Sport, podnikání a rodina. U Davida a Radka Procházkových se tyhle tři světy prolínají doslova každý den. Společně totiž stojí za rodinnou firmou O-RUN, která se specializuje na sportovní vybavení, oblečení i zakázkovou výrobu. Jejich přirozeným prostředím jsou hlavně orienťácké závody, kde je s jejich stánkem potkáte prakticky po celém Česku. Jak se ze sportovního koníčku stalo společné podnikání? Co všechno obnáší provoz rodinné sportovní firmy? Proč je to stále táhne na sever Evropy? A co mohou nabídnout i neorienťákům?
Když se řekne orienťák, většina lidí si představí mapu, buzolu a běhání po lese. U vás se z něj ale nakonec stal i základ rodinného podnikání. Byl pro vás orienťák láska hned od narození? A jak jste se k tomuto sportu vlastně dostali?
Radek: Nebyla, pro mě osobně to bylo spíš něco legračního… Poprvé jsem se s ním setkal při studiu učitelství tělocviku na vysoké škole. Orienťák jsme tam povinně šli na soustředění, a protože jsem odkojen na fotbale, hokeji, basketu, volejbalu a dalších míčových sportech, bylo to pro mě strašné a vlastně mě to vůbec nezajímalo.
Druhý krok už byl o poznání lepší. Bylo mi 37, syn David končil s fotbalem… ale původcem všeho byla dcera Klára, která dobře běhala, a kterou Béďa (šéf pardubických orienťáků Petr Klimpl) vzal na soustředění. Poté jsme s ní vyrazili na tři krajské závody a bylo to. Na jaře jsme už závodili všichni.
David: Vůbec ne, orienťák jsem vůbec nechtěl běhat, začal jsem jako poslední z rodiny, když mi bylo dvanáct. Předseda našeho klubu Petr Klimp, mě jednou uviděl na závodech, kde jsem byl jen jako divák z donucení a řekl mi: “Příště běžíš, přihlásil jsem tě”. Asi z nějakého strachu jsem ho poslechl. Zcela špatná motivace, ale jak moc jsem za to dnes rád.
Radku, jaké to vlastně je začít s orienťákem až v dospělosti?
Radek: Těžší, než jsem si myslel. Do teď mi chybí práce s mapou, kterou nedoženeš. Ale děti jsou motivace, a tak se jde naplno.
Davide, ty jsi byl dokonce i v reprezentaci a stále závodíš v elitní kategorii. Účastníš se i řady běžeckých závodů. Jak vypadá tvůj trénink a příprava na důležité akce?
David: Poslední tři roky, kdy máme dvě děti, tak už jen lovím falešnou formu. V ideálním případě něco odběhám a odlyžuju přes zimu. V sezóně se pak snažím mezi závody o dva tréninky a jeden klus. Z důvodů bolístek a asi větší zábavy běhám většinu tréninků ve vyšší intenzitě jen v lese mimo cesty. Tedy na hladký běžecký závod bych se už třeba letos určitě přihlásit nemohl. (smích)
Jak si vlastně můžeme představit vaši práci?
David: Jsme standardní, ale malá rodinná firma, která se specializuje na kvalitní sportovní oblečení a vybavení. Naše hlavní aktivity jsou přímý prodej na závodech, zakázková výroba pro kluby a firmy a máme samozřejmě i e-shop. A na to se vážou desítky činností s tím spojených. Takže v první řadě je člověk manažer i skladník a když je potřeba, tak sem tam třeba i poupraví kód, aby trochu vylepšil web.
Těch činností je opravdu hodně. Od business tripů a jednání ve Skandinávii, až po to balení krabic. Až odpovím na všechny otázky, připravím novinku na e-shopu, beru kompresor a jdu dofouknout pneumatiku u dodávky, aby mohly holky (tentokrát mám volno s dětmi) vyrazit s O-RUN stanem na další závody.
