Dnes vám přinášíme rozhovor s Janou Cíchovou. Jana je v dnešní době nejlepší a nejuniverzálnější závodnicí v Nordic Walking v České republice. Dosahuje skvělých výsledků na 5, 10 i 21km tratích v tuzemské, ale i silné zahraniční konkurenci. V posledních letech absolvovala několik ultra závodů včetně B7. Je velkým vzorem pro své okolí – a to nejen ve sportovní rovině, ale i v té lidské. Její houževnatost, disciplína a pracovitost, stejně jako její laskavý a podporující přístup k lidem kolem je nesmírně motivující.
Jana na sobě neustále pracuje a posunuje se svými výkony neustále vpřed. 5 km umí jít v tempu pod 7 min/km. 10 km ve zvlněném terénu zvládne v tempu kolem 7:15 min/km, půlmaraton ujde za 2:33 hodin. Od loňského roku udělala obrovský posun ve svých výkonech díky skvěle sestavnému tréninkovému plánu. Není vždy jednoduché ho dodržovat, neboť tréninkové dávky jsou často hodně náročné, ale Jana je bojovnice. Pojďte se s námi podívat, jak se Jana k Nordic Walkingu dostala a co pro ni tento sport znamená.
Jani, kdy a jak ses dostala od běhu k Nordic Walking?
Bylo to po těžkém průběhu covidu, který moje tělo dost „zdevastoval“. Krátce poté přišla borelióza a já se potýkala s obrovskými bolestmi kloubů a svalů i s dlouhodobým vyčerpáním. Setkání s Nordic Walking byla vlastně dobře načasovaná náhoda – nebo popostrčení od vesmíru. Na jedné benefiční akci jsem se potkala s Jankem Vajčnerem a hned jsem tak skočila přímo do závodní podoby Nordic Walking. Na rozdíl od jiných jsem úplně přeskočila rekreační začátky. Moje první tempo bylo 8:10. Od té chvíle jsem hole začala brát jako běžnou součást života – díky nim jsem mohla aktivně sportovat a zároveň respektovat své tělo. Pomáhaly mi snižovat zátěž kloubů a krásně „narovnávaly“ celé tělo při pohybu.
Co nového ti do života Nordic Walking přinesl? Proč se věnuješ právě tomuto sportu?
Nordic Walking mi přinesl vytrvalost, o které jsem po nemoci ani nesnila. Naučil mě přemýšlet o koordinaci, efektivitě pohybu a zapojení různých svalových skupin. Začala jsem vnímat tělo, „duši“ i hlavu jako propojený celek. Hodně pracuji s dechem, sleduji, kdy se bolesti ozývají a kdy naopak pohyb funguje jako nejlepší lék. Fascinuje mě, jak je tělo učenlivé a jak fantastických výsledků dokáže dosáhnout – pokud k němu přistupujeme s respektem.
Jak se liší trénink na závody v Nordic Walking od běžeckého tréninku?
Na závodní úrovni je toho hodně podobného. Trénink si skládám podle toho, jaký závod mě čeká. Občas je to trochu horská dráha – během krátké doby se střídá desítka, půlmaraton i ultra. Musím tak současně budovat rychlost i vytrvalost. Abych měla trénink dobře koncepčně postavený, oslovila jsem trenérku, která je sama velmi úspěšná závodnice. Mám k ní naprostou důvěru.
Jak vypadá tvůj aktuální tréninkový plán?
Momentálně se připravuji na závod v Maroku v písku a na LH24, což je extrémní vytrvalostní závod. Můj trénink obsahuje různé intervaly, delší vytrvalostní úseky zaměřené na techniku, tréninky ve stoupání i občasný poklidný výběh nebo svižný výšlap na Smrk či Lysou horu. K tomu přidávám posilování, jógu a jízdu na kole – v té mám dnes díky Nordic Walkingu lepší výkonnost než dřív. A nesmím zapomenout na rest day – ten si opravdu užívám, protože je to pro mne odměna.
Jak často dnes zařazuješ do tréninku běh? Využíváš i Nordic Running?
Běhám jednou až dvakrát týdně, většinou intervaly. Zaměřuji se hlavně na kadenci a techniku. Paradoxně dnes běhám rychleji než dřív, protože díky Nordic Walkingu nad pohybem přemýšlím jinak. Nordic Running mám moc ráda při výbězích do hor, ať už na tréninku, nebo třeba na dovolené s manželem.
U Nordic Walking se posiluje horní polovina těla. Vnímáš to jako výhodu oproti klasickému běhu?
Rozhodně! Díky správné technice Nordic Walking skvěle posiluje ruce i horní část těla. Lidé si toho u mě začali všímat – dřív jsem měla ruce slabší. Samozřejmě chodím i do posilovny, ale Nordic Walking mi dává pevný základ. Po deseti či dvaceti kilometrech s holemi mám často pocit, že jsem právě odložila činky. Jen je to mnohem příjemnější než „železo“ v posilovně.
V posledních letech se věnuješ ultra závodům. Jak ti v nich pomáhají hole?
Hole mi umožňují rozložit výkon mezi nohy a ruce, takže zvládám dlouhé a náročné tratě bez zbytečné zátěže. Díky tomu je i regenerace po závodech rychlejší.
Urvat závod „hlava nehlava“ umí kde kdo. Ale urvat závod s respektem k tělu – to je podle mě umění.
Mnoho trailových běžců používá při delších bězích hole. Pomohla by jim správná technika Nordic Walking?
Určitě! Správná technika přináší velký užitek – lepší regeneraci, efektivnější výkon i podporu v těžkých úsecích. Ale je potřeba vědět, kdy a jak hole používat. Sama mám zkušenost z Lazové stovky, kde jsem si zlomila prst, protože jsem měla walkingové hole připevněné v nebezpečném místě trati a při pádu jsem je nestihla odhodit. Stálo mne to rok léčby a omezenou hybnost prstu. Od té doby hole v technických úsecích vycvakávám a používám je jako „trekovky“. Všechno je to jen a jen o zkušenostech. Kdo dělá ultra, ví, že prudké seběhy bolí víc než stoupání. A právě tam hole skvěle pomohou odlehčit kolenům a když je to potřeba, tak dodají pocit bezpečí, když je trať náročná. Ostatně, na závodě B7 mnozí závodníci sdělovali, že bez dobrých holí by závod zvládali daleko hůře.
Vzkaz všem běžcům:
Nordic Walking není jen pomalejší varianta běhu, ale plnohodnotný sport, který dokáže běžcům otevřít úplně nové možnosti. Díky technice zapojíte celé tělo, posílíte horní polovinu a přitom odlehčíte kloubům. Je to cesta, jak budovat vytrvalost, rychlost i sílu – a přitom neztratit radost z pohybu.
Ať už běháte desítky kilometrů týdně, nebo si jen občas vyběhnete pro radost, zkuste vzít hole do ruky. Možná zjistíte, že právě kombinace běhu a Nordic Walkingu vám dá nový impuls, překvapí tělo a hlavu – a pomůže vám posunout se zase o krok dál.
