Recenze: Bunda Kilpi Hurricane – škoda, že se nepromokavá bunda nedá testovat na sluníčku

První záchvěv dobré nálady vyčaruje barva. I když já jsem si balíček vyzvedla cestou na odpolední běžky zrovna v den, kdy přišla studená fronta o trochu dřív. Pršelo tak, že jsem balíček rozsápala na parkovišti a bylo mi úplně jedno, že bunda má velmi sympatický lososový odstín. Ten výrobce označuje jako korálový, takže jistojistě je původ barvy někdy v hlubinách moře. Radostně jsem pozorovala kapky vody, které se spořádaně tvořily na povrchu bundy, stékaly dolů a okamžitě se vsakovaly do kalhot. Po dvou hodinách zatěžkávací zkoušky jsem sice měla mokré i spodní triko, ale z toho viním mokré kalhoty a fakt, že na kapucu bylo pořád moc teplo, takže kolem krku mi pršelo. I tak jsem pod bundou měla príma mikroklima, které stačilo na ohřev krve pro celé řečiště, takže mi v podstatě vůbec nebyla zima. No a zpětně na fotkách jsem si i já všimla, že ta mořská barva je nejen moc hezká, ale že naprosto nečekaně ladí se se svítivě zeleným bidonem.

Za nepromokavost bundy je odpovědná membrána Siberium, která slibuje voděodolnost 20 000mm a prodyšnost 30 000g/m2 /24hod. K tomu ještě voděodolné zipy a podlepené švy. Což jsou hodnoty, které velkoryse stačí na všech závodech jako povinná výbava, a za které by se nemusela stydět ani pořádná outdoorová bunda. Hurricane ale při těchto hodnotách váží pouze 220 g. Otázka je, jak dlouho vydrží materiál odolávat například tření běžecké vesty. Ale s tím se nic dělat nedá, váha a odolnost materiálu vždycky budou stát proti sobě stejně, jako láska a nenávist nebo kančí se šípkovou nebo se zelím.

Na bundě je hned několik vychytávek, se kterými jsem se ještě nesetkala nebo jsem je dosud na lehké běžecké bundě neměla:

Kapuce. Jsou vlastně dvě, protože ta klasická, stahovací, s kšiltem, má ještě všitý elastický lem, takže vám perfektně sedí kolem obličeje, nefouká dovnitř ani když budete vehementně vrtíte hlavou, že ne a ne, že už v tom dešti nikam neběžíte. Zatímco spodní vrstva se vrtí s vámi, tak vrchní zůstává a nikam vám z ní nestékají žádné protivné čůrky vody.

Cvoček. Nemyslím rozjíveného sousedovic jezevčíka, myslím tím pásek, kterým můžete sepnout bundu na prsou i když ji máte rozepnutou tak, aby se vám kolem těla nevytvořil balón.

Zip u krku. Je podšitý pruhem příjemné látky, takže nestudí a nedře, když se zachumláte do límce.

A jako každý sendvič má vrstvu suchého chleba, tak musím zmínit i nedostatky. Pro je to mě částečně střih, který se stává po stažení spodního okraje bundy poněkud pytlovitý, což ovšem zavazí pouze esteticky a ještě je to záležitost individuální, v pohybu to nijak neomezuje, vlastně spíš naopak.

Kromě střihu je to ale hlavně agresivní jezdec zipu, který se neustále zakusuje do látky tak, že i klidné povahy zapínají bundu na několikrát. My cholerici vyrážíme vstříc vichřici rozepnutí, odvážně vykřikujeme, že radši umrzneme a bundu potupně zapínáme až za rohem.