Několikanásobný mistr republiky v juniorské i dospělé kategorii, medailista z mistrovství světa v běhu do vrchu v Argentině. A taky skromný kluk z Jablunkova, který rád běhá po beskydských kopcích, už řadu let trénuje pod Janem Kervicerem a sám má zkušenosti s tréninkem mládeže.
Marku, kdy jsi s běháním začínal a kde?
S běháním jsem začal už poměrně brzy, někdy když mi bylo kolem 6 let, a bylo to v Dolní Lomné v klubu běžkařů, ale já tam chodil jen běhat. Tak to pokračovalo do mých 9 let, pak jsem přešel do klubu 1. Běžecký Jablunkov, kde jsem měl trenéra – Petra Tvrzníka. S tím jsem trénoval zhruba do svých 19 let. Za 1BJ jsem pak samozřejmě dál běhal některé závody, ty běhám do teď, ale trenéra jsem už měl v Olympu v Praze – Jana Kervicera. Samozřejmě jsem v mládežnických kategoriích běhání nebral příliš vážně, byla období, kdy jsem třeba pár měsíců vůbec nepřišel na trénink. A pokud bych měl říct, kdy jsem jakože fakt začal běhat, bylo by to od mých 17 let.
Věnuješ se především běhům do vrchu, ze kterého máš několik titulů mistra ČR a dokonce i medaile ze světových akcí. Čím tě tato disciplína uchvátila a proč zrovna vrchy?
V mládežnických kategoriích jsem běhal hodně na dráze, ale občas jsme měli i nějaký závod do vrchu, a už tehdy mě ty závody v terénu začaly bavit víc. Asi největší vliv na to pak mělo to, že s námi v Jablunkově začal běhat Tomáš Lichý, který už byl v té době ve vrchařské reprezentaci. Rád říkám, že to bylo tím, že byl starší, ne proto, že bych já byl tak slabý (smích), a on mi vlastně ukázal tu cestu, že i já se můžu dostat do reprezentace v horských bězích. Asi bych na to časem přišel sám, ale trvalo by to možná o rok nebo dva déle. Pak jsem měl období, kdy jsem kombinoval dráhu, kros a vrchy. Ale stejně mě pořád víc bavilo trénovat v přírodě a na dráhové závody jsem se vůbec netěšil, takže od roku 2021 už běhám – až na pár výjimek jen v mimo dráhu.
Kterého výsledku si ty sám nejvíc ceníš?
Určitě třetího místa na MS v běhu do vrchu v Argentině 2019, ale v top 11 na světě jsem byl v dospělé kategorii vlastně celkem 3x, takže si cením všech tří výsledků. Pak ještě že jsem reprezentoval i na dráze na ME U23, běžel jsem evropský pohár na 10 000m, kde v A běhu běžel i legendární Mo Farah (já byl v B, ale kdybych zaběhl lepší čas, tak jsem vyhrál), dále 23. místa na ME U23. A určitě si cením každé medaile z MČR, celkem jsem napočítal, že jich mám 22.
Jak vypadá tvůj běžný tréninkový týden? Mohl bys nám popsat specifika přípravy na běhy do vrchu?
Možná bych uvedl běžný tréninkový týden za období 2017–2024, letos jsem hodně i vlivem zranění a pracovních povinnostízvolnil. Kdybych se měl bavit o pro mě ideálním udržitelném tréninkovém týdnu, bylo by to cca 120–150km týdne s cca 3 000-5 000 nastoupanými metry. Samozřejmě jsem někdy dával 180 km a více, ale to už bylo na hraně zranění, protože to nebyl jen jednoduchý klus, ale i rychlé fáze. V tom ideálním týdnu si představuju tak 3–4 rychlostní tréninky (úseky), kdy dejme tomu 2x úseky po rovině (např. na dráze kombinace úseku do 1 km, pak nějaké 10x1km, nebo 5x2km v přírodě, 1x tempový běh 8–10km, 1x úseky do kopce např. 10x5min nahoru cca 8% sklon. Někdy jsem běhal i vícekrát týdně i denně rychlý/těžký trénink. Pak v ideálním týdnu dvakrát delší horský běh 20-30km, a zbytek lehčí klusy po rovině nebo jen úplně lehké kopce třeba s jen 400 m převýšením.
To je dost slušný objem a hodně kvality k tomu. Jak jsi to zvládal uregenerovat?
Neměl jsem každý týden takový, ale myslím si ,že ze tří čtvrtin ano (pokud jsem nebyl zraněný nebo nemocný). Taky jsem byl vlastně profesionál, mohl jsem myslet jen na běh, hodně spánku, regenerace apod. Studoval jsem jen VŠ a nemusel chodit do práce, takže se to dalo, ale samozřejmě tak jednou za sezonu jsem měl nějaké zraněnÍ, třeba s dvoutýdenním výpadkem. A Hlavně mě to baví, takže jsem neměl problém to naběhat.
Kromě vrchů máš ale zaběhnutý pěkný čas i na půlmaratonu – před 3 lety jsi skončil 3. na MČR v Pardubicích. A velmi kvalitní čas máš i na desítce (30:18). Zaměřuješ se i na tyto závody, nebo je máš jen jako zpestření v rámci přípravy na horské běhy?
