Jak orientační běžci razí kontroly?

Dříve to byly průkazky

Nejstarším způsobem ražení kontrol, který je však i dnes hojně využívaný, bylo mechanické ražení do „průkazek“. To jsou papírové kartičky, na kterých jsou údaje o času startu závodníka a obsahují očíslovaná políčka podle pořadí kontrol na trati. Na každé kontrole jsou pak kromě lampionu i kleštičky s různě uspořádanými hroty, kterými se označí daná kontrola v průkazce.

Pořadatel pak v cíli podle značek od hrotů pozná, zda závodník orazil všechny kontroly správně. Nemůže však zkontrolovat, zda závodník orazil kontroly ve správném pořadí, to už pak záleží na fair play. Na velkých závodech, kde se ještě běhalo na průkazky, stavěli pořadatelé tratě tak, aby se závodníkovi vůbec nevyplatilo brát kontroly v jiném pořadí, a tak zamezili podvodnému ražení. Dnes už se průkazky využívají většinou jen na trénincích či náborových a školních závodech.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Elektronické ražení je samozřejmost

Na většině evropských závodů jsou nyní používány čipy Sportident (SI), které se začaly používat od 90. let. Každý závodník vybíhá na trať se speciálním čipem, který nemá na rozdíl od běžců připevněn na noze, nýbrž na prstě ruky. Těsně před startem si závodník čip „vynuluje“ (clear), aby z něj smazal kontroly z posledního závodu, a poté zkontroluje (check), aby se ujistil, že je čip funkční. V čase startu dle startovní listiny se automaticky spustí načítání času.

Na každé kontrole v lese je na stojanu s lampionem připevněna krabička s kódem kontroly, do které se zastrčí čip a zaznamená se tak průchod kontrolou. Na znamení úspěšného ražení krabička zapípá a zabliká na ní červená dioda. SI čip je pasivním zařízením, veškerou práci vykoná krabička na kontrole. Oražením cílové kontroly se čas závodníkovi zastaví. Po závodě je ovšem nutné čip „vyčíst“, aby se výsledky přenesly z čipu do systému. Závodník pak dostane lísteček s dosaženým časem a mezičasy, podle kterých může zjistit, na jakém postupu ztratil na své soupeře.

Bezpochybnou výhodou této formy ražení je jednoduché a rychlé zpracování výsledků. Software automaticky udělá výsledkové listiny, odhalí závodníky, kteří mají chybné ražení, a zároveň umožní porovnávat závodníkům mezičasy mezi jednotlivými kontrolami.

Emit card

Jedinou formou ražení, která je schopna konkurovat čipům Sportident jsou karty EMIT. Ty se používají například v Norsku a ve Finsku a jsou v lecčems oproti SI čipům rozdílné. Místo čipu nese závodník v ruce destičku, která je aktivním zařízením. Na kontrolách v lese pouze vloží destičku do stojanu s lampionem a do destičky se zaznamená průchod kontrolou. Kontrola ovšem nedává žádné zvukové ani vizuální znamení (většinou), takže závodník musí spoléhat na to, že vložil destičku do kontroly správně. Na druhou stranu se mohou kontroly do lesa roznést již několik dní před závodem, protože jsou pasivními zařízeními a v případě krádeže jsou náklady na jejich pořízení výrazně nižší než u krabiček Sportident.

Čipy Sportident, jak šel čas

SI 5 – První z čipů designu takového, jaký známe dnes, kapacita byla ovšem pouze 39 kontrol a rychlost ražení byla velmi pomalá

SI 6 – Nová verze umožnila 3 krát rychlejší ražení a poskytovala kapacitu 64 kontrol, navíc si v čipu mohl závodník uložit své osobní údaje (jméno, klub, adresa, atd.)

SI 8 – Pro někoho krok zpět, když čip poskytoval pouze 33 míst pro kontroly, ovšem nízká cena čipu byla jeho hlavní výhodou

SI 9 – Podobný předchozí generaci ovšem s kapacitou 50 kontrol

SI 10 – Znamenal velký převrat oproti předchozím čipům, s kapacitou 128 kontrol a rychlostí ražení 60ms byl jasnou jedničkou na trhu

SI 11 – Mladší bratr SI 10 poskytl navíc jako první optickou signalizaci oražení kontroly blikající LED diodou

SIAC (=AIR+) – Nejnovější a nejuniverzálnější čip, který může razit kontroly i bezkontaktně, pokud jsou na to krabičky na kontrolách nastaveny. Je tedy vhodný nejen pro pěší OB, ale i pro LOB a MTBO. Navíc kromě blikání čip po oražení kontroly i zapípá.

Bezkontaktní ražení

Jak Sportident, tak Emit vyvinuly modernější formy svých zařízení, které umožňují bezkontaktní ražení. Pak stačí, aby závodník přiblížil ruku do blízkosti kontroly a ražení je úspěšné. Po tom, co se začalo bezkontaktně razit na světových závodech, se již dostává tato forma ražení i na závody nižších kategorií. Od roku 2018 jsou v Česku na celostátních závodech ve sprintech a štafetách nastaveny kontroly právě na bezkontaktní ražení za účelem zvýšení plynulosti a rychlosti běhu.

/fotografie: Sportident a Emit/