Tento text jsem měl v hlavě od Pražské štafety 2026 na pražském Výstavišti, kdy mnoho běžců při fandění a navigování na trati, předávání medailí nebo vyzvedávání svých zavazadel poděkovalo zvednutím palce, plácnutím si s námi a nebo slovním poděkování. já sám jsem byl v úterý a ve čtvrtek v úschovně. Nicméně i přes mnoho pozitivní energie jsme dostali i trochu té „negativní“ energie. Vyslechli jsme si pána, který se strašně podivoval nad tím, že tam jsme zadarmo, že dostaneme jenom tričko, bagetu a pití a že by to nikdy nedělal, že má rád svůj čas. Jelikož se s tímto názorem (nebo i tím, že jsem neschopný, a tak si nedokážu najít placenou brigádu) setkávám poměrně často, tak pro všechny lidi, kteří mají podobné názory, napíšu odpověď, vlastně takový otevřený dopis.
Vážení,
život není jenom o penězích. Možná, kdybychom měli hluboko do kapsy, tak bychom dobrovolníky nedělali, ale nějaký takový (finanční) nedostatek převáží pocit užitečnosti. Když jsme součástí malého či velkého počtu lidí, kteří tvoří nějakou akci, tak máme pocit, že jsme užiteční a pomůžeme všichni společně ke zdárnému konci dané události. Ano, můžete mít pocit, že tričko, bageta a čepice je málo, ale víte, jaký je to pocit, když ve městě potkáte člověka se stejným tričkem a ačkoliv ho neznáte, tak se s ním normálně dáte do řeči? V době absence normální komunikace offline je to skoro až neuvěřitelné.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
A když pominu nějaké materiální statky jako například oblečení, kšiltovky, bundy, kraťasy, banány či birelly, tak co mě vlastně přináší dobrovolničení?
1. Poznám nové lidi
Lidi si stěžují, že se nedokáží seznámit. A zde se člověk krásně seznámí a získá nové přátelé. Navíc tu potká lidi, které by jinak zřejmě nepoznal. OSVČ, pracovníci hotelu nebo majitelka/obsluha kavárny nebo dělníci nejsou žádnou výjimkou.
2. Dostanu se do míst, kam bych se jinak nedostal.
Například když jsem byl na MS ve veslování, tak jsem se dostal do veslařského areálu v Račicích a dost pochybuji, že bych se tam někdy nedostal, protože mě samotného mě veslování až tak nebaví.
3. Získání nových zážitků a dovedností.
Kromě toho, že jsem se v rámci dobrovolničení naučil lépe komunikovat a nějaká introverze jde stranou, tak zažívám celkem pravidelně různé situace (zážitky), které by mě nenapadlo, že bych je někdy zažil. A co teprve ta atmosféra nějakého závodu, fandění. A to ani nemluvím o tom, že když někoho nového potkám, tak ten mě může posunout na jinou dobrovolnickou/placenou brigádu a nebo dostat do míst, kam bych se nikdy nedostal.
Dělám již 16 let dobrovolníka, takže doma mám tolik triček/mikin/bund/čepic/jiného oblečení, že se mi nevejde do skříně, takže to vždy na konci roku dělám tak, že ty věci, které nepotřebuji, věnuji nějaké neziskovce/dětskému domovu.
A hlavně – nebýt nás, dobrovolníků, by žádná velká akce (olympijské hry, mistrovství světa, mistrovství Evropy, světové poháry, běžecké závody, hudební festivaly, kulturní akce a další) nevznikla.
Takže nechte nás dělat to, co nás baví!
P.S. Dělám dobrovolníka od roku 2010 a v roce 2019 jsem se stal Dobrovolníkem roku v rámci Runczechu.
