Ultra běžce Istvána Szondu jsem osobně zažil vloni na Jedlové při 24hodinovém běhu. Skončil tam druhý, když dokázal tuto lužickou horu zdolat 50x. V tu chvíli jsem si říkal, že je fakt dost dobrej. Ale poté, co jsem se teď po rozhovoru o jeho běžeckých výkonech dozvěděl, si říkám, že i slovo skvělý je málo. Jeho posledním závodem byl Ještěd SKY RACE, kde výjimečně neskončil na pódiu.
Jak se připravujete na takovýto závod, jaký byl třeba teď v Liberci?
Abych řekl pravdu, už se nijak zvlášť nepřipravuju, už jsem připravený. Už několik let trénuju každý den, vlastně několikrát denně. Vždycky hledám nějakou příležitost nebo důvod pro běh: běh na nákup, potom běh s nákupem, běh na poštu, na odběry, něco vyzvednout, do/ze servisu. Zvlášť rád běhám na závody, tedy když nejsou dál než 20–30 km. Ti, kteří mé sleduji na Stravě, ví, že jsem třeba běžel na Jizerskou50. Běžel jsem 25 km, odběhl jsem závod a zase jsem běžel domů.
Běžel jsem třeba i na všechny tři etapy kratšího závodu Prokopský nočník v Praze. 15 km na závod, tam jsem vyhrál svojí kategorii a 15 km zpět domů s dárky. Pro mě je důležitý být furt v pohybu, běhat pravidelně, víckrát denně. Běh ráno, v poledne a večer během jednoho dne mi pomáhá si zvyknout na 24hodinové závody. Tělo si tímto tréninkem zvykne, že raním během aktivní den nekončí.
Pro mě je důležité být připravený pořád, díky tomu cítím sebejistotu. A hlavně po závodě nebo po dlouhém běhu nechci vypadat a cítit se zničeně. Je pro mě důležité, abych se hned po tréninku nebo závodě mohl věnovat jiným aktivitám jako je další výlet, sekání trávy nebo štípání dřeva nebo dětem a manželce.
Takže to je takhle obecně.
A když mluvíme konkrétně o Ještěd24h, tak pro takový závod je podle mě ještě důležité týdně nasbírat alespoň 2-3000 m, běhat schody, chodit/běhat opakovaně do kopce s převýšením 300-400 m. Já tento rok trénuju tak, že se týdně zkouším dostat na objem 160-180 km s převýšením zhruba 5000 m. Během týdne si dávám několikrát denně kratší běhy a o víkendu zkouším nějaký delší běh okolo 45-85 km. Podle nálady, počasí a abych byl doma nejvíc.
Často chodím běhat brzo ráno, vstanu ve 2-3 hod a vyrazím někam na 5-8 hodin. Někdy jedu třeba posledním vlakem do Berouna či na Karlštejn a v noci běžím zpět do Prahy. Noční běh s čelovkou, sám v lese, to je moje oblíbené.
No a vedle běhu běhám pravidelně do venkovní posilovny, dělám shyby, kliky, dřepy, dipy, výpady. Naopak intervaly, rychlejší běhy, sprinty skoro vůbec nedělám. Běhám rychleji, jen když někam spěchám.
Kolik máte za sebou 24 h závodů nebo závodů s více než 50 km?
Za poslední 4 roky mám za sebou více než 80 běhů delších než maratón. Alespoň 60 z nich mělo více než 50 km. 24 hodinovky jsem běžel tyto: Ještěd24 4x (v mixu), 2x Jedlová 24 h, 1x Františkolázeňskou 24 h. Mám za sebou 4x Everestingu na schodech (3x Karlín-Vítkov v Praze, 1x Drážďany-Mount Everest Treppenmarathon).
Jinak spíše preferuju kratší vzdálenosti, kratší závody, 24hodinových závodů moc neběhám. Mám rád závody od Olafa Čiháka (dalkovepochody.cz), tam tedy spíš ty kratší.
Na který nejraději vzpomínáte?
Asi na všechny. Ze všech 24 h závodů mám totiž medaile (jen ten poslední na Ještědu nevyšel a získal sem tam bohužel jen bramborovou). Ale z čeho jsem měl největší radost? To byl závod Pyšelský kopeček, kde se mi podařilo vyhrát. Byl to první závod, který jsem vyhrál. A pak to byl asi druhy ročník ultraPUNKtrailu. Další zajímavý závod byl Františkolázeňská 24h. Tam jsem se prvních šest hodin trápil se žaludkem, měl jsem nepříjemný průjem. Když jsem se z toho dostal, po 12ti hodinách v půlnoci mi začala strašně bolet kyčel. Nemohl jsem vůbec běhat. Už jsem si šel zabalit věci a vypnul jsem hodinky, že už pojedu domů. Ale ještě půl hodinky jsem přemýšlel. Pak jsem si říkal, běhat teď nějak nemůžu, ale chodit ještě jo. Tak jsem šel zpátky a chodil jsem dokola dalších 8-9 hodin. Trošku později kyčel už tolik nebolela, někdy jsem i běžel. Nakonec jsem překvapivé skončil druhý! Takže je důležité se nevzdávat, všechno je možné, když nejde běh, tak s chůzi se dá také dostat do cíle.
Kromě tradičních závodů běžím někdy i týdenní nebo další výzvy. Ty mi možná sedí a baví mě nejvíc. V rámci charitativního běhu Adventního běhaní jsem dal v prosinci za 25 dní 1125 km a 30 000 m převýšení. Tam jsem se prý stal legendou (úsměv – pozn. red.).
A jako další, pro výzvu od Temposport, jsem běžel 400 km za týden (s aspoň 10 000 m převýšení). Jinak občas si dám některé měsíce docela velké, pro někoho nechutné, objemy.
Co maraton, běžel jste?
Maraton jsem nikdy neběžel a nejspíš ani nikdy nepoběžím. Městské závody bez kopců neběhám. Nemám rád rovinky (úsměv – pozn. red.)
Jak jste se vlastně dostal k běhaní?
Začal jsem s tréninkem, když byl poprvé redbull400, bylo to přibližně před 6 lety. Strašně mě ten závod fascinoval. Do té doby sem pravidelně nikdy netrénoval a ani kopce jsem do té doby nikdy moc nezařazoval do tréninku.
Postupně jsem přidával na objemu tréninku, začal běhat krátké závody. No a jednoho dne jsem se přihlásil na první ultra, na Čertovskej Ultratrail, na který jsem šel bez toho, aniž bych někdy v minulosti uběhl víc než 30 km. Vlastně nevím, proč sem se tam přihlásil. Na trať závodu sem vyběhl, ale když sem byl v půlce, tak někdo říká, že Štěpán Dvořák, který je první, je už o 15 km dál. V tu dobu už jsem byl mrtvý, pak navíc přišla bouřka, krupobití, blesky, tsunami. Navíc kukačka (čip) v Ralsku byla úplně nahoře. V tu chvíli jsem si myslel, že jsou to poslední momenty mého života. Závod jsem doběhl a doma jsem se ze zvědavosti podíval, kdo je ten Štěpán a zjistil jsem, že je známý a že běhá úplně všude: do práce, na zmrzlinu, všude. A v ten moment jsem se rozhodl, že to taky zkusím a od té doby běhám všude.