Pamatujete na tu slavnou větu, kterou vám určitě někdo říkal, když jste začínali? „Na běhání nepotřebuješ vůbec nic, prostě nazuješ staré kecky, vyběhneš ven a jsi v přírodě zadarmo.“ Kdybych dostal 50 Kč pokaždé, když mi tohle zopakuje někdo z mých ne-běžeckých přátel, asi mám zaplacené startovné a cesty na všechny závody na 2 sezóny dopředu.
Jasně, do úplného začátku to asi platí. Ale jakmile vás tenhle náš krásný sport trochu chytne, začnete přidávat kilometry a běhat i v zimě nebo v dešti, velmi rychle zjistíte, že běhání se umí proměnit v docela solidní černou díru na peníze.
Dneska jsem se rozhodl sepsat, jak k financování svého koníčku přistupuju já. Kde mi nevadí utrácet a kde se naopak snažím ty těžce vydělané peníze trochu pošetřit.
Kolik to teda reálně stojí? Spoiler: víc, než si myslíte
Vezměme to hezky popořadě. Nejdřív pochopitelně boty. Dřív jsem běhal v jedněch univerzálkách, dokud z nich doslova nelezly palce a podrážka nebyla hladká jak letní pneumatiky v prosinci.
Dneska? Dneska mám jedny objemovky na hltání víkendových kilometrů (už roky nedám dopustit na Hoka Clifton, ten jejich tlumící polštář opravdu zachraňuje moje kolena). K tomu potřebuju jedny lehčí tempovky na intervaly a rychlé závody. A pak pochopitelně trailovky – do českého bláta se mi osvědčily klasiky jako Salomon Speedcross nebo Inov-8 s pořádnými „špunty”.
Cena za jeden pořádný pár se dneska běžně pohybuje mezi 3 až 5 tisíci korunami. Vzhledem k tomu, že klasická silniční bota začne ztrácet svoje tlumící vlastnosti zhruba po 600 až 800 kilometrech, spotřebuju za rok minimálně 2, spíš 3 páry. Pokud sami zrovna tápete, co na nohy obout a nechcete šlápnout vedle, mrkněte k nám na web do rubriky, kde pravidelně vycházejí poctivé recenze běžeckého vybavení.
Pomůže to předejít zbytečným investicím do něčeho, co vám pak bude jen ležet v botníku.
Další velkou položkou je oblečení. Letní triko za pár stovek se dá přežít, ale jakmile začne foukat a padat sníh, sranda končí. Kvalitní nepromokavá bunda s membránou (třeba Gore-Tex), která dýchá, merino spodní vrstva od Icebreakeru a kompresní podkolenky… to lítá v tisících. Výhodou je, že kvalitní oblečení vydrží roky, na rozdíl od bot.
Startovné, gely a záchranná brzda u fyzio
Pamatuju na zlaté časy, kdy se dal běžet slušný městský půlmaraton za pětikilo. Dneska? Když se chcete podívat na Pražský půlmaraton od RunCzech, nebo velkolepé horské akce jako je Beskydská sedmička, startovné běžně šplhá ke dvou nebo i třem tisícům. U štafetových závodů typu Vltava Run je to zase obrovská logistická a finanční operace pro celý tým.
Během tréninku na tyhle cíle navíc spotřebujete litry ionťáku a hromadu gelů. Sám mám citlivější žaludek, takže musím sahat po dražších variantách jako je Maurten nebo Edgar, které netrápí trávení. Správná běžecká výživa je prostě alfa a omega. Kdo si někdy prožil tu děsivou „zeď” na 35. kilometru maratonu jen proto, že šetřil na sacharidech, ví, o čem mluvím.
A nesmíme zapomenout ani na opravy našeho těla. Návštěva kvalitního sportovního fyzioterapeuta, když se ozve achilovka nebo takzvané běžecké koleno, vyjde na 800 až 1500 Kč za hodinu. A přiznejme si, většina z nás protahování poctivě fláká, dokud to nebolí.
Jak finančně nevykrvácet a kde se dá chytře ušetřit
Zní to možná hrozivě, ale s trochou plánování se to zvládnout dá. Můj největší trik na šetření: s radostí ignoruju nejnovější modely bot. Výrobci sice každý rok vyhazují na trh další „absolutně revoluční“ generaci, ale ruku na srdce, loňský model poslouží z 99 % úplně stejně.
Když si počkáte na posezónní výprodeje, dají se ty samé boty sehnat za polovinu. Často takhle lovím na velkých evropských e-shopech po Vánocích nebo na konci srpna.
U startovného pak platí jednoduché pravidlo – kdo dřív přijde, ten běží levněji. Většina velkých závodů má odstupňované vlny registrací. Mít v listopadu jasno o tom, co běžím v květnu, ušetří dost peněz i nervů s vyprodanou kapacitou.
Platby za hranicemi a bezpečnost
Už jsem nakousl nákupy běžecké výbavy přes internet na zahraničních e-shopech. Tady mám jedno velké varování, protože kyberprostor je poslední dobou plný podvodníků. Na Facebooku na mě neustále vyskakují „neuvěřitelné akce“ na karbonové boty nebo špičkové trailovky z prapodivných webů.
Dřív jsem občas zkusil štěstí a naivně všude zadával svou hlavní platební kartu. Poté, co mi jednou z účtu zmizelo pár tisíc, jsem radikálně změnil přístup.
Když nakupuju kdekoli, kde to stoprocentně neznám, nebo platím startovné na nějaký malý horský ultra závod kdesi v Itálii, jehož registrační formulář vypadá jak z roku 1998, používám výhradně oddělené finance. Skvělou věcí jsou virtuální jednorázové karty, které si vytvoříte v appce a hned po platbě se zničí.
Další oblíbenou a neprůstřelnou variantou jsou různé předplacené kupóny. Tyhle systémy fungují tak, že si koupíte kód v trafice nebo online přes banku a pak zadáte jen ten. Vaše reálné bankovní údaje zůstanou v naprostém bezpečí.
Z principu se to hodí všude tam, kde platíte za digitální obsah či služby a chcete zůstat v anonymitě. Typicky se tyhle metody používají třeba pro nákup kreditů v počítačových hrách, úhradu filmového předplatného nebo klidně pro casino minimální vklad Paysafecard, když si chce někdo zariskovat jen s pár stovkami bez toho, aby posílal údaje o své hlavní kartě.
Já sice do kasina nechodím, protože mi stačí riskovat v sebězích na mokrých kamenech, ale ten princip naprosté kontroly nad posílanou částkou se mi moc líbí a při nákupech pochybných zahraničních „slev“ je k nezaplacení.
Shrnuto a podtrženo
Běhání vážně není nejlevnější koníček, zvlášť když do toho spadnete naplno. Každý ten propocený kilometr v lese za ranního sluníčka, čistá hlava po těžkém pracovním dni a neuvěřitelný nával endorfinů po proběhnutí cílovou páskou za to ale naprosto stojí.
Stačí si jen občas v klidu sednout, spočítat si, kolik párů bot za rok skutečně zničíte, nakupovat chytře mimo hlavní sezónu a hlídat si bezpečnost, když už ty peníze do zahraničí posíláte.
A pamatujte – ta úplně nejlepší věc na běhání je pořád ještě zadarmo. Ta radost z pohybu a to zasloužené pivo (nebo nealko Birell) s kamarády po pořádné nedělní makačce. Tak ať vám to běhá a drží zdraví!
