Vltava Run 2016: naplno prožitý závod: osobní zkušenost účastnice

Co budu dělat druhý květnový víkend roku 2016, jsem věděla už dlouho dopředu. Startovné na Vltava Run 2016 bylo zaplaceno, tým sestaven a všechny útrapy z loňského ročníku zapomenuty. Stačilo jen trénovat, těšit se a doufat, že vše klapne podle plánu.

Podívejte se na další fotografie k článku…

V pátek 13. května vyrážíme směr Zadov na Šumavě, letos se místo startu a počáteční úseky trasy trochu pozměnily. Předpověď počasí nevypadá nic moc a nad naším autem, mířícím na jih se stahují těžká bouřková mračna. No, letos z toho asi bez zmoknutí nevyvázneme, ale na druhou stranu je docela teplo a proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Náš tým se jmenuje Corredores, má 12 členů, jsme rozděleni do 3 osobních aut, startujeme pod číslem 47 a poběžíme 360 km ze Šumavy až do Prahy.

Po dlouhých útrapách (zejména nervózní servírky a recepční v jedné osobě) se ubytujeme v kempu ve Vimperku a míříme směr Zadov kvůli registraci, po návratu vyžebráme ještě nějaké pivko a jde se na kutě, spánku si tenhle víkend moc neužijeme.

Ráno na Šumavě je prostě kouzelné

Vyhrabeme se ze spacáku, sbalíme stany a míříme povzbuzovat posádku z prvního auta. Letos jsem si řekla, že se toho nebudu bát, zvolím si dobrovolně náročnější úseky a jeden si dám v noci. Tím pádem se musím stresovat do svojí první předávky až do odpoledních hodin, ale i to patří k tomuhle emocemi nabitému víkendu.

Je odstartováno!

Martin zvládl skvěle první úsek a na trasu se vydává Terka, sedáme do auta a vyrážíme povzbuzovat dál. Takhle to jde celý den. Sledujeme časy, hodnotíme úseky, sháníme kafe a povzbuzujeme běžce…. první předávka našeho auta se pomalu, ale jistě blíží. A je to tady, na devátém úseku je konečně řada na mně. Peter mi podá GPS lokátor a já vyrážím. Dopřála jsem nohám před závodem týdenní oddech a je to znát. Absťák jak hrom, tělo i mysl už se nemůžou dočkat svého oblíbeného pohybu. Nicméně po pár kilometrech cítím, že tohle není moje tréninkové tempo. Nedá se nic dělat, rvu se za tým, musím něco vydržet.

Trasa se vlní nahoru a dolů mezi poli, okolní krajina je malebná, terén bohužel převážně asfaltový, ale v lese si užívám i nějaké to bahýnko, kořeny a kameny. Místňáci mě zvou na čarodějnice, to už musím vypadat asi opravdu špatně:) Nejhorší kopeček je za mnou, a teď už mě čeká převážně klesání a cyklostezka kolem Lipna, která mi připadá prostě nekonečná, chvilku mám dojem, že takhle poběžím do konce života. Konečně je tu přívoz ve Frymbuku a moje předávka. Začíná pršet, Tomáš to na úseku kolem Lipna nebude mít snadné.

Prvních 12 úseku je za námi

Posádku našeho auta čeká noční běh, před kterým potřebujeme načerpat trochu energie. Vyrážíme do Týna nad Vltavou, kde se plánujeme najíst, osprchovat a trochu prospat. Za tímto účelem je zde závodníkům k dispozici sportovní hala. Jídlo je super, sprcha krásně teplá, ale se spánkem je to horší. V hale je rušno, dokonce se strhne pár drsnějších hádek…

Vojtovi zvoní mobil, blíží se moje předávka. Balíme spacáky, oblékáme se a vyrážíme směr obce Hosty, která je od Týna vzdálená jen malý kousek. Z unaveného těla spadne malátnost, tělem mi probíhají nervózní předstartovní impulsy. Peter tu musí být každou chvilku, ale na trati se stále neobjevuje. Konečně je tady a já beru kapsičku s GPS a vyrážím na trať. Později se dozvím, že někdo přeznačil trasu a Peter si hodně zaběhl…. jadrné nadávky ve Slovenštině prý nebraly konce…

Noční běh si naplno užívám

V noci se mi běží krásně. Vdechuji chladný a vlhký vzduch, prosycený vůní okolních polí. Měsíc a hvězdičky mi svítí na cestu, kužel čelovky pročesává okolní krajinu. Trasa je perfektně značená, v každé vesnici jsou na kritických místech hasiči. Dvanáct kilometrů mi uteče ani nevím jak.

V noci je strašná zima, topíme si v autě, snažíme se zahřát. Nemám sílu převléknout si propocené věci, chvílemi usínám, jsem strašně unavená. Jirka doráží 24tý úsek. Parta z našeho auta má zase chvilku klídek. Malebnou krajinou kolem Slap projíždíme až ke štole sv. Josefa, kde plánujeme zase na chvilku rozbalit spacáky. Posádka našeho vozu začíná působit značně opotřebovaným dojmem. Vojta pajdá, Tomáš kulhá, Jirka usíná za chůze a já nedokážu dokončit větu. To jsem tedy zvědavá na závěrečné úseky.

Poslední kiláčky kolem Vltavy

Konečně je tady Hradišťko, moje poslední předávka, do Davle mě čeká pohodových 5 km pěkně symbolicky kolem řeky Vltavy. Kamenná cestička vede chatovou osadou, rybáři koukají zle a to netuší, kolik svítivě zelených triček ještě proběhne. Je tu Davle, předám Tomášovi GPS, rychle do auta a fofrujeme dál. Úseky se zkracují, musíme to stihnout na další předávku.

Praha se nezadržitelně blíží, spolu s euforickou radostí už mi začíná být líto, že je tenhle super závod se skvělou partou za námi. Uplynulý víkend mi dal mnohem víc než společný sportovní zážitek. Jirka se objevil v závěrečné rovince, vedoucí kaštanovou alejí. Na posledních metrech se k němu přidáváme, společně jsme bojovali, společně proběhneme cílem. Šampáňo, medaile, fotíme se na bedně. Vltava Run 2016 je za námi. Upřímný obdiv a poděkování všem! Budete mi ten rok chybět, Corredores!

Běžecký tým:  47. CORREDORES – 83. místo (31h 6m 51s)

Výsledky – celkové pořadí:

1. 32. Beermental team (22h 57m 16s)

2. 121. Monsters Slovakia Attack (23h 35m 58s)

3. 82. HSH Suunto Service Team (23h 54m 48s)

Celkové výsledky zde.

Petra Královcová – redaktorkaPetra vystudovala Vodní hospodářství na ČVÚT v Praze. Po letech předstírání jak na tom je s prostorovou představivostí se rozhodla konečně věnovat tomu, co ji opravdu baví – sport, cestování, příroda a psaní. Momentálně zcela propadla běhu, který jí zachránil zdravý rozum na mateřské dovolené. Nejraději má delší běhy v přírodě s kopečkem a nějakou tou srnou.