V letních měsíců spousty běžců láká dát si po běhu „jedno orosené“. Doplníme tekutiny, cukry a i nějaké ty ionty se tam najdou, a v desítce přece žádný alkohol není. Nebo ne? Na to, zda je pivo tím nejlepším ionťákem, jsme se podívali s výživovou specialistkou Šárkou Knížkovou.
Však já tu dvacku v pohodě uběhnu i bez pití!
Jasný, tohle ani v nejmenším nemíním rozporovat a znám kotel běžců, kteří si vyběhnou v klídečku na 2–3 hoďky bez pití a jsou v chillu. Když ono to není o tom, že byste to neuběhli a někde cestou natáhli brka. Ale výkon ve stavu hypohydratace (kdy má tělo běžce málo tekutin) jednoduše nebude tak efektivní, jako když k tomu budete něco sosat. Navíc se zvyšuje únava, celková zátěž pro organismus, je vyšší riziko zranění a zvyšuje se i tepová frekvence.
O pitném režimu jsme psali už na začátku léta, takže jen pro lehoučké připomenutí – jakmile se chystáte klusat déle než hodinu (některé zdroje uvádí 90 minut) nebo vás čekají vysoké intenzity, rozhodli jste se trénovat v Alpách či jiných velekopcích, anebo naopak u moře v 30 stupních ve stínu, už je na místě si s sebou něco na svlažení volátka vzít. Obecně se doporučuje prolít hrdlem 400–800 ml tekutin za hodinu. Ideálně ne všechno najednou, jinak budete mít v břiše žáby, nýbrž pravidelně po pár doušcích.
Mouth rinse
Tuhle parádičku jsme podle mě zatím nerozebírali. Jedná se o docela fascinující jev, kdy u kratších (do 60 minut) a intenzivnějších výkonů nemusí sladký nápoj vyloženě přikráčet až do žaludku, ale výkonnost zvýší i pouhopouhý mouth rinse. To znamená, že si ucucnete, 5–10 vteřin to tak jako převalujete, žmouláte a tváříte se, že je to Listerin nebo jiná ústní voda, a následně to zase vyplivnete. Zátěž trávicího traktu je tak naprosto nulová, nicméně náš mozek to dokonale ošálí natolik, že vyšle signál do svalů, aby se neflákaly a makaly ještě víc.
Voda, čo ma drží nad vodou!
Jestli si myslíte, že obecně bude k hydrataci stačit klasická pramenitá voda, tak bohužel. Naopak, kdybyste se jí prolejvali horem dolem, může to dokonce vést i ke stavu zvanému hyponatrémie, který může být život ohrožující. Ale to byste museli být jo hodně ambiciózní v tom pitném režimu.
Když někde boucháte a nejste vyloženě na procházce, logicky se začnete potit. A pot není jen čistá voda, nýbrž se tam nachází značné množství elektrolytů – především sodík, ale i chloridy, hořčík, draslík, vápník… A je fajn, minimálně ten sodík, doplňovat. Výkon tak bude opět víc v topu, funguje to jako prevence křečí a celá hydratace může probíhat rychleji a efektivněji. Když k tomu ještě bouchnete nějaké ty cukříky, no tak to už bude vůbec fičák. Nejen, že dodáte nějakou energii pracujícím svalíkům, ale hlavně vstřebávání tekutin podpoříte na druhou. Glukóza se sodíkem a vodou totiž fungují na principu tzv. symportu, využívají ve střevě stejné přenašeče, a hydratace organismu tak může probíhat jedna báseň.
Šestiprocentní sacharidový roztok
Aka zlatý standard pro izotonické nápoje. Jestli si říkáte, jak tohohle chemického výsledku dosáhnout, ono je to vlastně easy peasy. Prostě si naředíte 100% džus vodou v poměru 1:1 a přidáte do toho špetku soli, ať je tam nějaký ten sodík. Tohle je takový lowcost domácí ionťák, který vám v pohodě postačí na tréninky, pokud nechcete prodávat ledvinu pro kila ionťáku.
Pojďme si ale říct, že kupované ionťáky mají rozhodně něco do sebe – máte to tam prostě všechno naservírované na stříbrném podnose, různé druhy cukrů pro lepší stravitelnost, veškeré ionty a některé ze sportovních nápojů dokonce obsahují kofein či BCAA, což se například při výkonech nad 3 hodiny už taky hodí. A nemusíte nic počítat, prostě jen naředíte (správně!!) a jste v chillu, bez nutnosti gelů či dalších šmakocinek do batohu.
No a co to pivínko?
Bohužel nesu špatné zprávy. Ne, pivo prostě není nejlepší ionťák. První past je alkohol, kdy alkohol vypíná tzv. „protičůrací hormon“ a tím, že člověk najednou chodí s pískem co půl hodiny, tak akorát prohloubí dehydrataci. Zadruhé alkohol je pro tělo toxická látka, a pokud mají játra, ledviny a další orgány plné ruce práce s detoxikací alkoholu, na nějakou regeneraci budou jednoduše házet bobek.
Samozřejmě se jako varianta nabízí nealko pivínko. Ne, ani na tohle mě neukecáte. Při výkonu se nejvíce ztrácí (a tím pádem je potřeba nejvíce doplňovat) sodík a toho je v pivu jako šafránu. Když se nějací milovníci piva snažili za každou cenu dokázat jeho regenerační vlastnosti, zjistilo se, že po přidání soli do nealko piva byly ty „ionťákové“ vlastnosti o něco lepší. Ale ruku na srdce, to už zase asi nebylo chuťově takové pošušňáníčko.
Rozhodně tady nechci vypadat jako pivní hejtr! Klíďo píďo si ten lahodný zlatavý mok dopřejte, jen chraň vás ruka Páně přesvědčovat mě o tom, že to jako vlastně děláte pro své zdraví a sportovní výkon.
