Spolupracovník redakce SvětBěhu.cz
Vystudoval Obchodní akademii v Ústí nad Labem a má za sebou řadu zkušeností v regionálních médiích (Českolipský deník, Týdeník 5+2 dny nebo Domácí noviny). Rád aktivně i pasivně provozuje sport, zejména běh a otužování.
Ultra běžce Istvána Szondu jsem osobně zažil vloni na Jedlové při 24hodinovém běhu. Skončil tam druhý, když dokázal tuto lužickou horu zdolat 50x. V tu chvíli jsem si říkal, že je fakt dost dobrej. Ale poté, co jsem se teď po rozhovoru o jeho běžeckých výkonech dozvěděl, si říkám, že i slovo skvělý je málo. Jeho posledním závodem byl Ještěd SKY RACE, kde výjimečně neskončil na pódiu.
Zdolat 100 km za 24 hodin. Takovouto výzvu přijaly desítky lezúňú a plazúňú, jak se mimo jiné říká účastníkům Špacíru. Tento pro někoho bláznivý závod se koná v Beskydech už přes dvacet let a letos mezi účastníky nechyběli ani (použijme další charakteristické oslovení pro tuto akci) špacírnice Petra Popová z České Lípy a špacírník Adam Galdia ze Smolkova u Opavy.
Zpravidla to tak bývá, že s přibývajícím věkem se běžci soustřeďují více na delší běhy. Odborníci by řekli, že zatímco rychlá svalová vlákna s věkem ubývají, pomalá, lépe však zní vytrvalostní, zůstávají.
Jedna překonaná výzva může zrodit tu další. Přesně tohle platí pro Veroniku Fülovou, která po loňském absolvování 24hodinovky na Jedlovou se rozhodla letos zdolat 18 prominentních vrcholů Lužických hor. A i to zvládla na jedničku. Za 21 hodin a 28 minut uběhla a ušla 107 km a nastoupala 4 473 metrů. A to i díky kamarádům, kteří jí postupně doprovázeli. „Tenhle závod byl jeden z nejnáročnějších, ale za to nejkrásnější, jaký jsem absolvovala,“ říká sympatická běžkyně, kterou letos čekají další výzvy, jak prozrazuje v rozhovoru.
V minulých dílech seriálu Jak si zlepšit běžeckou výkonnost po čtyřicítce? jsem se zaměřil na otužování, jógu, posilovnu, běh s trenérem či regeneraci, ale samozřejmě nesmím zapomenout ani na další podstatnou složku pro zlepšení výkonu, a tou je strava.
Běh a charita už patří neodmyslitelně k sobě, vždyť platí: ve zdravém těle zdravý duch. A pod zdravým duchem si můžeme představit pomoc tělesně zdravého člověka tomu méně šťastnému…
Nikdy jsem nenavštěvoval atletický klub, vždy jsem byl běžec – laik, a i proto nikdy mé výsledky nebyly kdovíjaké. Nikdy však není pozdě si nechat poradit a i já jsem se k tomu rozhodl. Na jeden z tréninků jsme si pozval mladého, ale zároveň už zkušeného trenéra Jaroslava Hochmuta.
V minulých dílech seriálu „Jak si zlepšit běžeckou výkonnost po čtyřicítce?“ jsem se zaměřil spíše na tu aktivní část, tzn. na posilovnu, otužování a jógu. No…někdo může vnímat otužování jako ne moc aktivní činnost, ale to byste se divili, jak to zrychlí tep, možná více jak při 30. kilometru v maratonu…
Když v závodě (či v tréninku) běžím do kopce, tak se spoléhám na to, že budu mít dobrý dech, sílu v nohou, případně že mě nahoru potáhne pohled na krásný zadek v legínách běžkyně přede mnou.
Potká se bojovník číslo dva s mrtvolou, kobrou a tanečníkem a …ne, to není začátek vtipu. Ale toto shledání může nastat, když si několik lidí zacvičí jógu a použije tyto pozice (nebo-li ásany). I já měl možnost okusit tuto na první pohled ladnou, zároveň ale i chvílemi bolestivou sportovně-pohybovou činnost a uvědomil jsem si, jak mi pomáhá při zlepšování se v běhu