HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Šestadvacetiletý McCounaghy pokořil rekord Apalačské stezky, s následky se nyní léčí v nemocnici

Šestadvacetiletý McCounaghy pokořil rekord Apalačské stezky, s následky se nyní léčí v nemocnici

Teprve 26 let starý Joe McCounaghy překvapil běžeckou komunitu, když překonal o celých 10 hodin rekord na Apalačské stezce, vše navíc bez podpory.

McCounaghy s přehledem překonal předchozí rekord, který nastavil Karl Meltzer v roce 2016. Meltzer stejně tak jako Scott Jurek před ním navíc měli za sebou početný podpůrný tým, který je na cestě doprovázel. Mladičký McCounaghy to zvládnul úplně bez podpory. To znamená, že si sebou vše musel nést sám. Ve svém téměř 12 kilovém batohu měl všechno jídlo, oblečení ale také stan a spacák.

Příspěvek sdílený Joe McConaughy (@thestring.bean), Zář 6, 2017 v 4:57 PDT

Scott Jurek dokončil stezku s podporou za 46 dní, 8 hodin a 10 minut v roce 2015 a překonal tím rekord Heather Andersonové, 54 dní, 7 hodin a 48 minut. Meltzer jeho rekord o rok později překonal když trek dokončil za 45 dní, 22 hodin a 35 minut. Joeův nový nejrychlejší zdokumentovaný čas je 45 dní, 12 hodin a 15 minut. Pokud bychom ale vzali v potaz nejrychlejší rekord bez podpory, pak je Joeův čas rychlejší o celých 9 dní!

TIP: Přečtěte si také rozhovor s Kateřinou Kašparovou a Ondřejem Veličkou, Mistry ČR v ultratrailu.

Takový výkon si vyžádá hodně sil, Joe se tak nyní s následky léči v nemocnici. Regenerace po takovém výkonu je prakticky stejně brutální jako výkon sám. Potýká se s odřeninami až do masa, mnohokrát zvrtnutým kotníkem, několikanásobným pobodáním od vos a samozřejmě s extrémním vyčerpáním organismu. Právě neustálá zranění byly podle Joea nejobtížnější součástí téhle obrovské výzvy. Navrch tomu se potýkal s podvýživou. Přesto, že přijímal 8000 kalorií denně tvrdí, že cítil, že svému tělu nedodává dostatek energie. A co si sebou nesl? Byly to především sušenky Oreo, mufiny, proteinové tyčinky a jak sám tvrdí také díky laskavosti náhodných cizinců, kteří se s ním po cestě podělili o své zásoby.

Now that I have stopped popping ibuprofen, pounding up and down mountains, and spending any free minute trying to keep my legs healthy, I have ballooned up. My ankles and top of feet look like

Joe na své cestě vytrvale pokračoval za deště, mlhy, bláta a za tmy a to i přes bodavou bolest v koleni. V těžkých chvílích si opakoval, že „tohle je sice na nic, ale musíš to překonat a na konci každého tunelu se najde světlo.“ V nejhorší chvíli přišla jeho jediná podpora od přítelkyně a blízkého kamaráda kteří vystoupali 1 600 metrů aby mu dodali morální podporu a suché oblečení.

Navzdory všem zdravotním problémům, se kterými se nyní potýká tvrdí, že během závěrečného 37 hodinového úseku zažil nejlepší okamžiky svého života. A dodává, že podobné výkony nemusí být z říše snů, stačí, když má člověk dostatek odvahy se do nich pustit a sbírá zkušenosti za pochodu. Podle všeho se pomalu ale jistě zotavuje a už se nemůže dočkat dalšího dobrodružství.

Podívejte se také na krátký dokument, který o Joeově inspirativním výkonu natočili jeho přátelé.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: