HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Rozhovor s Katharinou Heinig: „Věřím, že jsem schopná stlačit maraton pod 2:27“

Rozhovor s Katharinou Heinig: „Věřím, že jsem schopná stlačit maraton pod 2:27“

Německá běžkyně mířící na Olympiádu s maratonským časem pod 2:30. Katharina Heinig se ale pyšní také výborným půlmaratonským osobákem 1:12, který zaběhla v České republice. Její matka navíc několikrát vyhrála jedny z nejslavnějších maratonů světa a je olympijskou medailistkou ze Soulu 1988. V rozhovoru jsme si povídali o tom, jaké to je být vychovávána profesionální běžkyní, co obnáší kvalifikovat se na Olympijské hry, nebo co udělala karanténa s Katharininou motivací.

Ahoj Katharina, jaký trénink jsi dnes měla na programu?
Dneska byly na programu kopce. 20 km nahoru-dolů s ostrými výběhy. Druhá fáze potom bylo jen rolování a trocha stabilizačního posilování.

Zastavením závodů jsme dostali čas navíc

Jak ti situace a omezení spojené s COVID 19 změnila tvůj denní režim? Musela jsi nějak trénink omezit? Strávila jsi třeba výrazně více času na páse?  
Restrikce nebyly tak přísné, mohla jsem pořád běhat v lese. Objevila jsem přitom hodně nových cest a trailů. A nebyla jsem sama, spousta lidí najednou zjistila, že pohyb v přírodě je fajn. Doma jsem trénovala na ergometru a více se soustředila na protahování a core. Naštěstí k tomu mám všechny potřebné věci. Myslím, že jsem trénovala asi nejtvrději, co si pamatuju.

Co to udělalo s tvou motivací?
Říkala jsem si, že ostatní se z toho taky nesesypou, všichni jsme dostali čas navíc, který jsme mohli investovat do tréninku. Stále se soustředím na Tokio a doufám, že i na podzim už si znova zazávodím.

Loni ses nominovala na Olympiádu v Tokiu, která je přesunuta. Co to udělalo s tvou psychikou? Chystáš se kvalifikovat znova?
Limit jsem splnila znova, letos v lednu v Osace, takže kvalifikovaná stále jsem. Aktuálně jsem dokonce druhou nejrychlejší ženou Německa. Do Tokia snad stihnu aspoň jeden, dva maratony, možná i s osobákem:-)

Na kterém závodě to bude?
To se uvidí až podle situace.

Loni ve Frnakfurtu se ti podařilo kvalifikovat a zároveň zaběhnout maratonský osobák? Byl to tvůj perfektní den ve všech směrech? Myslím tím, věříš, že se dá osobní rekord ještě posunout?
Skoro perfektníJ Myslím, že jsem byla trochu opatrná posledních 7 km a mohla bych závěr běžet trochu agresivněji. Věřím, že můžu maraton stlačit pod 2:27

Je důležité umět snést velkou míru nepohodlí po dlouhou dobu

Co všechno obnáší běžet „2:27“, jak vypadá tvůj trénink?
Spoustu tréninkových hodin, obrovské množství kilometrů. Musím být schopná do toho tvrdě šlápnout, snést velké nepohodlí po dlouhou dobu. Jsou běžkyně, které zaběhnou 2:27 na první pokus. Mě to trvalo 14 maratonů. Obecně jsem to měla během kariéry jako na houpačce. Perfektní období se střídali s těmi opravu špatnými. Každé zhruba dva roky jsem potřebovala totální restart. To potom potřebuješ dobrou psychiku a silnou vůli se do celého koloběhu vrátit.

V poslední době jsme svědky technologického boje o výrobu „nejrychlejší maratonky“, jaký máš na to názor? Jak moc podle tebe bota ovlivňuje výkon?
Špičkové maratonky může obout prakticky každý, ale bota za tebe neodběhne ani metr. Na druhou stranu, dobrá bota ti může ve výkonu hodně pomoci. „Souboj“ a hype kolem nových technologií jsem samozřejmě sledovala. Byla jsem v týmu běžců, kteří pomáhali s vývojem modelu MetaRacer. Stále jsme testovali a zkoušeli nové věci, pořád dokola… více než dva roky před oficiálním uvedenímJ Výsledek je perfektní. Myslím, že Metaracer jsou co do technologií a zpracování naprostá špička.

V čem tě bota nejvíce baví? V čem vidíš největší rozdíl například oproti DS Racer DS Trainer?
„Metaracery“ naprosto zbožňuju. Bota tě tak specificky popostrčí do každého odrazu, zároveň je krok stále plynulý. I když jsem si na ně taky musela chvíli zvykat. To je ale u všech nových modelu stejné. Nejdřív jsem v nich běhala i rychlé tempové tréninky, teď už si je nechávám jen na závody.
Největší rozdíl mezi MetaRacer a DS trainer/racer je rozhodně karbonová destička a kompletně odlišná podešev. DS traner/racer mají členitou podrážku s malými špuntíky, aby držela v mokru. Podrážka MetaRacer se sice hodně podobná pneumatice F1, ale přilnavost na mokrém povrchu je taky výborná

Asics Metaracer jsme měli možnost otestovat i u nás v redakci

Katharina s novým modelem Asics Metaracer

Aktuálně se úzce podílím na vývoji nových běžeckých bot

Jak spolupráce s Asics vlastně začala?
Moje maminka byla taky členem Asics týmu, takže prví dres, který jsem dostala, byl od Asics. V roce 2015 jsem se dostala do německého týmu AsicsFrontrunnerTeam. Měla jsem dobré výsledky, tak jsem se dostala do jejich elitního týmu, kde jsem do nynějška.

Jak spolupráce vypadá teď?
Hodně se například podílíme na vývoji nových bot, při vývoji hodně záleží na naší zpětné vazbě. Někdy testuji prototypy a modely, které ještě dlouho nebudou k dispozici.

Tvoje mamka je taky slavná běžkyně, medailistka z MS, několikrát vyhrála nejslavnější maratony světa. Jaká byla výchova vrcholové sportovkyně?
Úplně od mala jsem žádný rozdíl necítila. Až když jsem začala s běháním, všichni mé výkony a výsledky porovnávali s mamkou. Teď si jdu vlastní cestou a srovnávání vůbec neřeším. Jsem na mamku a to, co dokázala hrdá.

Snem byla Olympiáda, ne profesionální smlouvy

Byla jsi tlačena do sportu nebo jsi měla volnou ruku a běhat jsi začala sama?
Ani trochu. Jediné, co od nás rodiče vyžadovali, bylo, abychom všechno co chceme dělat, dělali s nadšením.

Chtěla ses už od začátku věnovat běhání profesionálně?
Když jsem s běháním začínala, byl to čistě koníček. Prošla jsem celou atletikou, včetně skoku, hodu atd.… Nikdy jsem se nechtěla stát profesionální běžkyní, byl to přirozený vývoj. Vždycky jsem snila o Olympiádě. Když jsem byla malá, nechápala jsem, že člověk musí dělat sport na profesionální úrovni, aby se na olympiádu dostal. No a příští rok jedu!:)

Čím by ses živila, kdybys neběhala?
Je to trochu složitější. Pracuju jako policejní strážník se zaměřením na profesionální atletiku. Jakmile tedy skončím s běháním, budu se tomu věnovat na plný úvazek. Pokud bych nikdy nezačala s atletikou, asi bych pracovala v armádě. Taky jsem přemýšlela o kariéře architektky, takže jedna z těchto možností.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: