HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Rozhovor s Michalem Šnajdrem: „To, že nemám ruku, nutně neznamená větší riziko…“

Rozhovor s Michalem Šnajdrem: „To, že nemám ruku, nutně neznamená větší riziko…“

Skialpinista, běžec… Milovníků hor jako je Michal není mnoho (zas tak málo ale taky ne). Michal se ale na první pohled od ostatních výrazně odlišuje, chybí mu totiž pravá paže. A právě o tom, jak se mu sportuje a jak pomáhá ostatním hendikepovaným jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Ruku mi vzala rakovina

Ahoj Michale, vím, že je to asi velmi častá otázka, ale jak je to dlouho, co žiješ se svým hendikepem?
Ahoj, už je to pár roků. Ruku mi sebrali, když mi byli dva roky, takže v podstatě od narození.

Jak se to stalo?
Nádor kosti, bohužel dost blízko ramene, takže vzali, co se dalo (občas si říkám, že mi vzali i rozum).

Dokážu si představit, že samotný hendikep přináší spoustu komplikací. Jak ses přes to všechno dostal ke sportu, navíc na vysoké výkonnostní úrovni?
Od malička jsem lyžoval a díky tomu poznal hory, i když jen ze sjezdovky. Před několika lety mi kamarád řekl, ať zkusím zaběhnout ultra v Alpách a od té doby jsem začal trénovat systematicky. A jak už to u sportu chodí, vznikla velká závislost. Jakmile jsem poznal skialpy, tak sjezdovky šly stranou a já do toho spadl až po uši.

Žiješ v rakouských Alpách, což je ráj asi pro všechny, kteří mají rádi hory. Co všechno v horách podnikáš krom zmíněných skialpů a běhání?
Je těžký to nějak zaškatulkovat. Já miluju vše, co je s horama spojeno. Co ale miluju asi nejvíce je různé disciplíny kombinovat. Nejradši to mám na jaře, kdy můžu vyběhnout v teniskách ke sněhu, nasadit lyže, vyjít k něčemu techničtějšímu, vyndat cepín, mačky a dostat se na vrchol. Pak se intenzivně věnuji gastronomii horských chat, tady v Rakousku si dělám seznam, kde mají nejlepší Knödelsuppe.

Na horách se můžu pořád na něco těšit a pořád si na něco stěžovat

Vedou u tebe skialpy?
Na skialpech jsem od září do června, závodní sezóna od prosince do dubna. To je dost času na to, aby ti to během roku stačilo. Běh je pro mě taky srdcovka. Vždycky se těším na dlouhé dny venku v teple, kdy člověk neřeší laviny ani zimu. Pak přijde týden, kdy je 35 stupňů a nemůžu se dočkat zimy. Je to fajn, protože se člověk má furt na co těšit a furt si na něco stěžuje.

Skialpinismus ve vyšších horách je rizikový sám o sobě. První, co mě napadá, jak moc se zvyšuje riziko s tvým hendikepem? Je něco, na co si musíš dávat větší pozor nebo dělat úplně jinak?
Vnímání rizika je čistě subjektivní záležitost. Pokud pominu objektivní rizika, jako je počasí nebo lavinová situace. To, že nemám ruku nutně neznamená větší riziko, je důležitý si uvědomit na co mám a na co ne. Samozřejmě pokud lezu sólo, tak i méně technická hora je pro mě těžší než pro lidi s plným počtem rukou, ale vše je jen o tom si to uvědomit a vypočítat zda to stojí za to nebo ne.

Máš rád rizikovější situace? Třeba exponovaná místa a podobně?
Je těžký říct, zda to mám rád, ale něco mi to určitě dává. Člověk se v těchto situacích musí absolutně koncentrovat.

