Česká republika přichází podle nové analýzy každý měsíc o více než 330 milionů korun na nevybraných daních kvůli působení nelegálních provozovatelů hazardních her. Ročně tak z veřejných rozpočtů mizí částka přesahující 13 milionů eur.
Vyplývá to ze studie, kterou zpracoval Robert Klobuck ze Sociologického ústavu Slovenské akademie věd. Zjištění shrnuje publikace s názvem 2026 Black Book of Illegal Gambling.
Podle autorů studie sází značná část Čechů na nelicencovaných internetových stránkách, často bez toho, aby si uvědomovali, že se pohybují mimo zákonný rámec. Ekonomickou část zprávy doplnilo Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA), které se pokusilo vyčíslit konkrétní dopady na státní rozpočet i na finance obcí.
Miliardy korun mimo oficiální ekonomiku
Analýza odhaduje, že čeští hráči každoročně prohrají u nelegálních provozovatelů přibližně 14,5 miliardy korun. Z této částky plyne podle propočtů výpadek na daních mezi 2,9 až 3,6 miliardy korun ročně pro státní rozpočet. Obce pak mohou přicházet až o 500 milionů korun ročně, které by jinak získaly z podílu na hazardních odvodech.
Autoři upozorňují, že skutečné ztráty mohou být ještě vyšší. Nelegální hazard totiž neznamená jen neodvedenou daň z her, ale i výpadky na dani z příjmů a sociálních odvodech zaměstnanců, kteří by v legálním sektoru pracovali. Peníze tak místo do veřejných služeb odtékají do zahraničí, často do jurisdikcí s minimálním dohledem.
V Česku aktuálně působí 27 licencovaných provozovatelů hazardních her. Vedle nich však podle Black Book reportu cílí na české hráče až 1 113 nelicencovaných značek. Rozsah šedé zóny je podle autorů studie překvapivý i v mezinárodním srovnání.
Statisíce hráčů na hraně zákona
Zpráva pracuje s odhadem, že přibližně 400 tisíc Čechů vědomě využívá služeb nelegálních platforem. Dalších 400 tisíc si není jistých, zda je jejich vybraný provozovatel držitelem české licence. To znamená, že až 800 tisíc lidí se může pohybovat v prostředí, které není pod dohledem tuzemských úřadů.
Analýza internetového vyhledávání navíc ukázala, že tři nejpopulárnější nelegální značky byly z českých IP adres vyhledávány více než 111 tisíckrát během jediného měsíce. To podle odborníků naznačuje, že povědomí o těchto platformách je vysoké a jejich marketing funguje.
Aleš Rod, výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz, upozorňuje, že problém nelze zúžit jen na morální či sociální rovinu. „Nelegální hazard není pouze společenský problém, ale zásadní ekonomický problém. Nevybrané veřejné příjmy mají konkrétní cenu. Mohly by financovat sport, kulturu, prevenci závislostí, snížit státní dluh nebo zůstat v kapsách daňových poplatníků, pokud by zůstaly v oficiální ekonomice u legálních provozovatelů,“ uvedl.
Podle něj končí tyto prostředky v rukou anonymních subjektů, které operují mimo dosah českých úřadů, často v daňových rájích. Vysoké zisky pak umožňují nelegálním firmám investovat do agresivní reklamy a dál posilovat svůj podíl na trhu.
Tlak na přísnější dohled
Institut pro regulaci hazardních her (IPRH) v reakci na zveřejněná data vyzval vládu k důraznějším krokům. Ředitel institutu Jan Řehola uvedl, že samotné represivní zásahy nestačí. Podle něj je nutné posílit technologické nástroje pro blokování nelegálních webů a zefektivnit spolupráci s bankami a poskytovateli platebních služeb.
Právě platební kanály jsou jedním z klíčových míst, kde lze nelegální operátory omezit. Pokud se podaří zabránit převodům peněz na účty bez licence, jejich fungování se výrazně zkomplikuje. Řehola zdůraznil, že stát by měl reagovat rychleji na nové domény a značky, které se objevují prakticky každý týden.
Legální trh přitom dlouhodobě podléhá přísným pravidlům. Provozovatelé musí splňovat náročné licenční podmínky, odvádět daně a dodržovat pravidla odpovědného hraní. Mezi známé legální subjekty patří například Sazka. Konkurenci jim však dělají zahraniční weby, které lákají na vyšší bonusy, méně ověřování a rychlé registrace. Mezi často vyhledávanými nelegálními platformami se podle průzkumu objevuje i značka Kingsbet.
Významnou roli hrají také anonymní platební nástroje. Některé zahraniční weby umožňují vklady prostřednictvím předplacených karet, jako je Paysafecard, nebo přes zahraniční elektronické peněženky. To komplikuje dohled nad tokem peněz a zvyšuje riziko, že hráč nebude mít v případě sporu žádnou ochranu.
Do debaty vstupuje i Česká republika prostřednictvím státních institucí. Ministerstvo financí dlouhodobě upozorňuje na rizika spojená s nelegálním hazardem a zdůrazňuje, že pouze licencovaní provozovatelé podléhají plnému dohledu. V této souvislosti Ministerstvo financí varuje účastí na hazardní hře může vzniknout závislost a apeluje na hráče, aby si vždy ověřili, zda je daná společnost uvedena na oficiálním seznamu povolených subjektů. Ministerstvo financí dlouhodobě upozorňuje na rizika spojená s nelegálním hazardem a zdůrazňuje, že pouze licencovaní provozovatelé podléhají plnému dohledu.
Dopady na obce i veřejné služby
Hazardní daň je jedním z příjmů, které plynou nejen do státní pokladny, ale i do rozpočtů měst a obcí. Ty z ní financují sportoviště, kulturní akce nebo sociální projekty. Pokud se část trhu přesouvá mimo legální rámec, místní samosprávy přicházejí o zdroje, na které při plánování rozpočtů spoléhají.
Ekonomové upozorňují, že výpadek několika miliard korun ročně není zanedbatelný ani v kontextu celkových veřejných financí. V době, kdy stát hledá úspory a diskutuje o zvyšování některých daní, představuje nelegální hazard oblast, kde by důslednější vymáhání pravidel mohlo přinést dodatečné příjmy bez dalšího zatížení občanů.
Zároveň však platí, že samotné blokování webů problém zcela nevyřeší. Internetové prostředí umožňuje rychlé přesouvání obsahu na nové adresy a využívání zahraničních serverů. Odborníci proto volají po kombinaci technických opatření, osvěty a spolupráce se soukromým sektorem.
Nová zpráva tak otevírá otázku, zda současný model regulace odpovídá dynamice online trhu. Pokud se odhady potvrdí, jde o jeden z největších skrytých úniků veřejných příjmů v oblasti digitální ekonomiky. Odpověď státu v příštích měsících napoví, zda se podaří část těchto peněz vrátit zpět do oficiálního systému.