Vaším hitem je Bagheera Duffel bag. Proč bych ho měl mít taky?
David: Protože je to naprosto geniální parťák na sbalení věcí do každého prostředí a počasí. Na orienťáku mám pocit, že je to věc, kterou musíš mít. Ale Duffel má své využití i v běžném civilním a každodenním životě. Prostě kdykoliv, kdy převážíš nebo přenášíš věci a chceš je mít v bezpečí před vodou a jakoukoliv špínou.
Máte nabídku i pro ty, co třeba běhají nebo jinak sportují, ale s orienťákem zatím úplně nekoketují?
David: Jasně, cítíme se silní obecně v outdooru a aktivním pohybu v přírodě. V pohodě vybavíme sportovce i do fitka, na běžky a na další outdoorové sporty. Cyklistiku zase obstaráme hlavně přes zakázkovou výrobu. Do přímého prodeje se v tom vyhypovaném cyklistickém světe zatím úplně něženeme. Ale právě v té zakázkové výrobě oblékneme kvalitně i fotbalový, hokejový, nebo třeba bowlingový tým.
Hodně se zaměřujete právě na severské značky jako Bagheera, Mastarn, VJ či Barku. V čem vás sever tak inspiruje?
Radek: Od prvopočátku jsou v tom naše kořeny ve Falunu a znalost prostředí i produktů. Na to ale odpoví víc David. Já jsem zkrátka vždy chtěl, abychom byli tím, kdo umožní našim zákazníkům pořídit si originální značky ve vysoké kvalitě. Buď s naším výhradním zastoupením pro ČR, nebo jako vlastní originální a hlavně kvalitní brand O-RUN. Ten je pro nás nositelem širších možností pro klienty a spoluutváří tvář naší firmy.
David: Ta inspirace severem je u mě spíš v osobní a společenské rovině. Na severu mám rád klid, rozvahu, přírodu, v poslední době ale také rozhodnost a sebevědomí v klíčových oblastech naší současnosti. To vše společně s tím, že náš “obor” je reálně nejsilnější právě na severu a je tam z čeho vybírat. Proto nás to na ten sever prostě táhne. A ano, Radek má pravdu, že běhat severské závody za Falun a mít klíčového partnera z nedaleké Avesty je vlastně také důležitý faktor.
Vaše práce v O-RUNu se snoubí s vaším koníčkem. Není to občas těžké vybalancovat soukromý a pracovní život?
Radek: Je. Někdy je to v pohodě, někdy už je toho moc a půl roku chybí nějaký ten volný víkend. Bez podpory doma by to nešlo. I kvůli tomu, že moje žena Romča sama neběhá, byť si to samozřejmě zkusila, fandí nám a to prostředí zná.
David: Poslední dva roky se mentálně hodně peru s víkendy. Pořád bych je rád trávil na závodech, ale ideálně jen s dětmi a většinu času sezením na židličce a rozebíráním postupů s kamarády. Ale i když kromě víkendů pracuju i celý pracovní týden, mám přeci jen větší volnost od pondělí do pátku, to je zase celkem příjemné. Máme ale teď v O-RUNu skvělý tým a věřím, že příští rok nějaký ten víkend dostane hlavní roli i někdo mladší.
Pojďme do finále, co pro vás znamená orienťák?
Radek: Způsob života. Fajn lidi, sport a přírodu, které máme tak rádi. A taky podporu dětí, které je třeba dostat nebo udržet u sportu, který je i v dnešní hektické době baví.
David: Je pro mě jednou z těch nejdůležitější kotev v mém počínání, protože je to prostředí, ve kterém se cítím dobře. Cítím se dobře mezi orienťáky, cítím se dobře v lese, mám rád mapy, rád sportuju a někdy i rád závodím. A přesně to mi orienťák dává. Nemůžu navíc opomenout dobré kamarády a distingovanost orienťácké komunit