Jaký sis z hor odnesl nejsilnější zážitek?
Těch zážitků je samozřejmě mnoho. Teď jsem nedávno při běhání musel slízt ledovec a ferratu bez jakéhokoli jištění. Bohužel jsem se ztratil a bylo to dost na hraně. Ledovec byl expomovanej a já neměl nic pro případ pádu a pak následovala ferrata s asi 50m žebříkem. Byla to přesně ta situace, kdy se člověk musí koncentrovat, jinak spadne a je konec. Občas lezu sólo, ale vše je pod určitou kontrolou. Tady jsem cítil, že tu kontrolu, zvlášť na ledovci, nemám. Byla to chyba, ale dost silný zážitek.

Za rok nabouchám i 700 tréninkových hodin

Jak vnímáš závodění? Je to pro tebe základ, to, proč vlastně trénuješ nebo jen taková třešnička na tom všem pohybu v horách?
Závody jsou jen třešnička a druh tréninku. Mám rád horský ultra, protože to je více dobrodružství než závod. Na závodech je největší výhoda to, že můžete jít opravdu na hranu možností. Celé je to víceméně hlídané. Pokud bych šel na stejnou hranu během nějakého projektu v horách, následky jsou úplně jiné.

Jak vlastně vypadá tvůj trénink přes zimu a jak v létě?
Jelikož je pro mě hlavní závodní sezóna v zimě, tak zima je pro mě více systematická. Skialpové závody jsou k tomu krátké (do tří hodin) a tudíž trénink vypadá jinak než v létě, kdy se zaměřuji na závody delší jak deset hodit. Ale tréninky se řídí stejnými principy, ať už jsem na lyžích či v botaskách. Ročně mám okolo 700 hodin tréninku.

Kolik závodů za sezónu dáváš?
Jelikož mám v skialpovou sezónu tu hlavní tak běžecké závody beru jen jako zpestření. Letos mám v plánu okolo 12 skialpových závodů, z toho dva etapové a v létě jedno 100km+ ultra a Monte Rosa Skymarathon. Pokud bude chuť, tak přidám nějaké lehké trailové půlmaratony či maratony.

V situacích na hraně se musí člověk naprosto koncentrovat

Se spolkem Adapted pořádáme první Skialpový kemp pro hendikepované

Na tvém blogu jsem viděl několik metodických videí, ve kterých ukazuješ všechny úkony jako sundávání pásů, nazouvání maček atd. Jak dlouho trvalo se vše naučit a vychytat? Máš to aktuálně zmáknuté finálně nebo postupně ještě vylaďuješ?
Já ti ani nevím. Tím, že jsem furt na horách a dělám to denně, tak se to naučilo samo. Řekl bych, že už to mám vychytaný. Teď jsem o víkendu na skialpovém závodě bojoval s jedním klukem, který byl neustále 20 metrů přede mnou, a když přišlo na nasazování pásu po sjezdu tak jsem ho tam předběhl.

Na videa, jak Michal zvládá třeba navlékání pásů, koukněte tady.

V únoru pořádáte skialpový kemp pro hendikepované. Jak se myšlenka zrodila a jaké je takový kemp pořádat? Kolik vás na to je?
Náš spolek Adapted už organizoval surfařské kempy a jelikož jsem zástupce pro skialpy oslovili mě, abych udělal něco v zimě. Řekl jsem jasně, i když jsem nikdy nic takového nedělal. Trochu jsem se bál, zda bude vůbec zájem. Teď máme poslední volné místo. Finální počet instruktorů ještě nemáme. Musíme vše přizpůsobit handicapům a zkušenostem účastníků. Počítáme s deseti účastníky, abychom mohli maximálně pomoci a usnadnili jim cestu k tomuto sportu.

Spolek Adapted

Ať už je překážka tělesná nebo psychická, člověk dokáže výjimečné věci. Díky zkušenostem handicapovaných sportovců, kteří se s osudem dokázali poprat, chceme dát šanci poznat kouzlo extrémních sportů všem, kteří to kdy i přes tělesné zábrany chtěli zkusit.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně chuti objevovat nové věci.

Komentáře

Kateřina P.

Neskutečně inspirativní člověk! A ta videa o nasazování pásů jsou skvělá, má vše dokonale vyladěné.

Přidejte se k diskuzi

Odpovídáte na komentář: