Kateřina Matrasová

Dlouholetá běžkyně, která se přes závodění na dráze dostala k trailům a běhání v horách. Tomu se věnuje již dlouho a nejen, že neustále dosahuje v závodech pěkných umístění, ale jsou pro ni především skvělým odreagováním od práce a běžných starostí, a zároveň si při nich sama na sobě může vyzkoušet, co bude nejlépe fungovat na klienty v její fyzioterapeutické praxi.

Minulý týden úspěšně absolvovala CCC – jeden ze závodů světového finále slavné UTMB série, což je skutečný svátek všech trailových běžců, kam se každoročně sjíždí ti nejlepší z nich i spousta dalších, kteří si na jiných závodech této série vyběhli možnost startovat, proběhnout se v nádherném prostředí savojských Alp a zažít neopakovatelnou atmosféru na trati i v cíli. Vanda se s námi v rozhovoru podělila o své zážitky ze závodu a přidala i pár svých tipů, jak na dlouhý závod natrénovat – nohy i hlavu.

Jarku jsem poprvé zaregistrovala na závodech zhruba před třemi lety. Od té doby se vypracovala v úspěšnou běžkyni, která se pravidelně umisťuje na předních pozicích trailových i silničních závodů. Letos se stala vítězkou Lysacupu – zimního etapového závodu v běhu na Lysou horu. S touto sympatickou a skromnou běžkyní původem z Lanškrouna jsme si povídaly o jejích běžeckých začátcích, o překážkových bězích i o tom, proč ji trénuje horolezec a proč ji láká do budoucna zaběhnout si maraton i si vyzkoušet Ironmana.

Běhá od malička, ale až posledních cca deset let v běhu i závodí. Začínali společně se synem Tomášem. Závody a běhání v horách jsou pro ně nejhezčími společnými chvílemi, které tráví pohromadě jako rodina. A zatímco se Tomáš vypracoval na jednoho z našich nejlepších ultraběžců, zlepšuje se i táta Michal – jak sám říká, daří se mu zatím v běhání posouvat proti času. S Michalem jsme probrali nejen jeho běžecké začátky, úspěchy, kterých si váží, ale i přechod ke strukturovanému tréninku.

Úspěšná česká maratonkyně i ultramaratonkyně, držitelka českého rekordu na 24 hodin a několikanásobná mistryně ČR v ultramaratonu se po roční pauze zaviněné zraněním znovu vrátila na domácí ultra scénu – a hned vítězstvím na MČR v závodě na 24 hodin. S Radkou jsme probraly nejen tento „ultramejdan“, jak svoji oblíbenou akci v Kladně nazvala, ale i o návratu k tréninku a dalších (nejen) letošních plánech.

Ženská vítězka Čertovské výzvy v podobě 666 km Jana Bulíčková se na start příštího ročníku sice kvůli mateřským povinnostem nechystá, přesto ale na první ročník vzpomíná velmi ráda především díky skvělé komunitě a atmosféře, a to přestože její příprava na takový závod nebyla úplně ideální. Ale jak sama říká, ultra je především o nastavení hlavy.

Na silničních závodech velkých seriálů se běžně schází několik tisícovek běžců a organizace většinou klape. Na domácích trailových závodech tak vysoká účast většinou nebývá, často se stává, že je běžec po úvodních kilometrech na trati téměř sám. A jak to vypadá na závodech orientačního běhu? Tam se může sejít i na 2 000 účastníků, a přestože v centru závodu panuje čilý ruch, v lese na trati si běžec také často užívá samotu a klid lesa.

Dlouholetá běžkyně se sportovním zázemím v rodině, kde se běh dědí z generace na generaci. Otec vedl roky Atletický oddíl v Poličce, její tchán založil Iscarex pohár, asi nejznámější pohár běžeckých závodů ve východních Čechách, který existuje již 20 let, a se svým mužem Honzou Pavla začala pořádat závod Pekelný kilometr doma v České Třebové.

Čertovskej ultratrail je v kalendáři již stálicí – a to jak v létě, tak i v zimě. Vloni ale pořadatelé v čele s Radkou Ouhrabkovou k již tradičnímu závodu na 66,6 km vymysleli akci bez desetinné čárky a uspořádali první ročník Čertovské výzvy – 8denní etapového závodu na 666 km s centrem na Hamru na Jezeře. Přečtěte si rozhovor s Pavlem Buštou, vítězem prvního ročníku, o jeho zážitcích, tréninku i radách pro ty z vás, kteří by něco podobného chtěli taky zkusit – příští rok se totiž poběží Čertovská výzva znovu.

Máte rádi regionální závody? Já ano, a když jsem zjistila, že se kousek od nás na Vysočině koná zajímavý závod a já mám v tu dobu volno, moc dlouho jsem neváhala. Zvlášť, když se běží v mém oblíbeném prostoru v okolí Pusté Rybné, Luckého vrchu a Březin.