HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Risnjak trail: Chorvatská divočina v praxi

Risnjak trail: Chorvatská divočina v praxi

Že Chorvatsko není jenom pláž a moře jsem se byl přesvědčit na začátku července v národním parku Risnjak, kde se konal osmý ročník stejnojmenného závodu.

Po pár dnech strávených na pláži to byl vítaný únik z tropů. S běžeckých parťákem Kubou Cieslarem, který závod pojal jako přípravu na plánovaný vrchol sezóny – MS ve skyrunningu do 23 let, vyrážíme něco po sedmé ráno směr vnitrozemí. Už po probuzení teplota na teploměru atakuje 30stupňovou hranici a tak jsme zvědavi, co nás o nějakých 600 výškových metrů výš ve vnitrozemí čeká. Se vzdalujícím se pobřežím a přibývajícími výškovými metry ručička teploměru klesá až na cílových 15 stupňů, které hodnotíme, že jsou pro závodění ideální. Slunce sice už i takto ráno do kůže řeže, ale prozatímní chlad jdoucí z hustých risnjackých lesů vše kompenzuje a silný opalovací krém situaci jistí.

Představení závodu

Risnjak trail nabízí dvě trasy. Tu kratší, 17kilometrovou s 915 metry převýšení, si vybírám já. Protože závod obou tras startuje odbitím desáté, nevěřím si na pobíhání kolem poledne s absencí jakéhokoli stínu ve vrchních partiích závodu. Volím proto trasu obsahující jediný kopec. Jakub volí trasu spadající pod chorvatskou Golden Trail Series, tedy 30kilometrovou s více než 1500 metrů převýšení, která slibuje vysokou technickou náročnost a taky o poznání vyšší konkurenci. O náročnosti trati vypovídá i dosavadní traťový rekord, který je 2:55. Při ranním rozcvičování lamentujeme nad časy, do kterých bych se chtěli vejít. Neznalí náročností tratí si věříme pod hodinu třicet, resp. pod hodiny tři.

Připevněné startovní číslo, softflaska do ruky, na úvodní metry nasazená rouška a v deset ostrý start. Závod se rozbíhá jako by to byl sprint na 1500 metrů, než jako závod v horách. Jakub vystartuje agresivněji, zatímco mě startovní pole zavře a musím si v prvním půl kilometru najít znovu do čela závodu cestu. Po doběhnutí Jakuba mi ukazuje, ať běžím dál. Koneckonců, běžím poloviční trasu a tak je fér mu určovat tempo.

Po prvních kilometrech se startovní pole natáhlo a první desítka si běží osamoceně od startovního pole. Leader celého závodu, Slovinec Jereb Urban, utekl po prvním kilometru, ale nikdo další ho nemá tendenci stíhat. Já běžím na průběžné 3-4 pozici a Jakub ve skupince za mnou. První kilometry vedou po lesních šotolinových cestách, které mi sedí. Vzhledem však k tomu, že obě trati závodu startovaly současně, nedokážu se orientovat kolikátý na 17kilometrové trati jsem. Mám za to, že když jsou tři běžci přede mnou, jsem logicky ve svém závodě čtvrtý – avšak chyba lávky. Přede mnou, ale i za mnou všichni běžci běží trať delší. To ale nevím a říkám si, že je nesmím ztratit. V průběhu 8kilometrového stoupání, které se postupně technicky tíží, pomalu tuhnu. Po sedmi kilometrech mě předbíhá Jakubova skupinka a já se ocitám v závodu sám. Na hezké umístění jsem zapomněl, teď se chci dostat na hřeben, ze kterého mě čeká už „jen“ seběh.

Vrchní partie závodu pod nejvyšší horou celého národní parku Velkým Risnjakem jsou však krásné a tak zapomínám na to, jak mi to nejde. Znovu se rozbíhám a dostávám se do pohody. Po vyběhnutí na nejvyšší vrchol závodu se spojím s dalším běžcem, který se znenadání kdesi zjevil a běží mou trasu. Svižněji přebíháme hřebenovou pasáž a spouštíme se technickým seběhem do lesa. Můj krátkodobý parťák je však místní a zdejší traily zná jako své boty. To ukazuje na prvním opravdu technickém kilometru seběhu, kde mi utíká o parník a já ho do závěru závodu nezahlédnu. Běžím svižně, snažím se, ale asi to na dohnání dalších běžců zkrátka nestačí, říkám si. Seběh je to zrádný, kombinuje prudké kamenité a technické pasáže s krátkými, ale strmými výběhy. Udržet tak pro mě běžně běhané tempo pod 4 minutami na kilometr jde ztuha. Kontroluji hodinky a říkám si, že můj plán běžet pod hodinu třicet byl nesmysl. Protrápená druhá polovina výběhu mi vzala drahocenný čas.

