mém vysněném seznamu právě závody jako Sierre‑Zinal, Dolomyths run nebo Marathon du Mont Blanc. Všechna tato místa jsme měli možnost procestovat. Postavit se na startovní čáru v takto nádherné krajině po boku světové skyrunningové špičky by pro mě bylo skutečně splněným snem.

A jaké je tvé oblíbené místo pro trénink a oblíbený závod, kam by ses chtěla vrátit?
Taková srdcovka jsou pro mě Vysoké Tatry – klenot nabízející nespočet možností na tréninkové „vyblbnutí“. Ať už je to běhání po malebných chodníčcích v hlubokých údolích, zdolávání majestátních vrcholů, přelézání rozeklaných hřebenů, nebo zimní skialpové přechody a sjezdy příkrých sedel… vždycky si odtamtud přivezu velmi silné zážitky. Ze závodů se mi moc líbil loňský Jesenický půlmaraton. Malebná hřebenovka s krásnými výhledy, parádní organizace a fajn lidi. Určitě bych se tam chtěla znova podívat.

Saomon Baba Kamzík

Někdy bych si přála být trošku větší flákač

Studuješ fyzioterapii, jak zvládáš skloubit trénink se studiem? A trénuješ nějak systematicky, s trenérem, nebo dáš spíš na své pocity a zkušenosti?
Naučila jsem se svůj čas využívat co nejefektivněji. Někdy je to pravda trošku na hlavu, v zimě jsem často jezdila v půl šesté ráno na cyklotrenažéru ve sklepě našich studentských kolejí a na řidítkách měla učebnici anatomie. Ale když chce člověk zvládat dobře sport i studium, musí prostě zatnout zuby. Někdy bych si přála být trošku větší flákač a tolik to neřešit, umět si více odpočinout. Učila jsem se od skvělých trenérů prakticky od svých sedmi let, což mi dalo dostatek zkušeností, abych si teď mohla tréninky plánovat sama. Je možné, že pod vedením trenéra bych třeba dosahovala lepších výsledků. Ale kvůli tomu to nedělám. Potřebuji, abych ze sportu měla hlavně radost a cítila svobodu. Být pod tlakem tréninkových plánů a představ trenérů už prostě není nic pro mě.

Jak řešíš výživu při tréninku a před závody? Máš nějaké osvědčené jídlo, které si před závodem dáváš?
Snažím se hlavně poslouchat svoje tělo, jíst na co mám chuť, co mi dělá dobře a co zrovna uvaří v menze. Nějak zásadně stravu neřeším, myslím si, že je důležitá pestrost. Co se týče porcí, velký vliv má na mě náročnost tréninkového dne. Když mám volno, jím docela jako člověk, když se ale například vrátím po čtyřech hodinách z kola, nemám problém vybílit celou lednici. Před závody si pak dopřávám více sacharidů a uberu na mase a bílkovinách obecně. Během závodů mi často bývalo špatně od žaludku, zkoušela jsem různé předstartovní snídaně, ale nakonec se obyčejný chleba s máslem a marmeládou či sýrem ukázal jako nejlepší volba.

A co regenerace po trénincích a závodech, co jako budoucí fyzioterapeutka praktikuješ?
Každý den věnuji dostatek času strečinku a rolování na masážním válci. Snažím se pravidelně chodit plavat, donutit se je pro mě ale velký psychický boj. Nejsem zrovna vodní tvor. Čas od času si dopřeju i saunu nebo masáž. Ale rozhodně bych na regeneraci mohla více zapracovat.

Od letoška jsi nově členkou Salomon-Suunto teamu. Změnilo se tím pro tebe něco? Jak jsi s produkty spokojená? Je nějaký, na který nedáš dopustit?
Salomon-Suunto team mi zajistil skvělou materiální podporu, díky které je má tréninková příprava mnohem snazší. S produkty jsem maximálně spokojená, každý se prakticky hned stal mým oblíbeným kouskem ve skříni. Vyzdvihla bych určitě nové boty Salomon Sense Ride 3 – pohodlná, ale zároveň pevná tréninková bota s dobrým tlumením. Ideální na dlouhé tréninky v kopcích. Taky téměř na každý běh i kolo v tomto jarním aprílovém počasí beru lehounkou nepromokavou bundičku Lightning Race WP. Zachránila mne už při nejednom lijáku. 

Jaké jsi měla plány na letošní sezonu a změnily se nějak v důsledku pandemie koronaviru?
Z domácích závodů jsem měla v plánu účastnit se série Salomon Golden Trail Series. Vše pak mělo směřovat k juniorskému mistrovství světa ve skyrunningu v italském Gran Sassu. Jako spousta dalších jiných závodů se ale i mistrovství přesunulo na příští rok. Snažím se to brát pozitivně, alespoň mám ještě dost času zapracovat na svých slabých stránkách. 

Vždycky mě fascinovala maminčina obrovská houževnatost a nezlomnost

Co děláš nejraději ve svém volném čase?
Volného času mám poměrně málo, a tak se ho snažím co možná nejvíc věnovat své rodině a partnerovi. Taky si ráda odpočinu u vaření a pečení nejrůznějších dobrot nebo si čtu zajímavé knížky ze svého oboru. 

Tvoje mamka Klára je několikanásobná vítězka Beskydské 7. Je pro tebe vzorem a plánuješ později také zkusit nějaké delší tratě?
Díky mamce jsem se vlastně k horským běhům dostala. Vždycky mě fascinovala její obrovská houževnatost a nezlomnost. Snad jsem po rodičích zdědila i určité vytrvalostní predispozice, přece jenom mamka vyhrávala všechny ultra, na kterých se objevila, a taťka zdolával sedmitisícové vrcholy a několikadenní horské výpravy. Rozhodně bych si nějaký dlouhý závod jednou chtěla vyzkoušet, ale myslím, že na to ještě nemám věk a naběhané kilometry v nohách. Na takové vzdálenosti si tělo musí postupně zvykat.

Chodíte s mamkou občas společně trénovat a řešíte doma hodně běhání? Neplánujete s mamkou nějaký společný závod?
Dříve jsme spolu trénovaly poměrně často, podařilo se nám i zvítězit na LH24. Poté, co jí však v závodění zastavila komplikovaná borelióza, věnuje většinu času své permakulturní zahradě a pohodovému toulání po horách se spacákem a pejskem. Vidím, že jí to dělá radost, a to je hlavní. A mně vlastně taky, čerstvý salát s domácími rajčátky po tréninku je k nezaplacení.

Čemu by ses chtěla do budoucna věnovat ve sportu i v profesním životě?
Co se týče běhání, plánuji prozatím zůstat u středních svižných tratí typu skyrace, případně si zkusit i nějaký ten běh do vrchu. V horolezení mám v plánu načerpat co možná nejvíce zkušeností a splnit si pár alpských a tatranských snů. A pokud se zadaří, mohla bych se příští zimu i podívat na Světový pohár ve skialpinismu, což by byla skvělá zkušenost. Ve své budoucí profesi bych si ráda vyzkoušela spolupráci s nějakým sportovním oddílem, později si i otevřela svou vlastní praxi, a mohla pomáhat lidem k pohybu bez bolesti. 

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: