Rok od roku roste obliba běžeckých závodů v Ludgeřovicích. Pořádáme běhy na 10 a 15 km, a tak není divu, že se v posledních letech začaly množit dotazy a drobná pošťouchnutí s tím, kdy uděláme konečně něco delšího. V okolí obce toho máme každý spoustu naběhaného, takže namyslet okružní půl-, či dokonce maratonskou trasu by nebyl asi problém. Problém by nastal při řešení dopravních uzavírek a jiných omezení, které by se musely dotknout jiných obcí. Myšlenka takřka nemyslitelná. Až do určité chvíle.
Od padesátky ke shořelému uzenému
Při zpracování historie běžecko-chodeckých akcí jsem narazil na závod Ludgeřovická padesátka, který se konal 10. 10. 1981. Letos to bude tedy 45 let od tohoto data. No a když to tehdy dokázali „oni“, co kdybychom to nyní dokázali „my“? Doba pokročila, a tak musí pokročit i vzdálenost. Uspořádáme první stovku.
Myšlenka vznikla 20. 12. 2024. Datum si pamatuji velice přesně. Udil jsem doma maso a nápad na závod mě tak pohltil, že jsem na uzení zapomněl. Uzák i s masem tehdy shořel, ale já jsem měl v podstatě hotové propozice celé akce. Pravdou je, že tehdy bych raději měl to uzené…
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Přípravy v plném proudu: 110 km a stovky litrů zásob
Každé nadšení si zaslouží odklad. Dal jsem tomu 10 měsíců a od září 2025 začaly postupně přípravy závodu Prajzské kilo. Do příprav jsem zapojil Natálii Pěntkovou, Tomáše Papaje a Valdemara Schuberta a krůček po krůčku jsme začali chystat vše potřebné. A že toho bylo!
Od ledna 2026 začaly přípravy nabírat na rychlosti, která dosáhla maxima v týdnu před závodem. Organizační tým se musel výrazně rozrůst. Bylo potřeba v terénu označit celkem 110 km trasy, zajistit přípravu startovních tašek, nabalit jídlo na 7 občerstvovacích stanic pro 300 běžců a pořešit prezentaci do závodu i postavení zázemí startu a cíle.
Den D: Louče, umělý dým a start do temné noci
Nastal den D: pátek 11. 9. 2026. Běžci se do Ludgeřovic začali sjíždět doslova ze všech koutů naší republiky a nechyběli ani účastníci ze zahraničí. Start závodu na 100 km je naplánován na osmou hodinu večerní. Déšť vystřídala tma. Celkem 148 běžců nervózně přešlapuje ve startovní bráně, nad kterou visí vlajka s logem Prajzské kilo. Z reproduktorů se do tiché noci ozvalo hlasité intro k závodu: „Každý kraj má svůj příběh. Příběh Prajzské začal před téměř třemi sty lety…“
Legendu této akce jsme zasadili do roku 1742, kdy došlo k odtržení části Slezska od Rakouska. Příběh o tom, jak vznikla nová hranice, která začala rozdělovat osudy lidí, měl úspěch. Některé vyburcoval, jiným vehnal slzy do očí. To vše podpořily plápolající louče, umělý dým s osvětlením a výstřel z dlouhé zbraně v podání vojáka v historické uniformě. Ten byl impulzem k tomu vydat se kupředu.
Vstříc noční trati, polévkám i nečekanému mléku
Trasa vedla kolem ludgeřovických rybníků přes Bobrovníky, podél řeky Opavy a hlučínské štěrkovny ke Kozmickým ptačím loukám. Zde byla pro běžce nachystána první ze sedmi občerstvovaček. Venku už byla regulérní tma a teplota začala padat k 8 °C. Pohyb každého z běžců jsme mohli díky GPS trackeru sledovat online. To nám pomohlo se včas nachystat na další občerstvovačce. Tou další v řadě byly Kravaře, kde se o běžce postarali naši kamarádi z Prajzského BK Kravaře. Díky za to! I zde plápolaly louče a dodávaly tak závodu historickou atmosféru.
Dalších 13 kilometrů čekal na běžce úsek do Malých Hoštic a dále do Chlebičova, kde běžce vyhlížela paní starostka Zuzana Kašná se svojí partou skvělých lidí. S rostoucí únavou běžců jsou občerstvovačky místem, které musí dodal energii a někdy i odvahu do dalších kilometrů. Povedlo se to i v Rohově, kde kromě polévky a tradičně skvělého piva na běžce čekal Lubomír Bardaševský s Pavlem Kramným. A čekaly je tu i batohy s věcmi, které si běžci do půli trasy poslali. Suché oblečení a boty opravdu přišly vhod. Za dovoz a odvoz věcí i jiného proviantu patří velký dík Radimovi Konečnému, který v průběhu noci najezdil takřka 400 kilometrů.
Běžci pak zamířili na krátkou návštěvu Polska, kde závod dostál svému mottu „Závod na hranicích dějin“, a následně se stočili zpět do Strahovic a přes Chuchelnou běželi do Bolatic-Borové, kde je na 63. kilometru čekalo další občerstvení. A také parta kamarádů z klubu Sportuj Darkovičky. Trasa následně vedla přes Bohuslavice k pěchotnímu srubu Jaroš, kde čekal Jarda Böhm se svým týmem. A také teplá polévka a sud s pivem. Přesto největší úspěch na sociálních sítích sklidilo nabízené mléko. 🙂
Poslední občerstvovačka byla v Antošovicích v areálu místní hasičárny. Zde si to vzal na povel Jirka Bystřičan, který tu prožil prakticky celou sobotu od 3:00 do 17:00 hod. Tady se u mnohých rozhodovalo, jestli závod vůbec dokončí. S drzostí sobě vlastní zde Jirka nenechal nikoho odpadnout – dodal energii a prostě je odtamtud vyhodil zpět na trasu. Posledních 12 kilometrů bylo pro mnohé nejdelších 12 kilometrů v životě. Říká se, že lehce dosažené věci nemají žádnou cenu. A tady to všichni prožili.
Vítězové, emoce v cíli a 14 000 Kč pro Charitu
Historicky prvním vítězem tohoto závodu se stal Petr Pašek z Bolatic-Borové, který zvládl 101 km za 8:57 hod. Druhé a třetí místo pak od sebe dělily necelé tři minuty. Šťastnější byl druhý Václav Novák z Kravař (9:23) před Radkem Trčkou z Lačnova (9:26). V ženách zvítězila Eva Drábeková z Loun v čase 10:56 před Ludmilou Krbkovou z Prahy (12:09) a třetí Jaroslavou Pechovou z Českých Budějovic (12:20 hod.). Největší potlesk si však tradičně zaslouží ti poslední, kterými byly společně Pavlína Jakubová a Pavla Hendrych Jírová (obě 23:37 hod.). Gratulujeme! Závod nedokončilo 14 běžců.
Kromě 100km trasy jsme pro běžce připravili také sobotní třicítku a padesátku. Tyto trasy křižovaly hlavní okružní trasu. Kratší trasa měla spojnici přes Kozmice a delší padesátka přes Dolní Benešov.
Chvíli před osmou hodinou večerní doběhly dvě poslední účastnice 100km trasy, a tím byl letošní ročník Prajzského kila oficiálně u konce. Vyšlo to takřka na 100 % a nám spadl balvan ze srdce. Přesto i v tuto chvíli jsme byli přesvědčeni, že se jednalo o jednorázovou akci. Odezva lidí v cíli i na sociálních sítích byla však neskutečně pozitivní a stejně tak se cítili i dobrovolníci na jednotlivých občerstvovačkách. Navíc nešlo jen o běh. V průběhu akce Prajzské kilo se vybralo pěkných 14 000 Kč pro Charitu Hlučín.
Slovo závěrem
Co říci závěrem? Energie běžců dodala energii i nám 76 dobrovolníkům, kteří se na akci podíleli – ve svém volném čase, na úkor pracovních a rodinných záležitostí, za pomyslný párek a pivo. Věříme, že podobných part, jako je ta naše, je všude spousta, jen možná nejsou tak vidět. A je úplně jedno, jestli se zabývají jiným sportem, kulturou, nebo působí třeba v sociální oblasti. Jedno je spojuje: mají chuť udělat něco pro druhé. A tohle je cesta, jak se posunout jako společnost kupředu. Díky všem, kteří se zapojili nebo v budoucnu zapojí! 😉
David Bíbrlík, Běžecký klub Ludgeřovice, z.s.