Asi jsem byl vždy vrchařem, ale měl jsem hodně rychlostních tréninků a běhal jsem i dráhu, silnici a kros, takže nevím, jestli to bylo zpestření, ale ten trénink na rovinu jsem z nějakých 70 % celkového objemu měl, zbytek byla spíše specializace na kopce. Některé týdny to třeba vyloženě byla rovina a některé týdny to zase naopak byly jen vrchy. Měl jsem i zmíněné reprezentace na dráze a mám i docela dobrý osobák (8:14) na 3 000 m. To by se asi bez té rychlosti nedalo takhle zaběhnout.
Lákají tě do budoucna delší tratě – dlouhé horské běhy, nebo třeba silniční maraton?
Lákají, už jsem viděl ten maraton na letošek, ale nakonec to nějak nevyjde, tak třeba za rok, to bych chtěl možná i ty dlouhé horské běhy. Už jsem přemýšlel nad B7, třeba v budoucnu.
Jak jsi zmínil, již delší dobu spolupracuješ s panem Kervicerem. Jak vaše spolupráce probíhá? Píše ti plány, nebo spolu tréninky jen konzultujete? A účastníš se někdy skupinových tréninků v Praze?
Ano můj trenér je Jan Kervitcer. Když jsem bydlel v Jablunkově, většinou jsme si před těžkým tréninkem volali a konzultovali průběh tréninku na dálku, třeba i 3x a více týdně. Když jsem s ním byl na soustředění nebo v Praze na společném tréninku, konzultovali jsme plán osobně a tréninky mi stopoval. Teď čerstvě bydlím v Praze a mám tedy v plánu chodit na společné tréninky pravidelně, tj. 3x týdně, a tím pádem si méně voláme. Pan Kervicer mi hodně sedí osobnostně i typem a stylem trénování, razí heslo, že běžce běh musí hlavně bavit.
Je pro tebe velká změna přestěhování do Prahy? Nechybí ti beskydské kopce?
Praha a Beskydy jsou velký rozdíl, ale popravdě bydlím hned u Šárky, kde se dá vyběhnout i mimo Prahu a dobrá je dostupnost i do Stromovky, kde máme společné tréninky. Takže si myslím, že to není v Praze s tím během vůbec špatné. Tak dvakrát v měsíci jezdím do Beskyd a tam si ty kopce užiju až až. Takže zatím mi Beskydy vyloženě nechybí, přece jen tam docela často pořád dojíždím.
A obecně běháš raději sám, nebo ve skupině? Kde nejradši trénuješ?
Asi bych nejraději běhal ve skupině, ale ne vždy je to možné a taky někdy mám vyloženě chuť si zaběhat sám. Oblíbené místo, že bych chtěl pořád točit jednu trasu nemám, ideální je pro mě být mimo civilizaci, abych nemusel třeba čekat na přechod silnice apod. Takže nejraději trénuji tam, kde to ještě neznám a nemám to oběhané, a je mi jedno kde.
V Třinci ses také věnoval tréninku mládeže. Jak ses k této práci dostal a jak tě to s dětmi baví?
Přípravky jsem trénoval jeden rok (2022–2023). Aktuálně se tomu nevěnuji, ale někdy v budoucnu bych se zase rád k tréninku mládeže vrátil – raději ale starší žactvo a výše. Byla to sranda a bavilo mě to, ale chtěl bych spíš trénovat někoho přímo na vytrvalostní běh, abych u nich viděl progres a jezdil s nimi na větší závody a podobně. Trénink s přípravkou je hlavně o tom, aby je to bavilo, hodně her a všechny disciplíny.
Co rád děláš ve volném čase, pokud ti nějaký zbude?
Vždycky se nějaký čas nejde. Kromě běhu mě baví cyklistika a asi všechny outdoor aktivity. Trávím čas s kamarády, koukám na seriály a samozřejmě rád cestuju. Tak jednou ročně podnikáme trekování v zahraničí s batohem z bodu A do B a taky jsme párkrát jeli jednosměrně na kole k nějakému cíli na více dní, např z ČR na Baltské moře nebo na Balaton. Doufám, že kamarády přemluvím na podobný plán i letos (smích).
Jaké máš závodní plány na letošní sezonu?
V lednu byly asi trochu větší, chtěl jsem běžet MS v horských bězích ve Španělsku, ale hodně mě teď brzdí zranění a loňskou sezonu jsem měl černý kašel, který trval taky hodně dlouho. Plány se mi tak změnily a pravděpodobně se nekvalifikuji, jestli vůbec teda kvalifikaci poběžím. Každopádně z mezinárodních závodů mám ještě domluveného Dolomitenmanna v září a na konci roku je MČR v krosu. A nějaká šance na nominaci vždycky je. A taky bych rá běžel nějaké silniční závody.
A máš nějaké dlouhodobé cíle či sny spojené s během, kterých bys rád dosáhl?
Asi hlavně jen jeden, aby mě to bavilo. Nikdy člověk neví, třeba se ještě někdy umístím v top 10 na světovém šampionátu, ale že bych to bral jako cíl, to asi ne.
