Původem triatlonistka, dnes úspěšná běžkyně, skialpinistka a extrémní závodnice, která se pravidelně účastní několikadenních extrémních týmových akcí Adventure Race. Vloni se stala vítězkou legendárního závodu Beskydská 7 v čase, který byl na úrovni traťového rekordu Báry Jíšové z roku 2024. A to ještě pár dní před startem myslela, že poběží závod dvojic. S Terkou jsme nejen zavzpomínaly na její úspěch na B7, ale probraly jsme i její trénink a povídaly si i o aktuálně probíhající sezóně skialpu a nadcházejícím mistrovství světa v této disciplíně.
Terko, teď v zimě závodíš na skialpech a pravidelně na nich vítězíš, teď v poslední době například v závodě Noc tuleních pásů, O dřevěného Krakonoše. Jsou skialpy tvojí závodní disciplínou v zimě, nebo si tím jen zpestřuješ trénink na letní běžeckou sezónu?
Skialpům dávám přes zimu prioritu, ale všechno tak trochu závisí na podmínkách, které panují na horách, a na tom, a jak dobře se dá trénovat. Bohužel se sněhem je to poslední roky takové, jaké to je, a tak se i závody trochu přesunuly z volného terénu na sjezdovky.
Oba zmíněné závody jsou moc pěkné a jedny z nejnáročnějších, které u nás máme. Pořadatelé O dřevěného Krakonoše dbají na zachování skialpinismu v jeho čisté podobě, jak jen to jde, s náročnými výstupy i sjezdy ve volném terénu. O to více si vítězství zde vážím Noc tuleních pásů je závod dvojic, což mu přináší speciální atmosféru a týmový boj.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Plánuješ další závody ve skialpu? Nebo tě v zimě lákají třeba nějaké extrémní běžecké závody, jako je LH24?
LH24 je určitě velká výzva, na mém seznamu závodů ale zatím není. Aktuálně se připravuju na Pierra Mentu, legendární skialpinistický závod, který je letos zároveň mistrovstvím světa. Na start se postavím s Marcelou Vašínovou a budeme bojovat o co nejlepší výsledek pro Českou republiku. Do té doby mě čekají závody českého poháru v Čechách i na Slovensku a etapový závod v Andoře.
To máš zimní sezónu pěkně rozplánovanou, budeme na MS držet pěsti! Pojďme k té letní a k běhání. Vloni jsi mimo jiné zvítězila na Beskydské 7. Byl to tvůj první start na B7?
Obávanou trať už jsem si jednou zkusila v roce 2021 ve dvojici s Tomášem Petrečkem. Sólo závod to byl v loňském roce poprvé.
S čím jsi vloni do závodu šla? Napadlo Tě, že bys mohla zvítězit a zaútočit na rekord trati?
Do závodu jsem šla především s velkou pokorou. Původní plán zajít si poslední ročník, kdy ještě startovaly i dvojice, s Tomášem, se rozpadl pár dní před startem, a závodit sama byl spíš takový spontánní záložní plán. Pro mě to byl zároveň první velký běžecký závod po zlomenině kotníku, a tak jsem víc než o vítězství nebo traťovém rekordu uvažovala, jestli se dostanu aspoň do Ostravice.
Jaký byl průběh závodu a kdy sis začala věřit, že zvítězíš?
Málokdy člověk odstartuje závod a ví, jak to dopadne. Tím spíš to platí u takových dlouhých tratí, kde je proměnných, které mohou zamíchat kartami, ještě o něco více. Určité indicie se začaly objevovat zhruba od půlky závodu, ale věřit jsem tomu začala až na posledním kopci, když už byl náskok dostatečně přesvědčivý.
Jaké vybavení pro tebe bylo při závodě zásadní? Přece jen při běhu kolem 14 hodin už člověk potřebuje mít kvalitní vybavení. Na co nedáš dopustit ty?
Boty, hole, čelovka. To jsou tři věci, bez kterých bych se v žádném případě neobešla. Běžela jsem v botách se skvělým vzorkem i tlumením Merrell Agility Peak 5 a ani v bahně jsem neměla problém. Hole Leki neotrail FXone superlight jsou hole, o kterých ani nevíte, že je máte v ruce. I tak byl skvělým game-changerem toulec na hole na batohu, který jsem využívala pro seběhy. Světlo jako ve dne a jistotu, že nešlápnu do neznáma, mi zaručila čelovka české firmy Lucifer.lights.
Doporučila bys boty Agility Peak dalším ultraběžcům na podobné závody?
Z mého pohledu určitě ano. Každý běžec si samozřejmě musí vyzkoušet, které boty budou dobře sedět jemu. Přece jen máme každý jinou nohu a speciálně na závodech, kde je člověk v botě mnoho hodin, je to extrémně důležité. Agility Peak nabízí velkorysou šířku v přední části, takže prsty netrpí ani v sebězích, a zároveň mají velmi příjemné tlumení, což jsem na kamenitých pasážích opravdu ocenila. A tak jsem po závodě neměla jediný puchýř ani otlak, což beru samo o sobě jako skvělou reklamu modelu.
Jsou dlouhé závody pro tebe hlavní disciplínou? Jaká je tvoje nejoblíbenější distance?
Vezmu to z druhé strany. Krátké a silniční závody rozhodně nejsou mojí oblíbenou tratí a ani distancí, kde bych uměla zazářit. V terénu si v podstatě ráda zaběhnu jakoukoliv trať od desítky po ultra. A pak jsou tady Adventure Race, závody které trvají několik dní v kuse, to už je tedy trochu jiná disciplína než normální závod, ale zážitky jsou z nich minimálně stejně silné.
Jak na tak dlouhé závody trénuješ? Máš nějaký systematický plán, nebo trénuješ podle pocitu?
Vždycky to bylo hlavně o pocitu a hodně o tom, jak se mi chtělo. Což se ani vzdáleně neblíží k profesionálnímu přístupu a určitě to není dobrý vzor k následování, pokud se člověk chce opravdu dobře připravit. Teď už mám na pomoc trenéra, který mi pomáhá dát přípravě trochu hlavu a patu.
Kdy a jak jsi s běháním začínala a co bys chtěla v běhání dokázat?
Pokud čekáte atletický základ, tak vás zklamu. Já vždycky jen lítala po lese bez konkrétního zacílení. Na vysoké škole jsem začala dělat triatlon a běhala jsem si jen tak pro radost. Bez velkého úsilí se běh stal rychle mou nejsilnější disciplínou, takže jsem zřejmě dostala jistou dávku talentu… Chtěla bych si zaběhnout pár pěkných závodů v zahraničí, hodně mě láká Transvulcania a závody v Alpách, ale nechme se překvapit, co další rok přinese.