S klesající nadmořskou výškou se zvyšuje i teplota. Poslední dva kilometry závodu vedou více méně po rovině podél luk a po rozpáleném asfaltu, který mi už opravdu nechutná. Kontroluji ještě jednou hodinky a vidím, že to sice pod hodinu třicet nevyšlo, ale pod hodinu třicet dva to vyjít může a musí! Nasazuji tak dlouhý spurt a cíl probíhám těsně pod hodinou třicet dva. Chorvatštině nerozumím, počítat ale ještě zvládám a postupně mi dochází, že do cíle 17kilometrového závodu jsem doběhl jako druhý. Pro mě vlastně úplnou náhodou.

Gratuluju vítězi a oceňuji jeho seběh. Ten mi na oplátku říká, že mu poslední kilometry došlo a být to o pár kilometrů závod delší, pořadí by bylo opačné. Postupně čekáme na další běžce, kterým gratulujeme. Hledám stín a čekám na Jakuba, který bojuje na delší trati.

Trasa, na kterou v Česku nenatrénujete

Jakub to má o poznání složitější. Nehledě na polední žár chorvatského slunce a nemožnost se kdekoli schovat, ale především technická náročnost delší trati se s tou kratší nedá vůbec srovnat. Ostré úzké vápencové traily v kombinaci s prudkými „výběhy“ za pomocí řetězů a neméně prudkých klesání – to je terén, na který holt v Česku těžko natrénujete.

V cíli ho čekám před jednou odpolední, tedy v čase pod 3 hodiny, na který si věřil a závod měl i tak rozběhnutý. Když ale dobíhají první tři muži (zmíněný Slovinec Urban v traťovém rekordu – 2:50:52 – těsně následovaný Chorvatem Nikolou Spoljarem – 2:50:58 – a dalším Chorvatem Pavlem Kruljacem – 2:54:59) a dlouho po nich nikdo, říkám si, že jsem se nejen já časově přemotivoval. Jakub dobíhá na svém limitu v manku 13 minut v čase 3:04:08 na celkovém pátém místě a jde vidět, že ho to bolelo.

Po bohatém občerstvení v cíli sedáme do nedaleké říčky a chladíme nateklé nohy. Rozebíráme kde komu došlo a co bychom udělali příště lépe. Před vyhlášením výsledků se dlouze bavíme s organizátorem celého Kvarner Trails Elvirem Sulićem, pod který Risnjak trails spadá a děkujeme mu za možnost startu. Je to pro nás oba vůbec první závod v Chorvatsku a víme, že ne poslední.

Hodnocení

Risnjak trail lze bez váhání doporučit všem horským duším, kteří chtějí objevit něco nového a pro nás možná stále nevšedního. Je to důkaz, že pro krásně náročný závod není vždy potřeba vertikální převýšení. Risnjak proto přestavuje perfektní tip na prožití aktivní dovolené v kombinaci s mořem. Organizace závodu – počínaje občerstvovačkami, samotnou tratí a jejím značením až po zázemí – je perfektní a jde vidět, že tým okolo Kvarner trails jsou profíci. Pro ostřílené harcovníky, kterým je 17 kilometrů málo, je 30kilometrová trasa ideální. Zároveň na delší trati se můžete kochat krásnými výhledy až na moře, která kratší trasa nemá.

Další zastávka: Učka trail

A co dál? Bez váhání můžeme doporučit i další závod, který Kvarner trail organizují – tím je Učka trail v polovině září. I Učka spadá pod Golden trail series a nabízí běžcům rovnou trojici tratí (16, 30 a 42 km) v krásné oblasti východní Istrie s nejvyšším vrcholem Vojak. Tratě to jsou méně technicky náročné, za to s krásným převýšením, když se od moře běží právě až do vrchních partií tohoto nejvyššího bodu celého poloostrova. A i datem konání (11. září) lze uvažovat, že se do cíle závodu nedostanete jako uvařený brambor.

Veškeré informace na stránkách Kvarner trails

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: