Moje zkušenosti s běžeckými botami ALTRA Lone Peak 5  

Moje zkušenosti s běžeckými botami ALTRA Lone Peak 5  

Miloš Smrčka běhá již 48 let, měsíčně nyní 400 – 500 km, na kontě má neskutečných 1700 závodů a nejvíce si cení pětinásobného vítězství na Mistrovství světa veteránů v běhu do vrchu nebo maratonského času 2:27:54.

Vybral jsem si běžecké boty Altra Lone Peak 5, červené. Můj výběr byl dán stylem běhu a prostředím, kde nejvíce běhám. Boty používám k tréninkovým delším běhům, délky 10 až 30 km. Běhám v okolí Říčan a delší trasy až do Voděradských bučin. Profil je zde vlnitý, terén střídavý od lesní asfaltové “magistrály”, přes široké šotolinové cesty až k lesním pěšinkám. Na začátku mé běžecké kariéry (před 48 roky) jsme měli k dispozici pouze látkové polokecky bez jakéhokoliv tlumení a jiných prvků. Na škvárové dráze jsme úseky běhali v tretrách. Časem jsem si postupně opatřoval kvalitnější obuv. Postupně byla možnost výběru různých typů běžecké obuvi s různými “vychytávkami” pro kvalitnější trénink a lepší ochranu končetin.

Vyzkoušel jsem různé běžecké boty od různých výrobců. Nikdy jsem se neorientoval podle výrobce, ale soustřeďoval jsem se na kvalitu (tuhost) podrážky a svršku. Je pravda, že téměř pokaždé při prvních kilometrech v nové obuvi jsem měl dobrý pocit. Pokaždé jsem musel měnit obuv z důvodu roztrhání svršku, zejména v ohybu u malíčku a po několika stovkách kilometrech jsem u všech bot prodřel vnitřek boty na patě. V botách ALTRA Lone Peak 5 jsem od 22. září k dnešnímu dni naběhal 870 tréninkových kilometrů v terénu.

Dojmy z prvních kilometrů byly trochu rozpačité, vzhledem k tomu, že boty mají rozšířenou špičku a nulový drop. Ale již při dalším běhu jsem si na tyto vlastnosti zvykl a běh byl příjemnější, protože prsty a přední část chodidla nejsou ničím tísněny. Jak jsem zvyšoval počet naběhaných kilometrů, tak si uvědomuji pohodlí při běhu. Širší špička mi vyhovuje také proto, že se mi chodidlo během let zvětšuje a rozšiřuje. V poslední době se mi ozývá také bolest v příčné klenbě chodidla levé nohy. Po běhu v botách s rozšířenou špičkou bolest není.

I přes moje běžecké začátky běhání v polokeckách nejsem zastáncem bosoběhání (maximálně výklus po závodě na trávě), ale nulový drop mému stylu vyhovuje. Nikdy jsem nepochopil kladný drop na běžeckých botách. Občas ještě boty vystřídám se staršími, hlavně při běhání opakovaných krátkých kopců, nebo krátkých rychlých úseků. Střídání různých běžeckých bot je podle mého užitečné. Při závodech používám co nejlehčí boty, případně také tretry.

Nedávno byla asfaltová magistrála lehce namrzlá. Při běhu jsme si uvědomil, že boty nekloužou, pokud to tedy nebyla zamrzlá louže. Předpokládám, že je to vlivem složení a kvality podrážky. Jeden problém jsem ale objevil. Při běhu v lesním terénu po neudržovaných stezkách, po kořenech apod., špička chodidla trochu “plave” v botě. Po naběhaných 870 kilometrech jsem na botách nezaregistroval žádné poškození svršku, vnitřní paty ani zásadní opotřebení podrážky.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: