Pavel Růžička

Tento text jsem měl v hlavě od Pražské štafety 2026 na pražském Výstavišti, kdy mnoho běžců při fandění a navigování na trati, předávání medailí nebo vyzvedávání svých zavazadel poděkovalo zvednutím palce, plácnutím si s námi a nebo slovním poděkování. já sám jsem byl v úterý a ve čtvrtek v úschovně. Nicméně i přes mnoho pozitivní energie jsme dostali i trochu té „negativní“ energie.  Vyslechli jsme si pána, který se strašně podivoval nad tím, že tam jsme zadarmo, že dostaneme jenom tričko, bagetu a pití a že by to nikdy nedělal, že má rád svůj čas. Jelikož se s tímto názorem (nebo i tím, že jsem neschopný, a tak si nedokážu najít placenou brigádu) setkávám poměrně často, tak pro všechny lidi, kteří mají podobné názory, napíšu odpověď, vlastně takový otevřený dopis.